Giuseppe Bartolomeo Menocchio

Ctihodný Giuseppe Bartolomeo Menocchio O.S.A.
Titulární biskup z Porphyreonu Sakristán Apoštolského paláce
Církev	římskokatolická
Jmenování	2. dubna 1800
Předchůdce	Francesco Saverio Cristiani
Nástupce	Giuseppe Perugini
Zasvěcený život
Institut	Řád augustiniánů
Sliby	2. listopadu 1760
Svěcení
Kněžské svěcení	25. února 1764
Biskupské svěcení	22. května 1796 světitel Francesco Maria d'Este 1. spolusvětitel Paolo Giuseppe Castelli Piratini 2. spolusvětitel Carlo Belloni
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	Titulární biskup z Hippo Regius (1795–1800) Biskup koadjutor diecéze Reggio Emilia (1795–1800)
Osobní údaje
Země	Itálie Itálie
Datum narození	19. března 1741
Místo narození	Carmagnola, Itálie
Datum úmrtí	25. března 1823 (ve věku 82 let)
Místo úmrtí	Řím, Itálie
Národnost	italská
Povolání	katolický kněz a katolický biskup
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Giuseppe Bartolomeo Menocchio (19. března 1741 Carmagnola – 25. března 1823 Řím) byl italský římskokatolický duchovní, augustinián a biskup.

Narodil se 19. března 1741 v Carmagnole. Jeho bratři Giovanni Giuseppe a Ignazio se stali řeholníky.

Vstoupil do noviciátu Řádu augustiniánů ve Fano a 2. listopadu 1760 složil řeholní sliby. Po studiu teologie a filozofie byl 25. února 1764 vysvěcen na kněze. Po vysvěcení působil jako profesor teologie a věnoval se kazatelské činnosti.

Dne 18. prosince 1795 jej papež Pius VI. jmenoval titulárním biskupem z Hippo Regius a biskupem koadjutorem diecéze Reggio Emilia. Biskupské svěcení přijal 22. května 1796 z rukou biskupa Francesca Marii d'Este a spolusvětiteli byli biskup Paolo Giuseppe Castelli Piratini a biskup Carlo Belloni.

Kvůli Napoleonovým represím se nikdy nemohl věnovat biskupské správě v Reggiu, protože byl odtud vyhnán. Pokračoval v kázání a udělování svátostí v regionu Marche, nahrazoval biskupy a faráře v jiných diecézích, a to navzdory odporu Napoleonových autorit.

Byl přítelem a zpovědníkem papeže Pia VII., který ho 2. dubna 1800 ustanovil svým sakristánem a titulárním biskupem z Porphyreonu. Roku 1804 doprovázel papeže jako asistent papežského stolce na Napoleonovu korunovaci.

Po násilném připojení Papežského státu k Francouzskému císařství byl papež Pius VII. uvězněn v Savoně. Papež zařadil Menocchia mezi ty, s nimiž si mohl dopisovat, ale generál de Miollis, který obsadil Kvirinálský palác, mu odmítl udělit povolení. Byl jediným biskupem v Římě, který ve městě zbyl. Po papežově propuštění a jeho návratu do Říma se vrátil ke svým předchozím povinnostem.

Zemřel 25. března 1823. Pohřben byl v bazilice Sant'Agostino.

Kanonizační proces byl zahájen roku 1852, ale roku 1905 byl přerušen. K obnovení procesu došlo roku 1990. Dne 14. května 1991 uznal papež Jan Pavel II. jeho hrdinské ctnosti.

Částečka kosti biskupa Menocchia se nachází v pektorálu papeže Lva XIV., který se rozhodl nosit při konkláve v roce 2025 a při prvním požehnání Urbi et orbi. Tento kříž mu byl darován generálním postulátorem augustiniánů v den jeho jmenování kardinálem.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Giuseppe Bartolomeo Menochio na italské Wikipedii.

• (anglicky) The Hagiography Circle