Gl 40

Gliese 40
Astrometrická data
(Ekvinokcium J2000.0)
SouhvězdíVelryba (Cetus)
Rektascenze0h 51m 34s
Deklinace-22°54′34″
Paralaxa0.065″
Vzdálenost47 ly
(14.5 pc)
Barevný index (U-B)1.14
Barevný index (B-V)1.29
Zdánlivá hvězdná velikost8.95
Absolutní hvězdná velikost8.2
Fyzikální charakteristiky
Typ proměnnostineznámá
Spektrální typKV
Hmotnost0.7 M
Poloměr0.7 R
Zářivý výkon (V)0.12 L
Povrchová teplota4 400 K
Rotační periodaneznámá
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gliese 40 (také GJ 40 nebo HIP 4022) je oranžový trpaslík spektrální třídy K5 V v souhvězdí Velryby. Od Slunce ji dělí zhruba 47 světelných let. Tvoří širokou dvojhvězdnou soustavu; slabší složka Gliese 40 B je pravděpodobně červený trpaslík typu M5 a na obloze ji od primární hvězdy dělí několik úhlových sekund.[1]

Charakteristika

Gliese 40 A má přibližně 70 % sluneční hmotnosti i poloměru a září asi 12 % viditelného svitu Slunce. Povrchová teplota ~4 400 K jí propůjčuje oranžový odstín. Druhá složka Gliese 40 B je menší a chladnější; na základě modelů a barvových indexů se odhaduje její hmotnost na přibližně 0,2–0,3 M☉ a teplota pod 3 000 K.[2]

Kinematika

Systém se ke Slunci přibližuje radiální rychlostí +15,5 km/s. Vysoký vlastní pohyb (μ ≈ 0,67″/rok) z něj činí výrazný objekt při porovnání archivních a současných snímků.[1]

Vědecký význam

Blízkost a jednoduché spektrum z Gliese 40 dělají vhodný cíl pro měření radiální rychlosti a hledání exoplanet, interferometrická pozorování dynamiky dvojhvězd i studium magnetické aktivity hvězd třídy K.

Možné budoucí projekty

Gliese 40 se potenciálně může stát cílem plánovaných spektroskopických kampaní se středním rozlišením a budoucích družicových misí, jako jsou PLATO nebo Roman Space Telescope. Tyto mise by mohly odhalit případné planety a zpřesnit základní parametry obou složek.

Reference

  1. a b Gliese 40 A – ARICNS [online]. Astronomisches Rechen-Institut [cit. 2025-07-17]. Dostupné online. 
  2. CARMENES input catalogue of M dwarfs [online]. ESO [cit. 2025-07-17]. Dostupné online.