Goranka Matičová

Goranka Matičová (13. srpna 1949 Maribor – 5. ledna 2025 Bělehrad) byla srbská historička umění a fotografka. Svou profesionální kariéru ve fotografii zahájila v roce 1980 a od roku 1986 vystavovala v tuzemsku i v zahraničí. Její dílo zahrnuje portréty spisovatelů, rockových a popových hudebníků a volební kampaně. Žila a pracovala v Bělehradě.^[1]

Goranka Matičová se narodila 13. srpna 1949^[2] v Mariboru. Vystudovala dějiny umění na Filozofické fakultě v Bělehradě.^[3] Vyrůstala v rodině, která ctila fotografii, přírodu a cestování, což zcela určilo její pozdější život a tvorbu.^[4] Zemřela 5. ledna 2025, bylo jí 75 let.

Od založení Studentského kulturního centra v roce 1971 pracovala Goranka Matičová jako asistentka v uměleckém programu a poté jako odborná spolupracovnice a kurátorka galerie Srečna nova umetnost. V letech 1978 až 1980 vedla Galerii 45 v Novém Bělehradě, kde uspořádala více než dvacet výstav.^[5]

Od roku 1980 se Goranka věnovala kariéře fotografky. Pracovala na fotografiích pro mnoho časopisů a odborných článků: Djuboks, Start, Svijet, Omladinske novine, Duga, Dělo, Liberation,^[5] Polet, Moment, Beorama, Ritam, New Moment a další. Současně se věnovala výstavní činnosti a budovala svou uměleckou kariéru. Zpočátku pracovala jako nezávislá umělkyně v široké škále publikací, od umění po rock and roll, a v letech 1990 až 2006^[6] pracovala jako fotografická redaktorka v týdeníku Vreme,^[4] kde se v roce 2008 stala spolumajitelkou.^[7] V letech 2006 až 2010 pracovala jako fotografická redaktorka v deníku Politika. V letech 2010 až 2015^[6] pracovala v Radiotelevizi Srbska na pozici umělecké ředitelky.^[3]

Goranka Matičová se věnovala fotografii od roku 1980. Od roku 1986 byla členkou ULUPUDS (Sdružení výtvarných umělců užitého umění a designérů Srbska), kdy začala vystavovat v tuzemsku i v zahraničí.^[3] Osm let vyučovala fotožurnalistiku na Fakultě politických věd v Bělehradě. ^[3] Poté působila jako odborná asistentka na Fakultě médií a komunikace, kde vyučovala fotožurnalistiku a dokumentární fotografii.^[5] V profesionálních novinářských kruzích byla považována za uznávanou redaktorku a fotografku a v uměleckých kruzích má možná ještě větší reputaci.^[4]

Epizoda dokumentárního cyklu Má osobní pečeť z roku 2012, který režíroval Gregor Zupanac, byla věnována Gorance Matičové.^[8]

Během 80. let byla její práce obzvláště významná v oblasti rockové fotografie.^[5] Jako oslavovaná fotografka nové vlny fotila obaly na desky pro řadu bělehradských kapel, od alba Idol pro slavné album Odbrana i poslednji dani až po spolupráce s Ekaterinou Velikou, Canetou z Partybreakers, Kojou z Disciplina kicma, Bajagou^[9] a mnoha dalšími hudebníky a kapelami.^[10]

Je autorkou mnoha, a to i ikonických, fotografií, které doprovázejí bouřlivé společensko-politické události v ulicích Bělehradu, od 9. března přes protiválečné demonstrace až po studentské protesty a téměř všechny demonstrace v 90. letech.^[9]

• „Tichá řeka teče“ v Salonu Muzea současného umění, za kterou získala cenu Politika (2004).
• „Síť vzpomínek“ v galerii Artget v Bělehradském kulturním centru v únoru 2011 představuje fotografie, které zaslala e-mailem.^[11]
• „Cestovatelé v čase posedlí obrazy“ v galerii Artget v Bělehradském kulturním centru v říjnu 2012 představuje krátkou historii současné srbské kinematografie.^[12]
• Výstava fotografií na večírku „Buka!Sada!“, duben 2018, sestávající z velkoformátových fotografických tisků.^[13]
• „Vlada“, výstava věnovaná rockovému hudebníkovi Vladovi Divljanovi, Marsh open space Bělehrad, březen 2018,^[14] ohlášená na březen 2020 v Domě armády v Bělehradě.^[6]
• "Sociální kontexty života mládeže", výstava fotografií Jany Ljubičičové, Viktorije Jovanovičové a Goranky Matičové v galerii Pro3or v Bělehradě, říjen 2018.^[15]
• „Fotografie jugoslávské rockové scény“, retrospektivní výstava Goranky Matičové, která byla v roce 2020 oznámena v Muzeu současného umění.^[16]

Gordanka Matičová také vydala několik knih, včetně:

• Dny bolesti a hrdosti^[17]
• Deset let proti^[3][18]

• Cena Říjnového salonu (1989)
• Cena „Dobývání svobody“ (2002)
• Cena Politiky (2004)^[3]
• Výroční cena ULUPUDS (2005)^[5]
• Cena UNS za celoživotní dílo^[19]
• Ceny Nadace Tanji Petrovičové (2021)^[20]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Горанка Матић na srbské Wikipedii.

• Ženy ve fotografii
• Fotografie v Srbsku

• IVKOVIĆ, Ivana. GORANKA Forever - интервју и он-лајн изложба фотографија. Before After. 5. 7. 2018. Dostupné online [cit. 5. 4. 2020]. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• DŽODAN, Neven. ISTORIJA NOVOG TALASA Antologijske fotografije Goranke Matić. Blic. 10. 3. 2016. Dostupné online [cit. 5. 4. 2020]. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• PETKOVIĆ, Jelena. Goranka Matić: Momir je voleo fotografiju i Kosovo. uns.org.rs. 12. 7. 2018. Dostupné online [cit. 5. 4. 2020]. Je zde použita šablona {{Cite news}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• Od “Idola” do “Old Stars Benda”: Izložba fotografija Goranke Matić posvećena Vladi Divljanu. Glorija. 22. 3. 2018. Dostupné online [cit. 5. 4. 2020]. Je zde použita šablona {{Cite journal}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
• Фотографије Горанке Матић у МСУВ („Политика”, 15. октобар 2021)
• Две изложбе Горанке Матић у Загребу („Политика”, 8. септембар 2022)