Gemma Galganiová

Svatá Gemma Galgani
Svatá Gemma Galgani
stigmatička
Narození	12. března 1878 Camigliano, Capannori, Itálie
Úmrtí	11. dubna 1903, ve věku 25 let Lucca, Itálie
Příčina úmrtí	tuberkulóza
Svátek	11. dubna (passionisty oslavována 16. května)
Státní občanství	Italské království
Řád	Společenství utrpení Ježíše Krista
Vyznání	katolická církev
Blahořečena	14. května 1933, Pius XI.
Svatořečena	2. května 1940, Pius XII.
Uctívána církvemi	Římskokatolická církev a církve v jejím společenství
Atributy	kříž, stigmata, řeholní roucho, květiny (lilie a růže), anděl strážný, pohled upřený k nebi
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatá Maria Gemma Umberta Pia Galgani (12. března 1878 – 11. dubna 1903 Lucca) byla italská mystička a zasvěcená panna. Pro své hluboké napodobení Kristova utrpení bývá nazývána dcerou umučení. Zvláště je uctívána v kongregaci Společenství utrpení Ježíše Krista.

Gemma Galgani se narodila 12. března 1878 ve vesničce Camigliano v provincii Capannori jako páté z osmi dětí a první dcera prosperujícho lékárníka Enrica Galganiho. Pokřtěna byla o den později v místním farním kostele svatého archanděla Michaela. Jméno Gemma (v překladu drahokam, vzácný klenot) jí vybral její strýc. Gemmina Matka, Aurelia Galgani, ovšem měla o výběru jména pochybnosti, protože žádná světice tohoto jména nebyla a její dcera by tak neměla v nebi žádnou přímluvkyni. Farář z blízké farnosti se ji snažil uklidnit slovy: „Drahokamy jsou v ráji. Doufejme, že i toto dítě bude jedním z Drahokamů ráje."^[1]

Aby děti mohly dosáhnout lepšího vzdělání a výchovy, přestěhovala se rodina asi měsíc po Gemmině narození do toskánského města Lucca. Když bylo Gemmě dva a půl roku, její matka se nakazila tuberkulózou. Z tohoto důvodu byla Gemma spolu se svými sourozenci umístěna do soukromé polointernátní školy, kterou vedly Elena a Ersilia Vallini a navštěvovala ji dalších pět let.

Dne 26. května 1885 přijala Gemma v kostele Svatého Michaela na fóru svátost biřmování. Údajně tehdy uslyšela vnitřní hlas, který se jí zeptal: „Jsi ochotná dát mi svou matku? Dáš mi ji ráda?" ^[2] na což Gemma odpověděla kladně. Následující dva měsíce byla s matkou v nepřetržitém kontaktu. Aby se však Gemma nenakazila, poslal ji otec raději k jednomu příbuznému do San Gennara. Aurelia Galgani zemřela 19. září 1886 po pěti letech boje s tuberkulózou. Domů se Gemma vrátila až na Vánoce téhož roku.^[3]

V roce 1887 nastoupila do polointernátní školy vedené Oblátkami ducha svatého, které založila sv. Elena Guerra.Ve své autobiografii tuto školu později popsala jako nebe.^[2] Byla velmi pilnou žačkou a dosahovala výborných výsledků, zejména ve francouzštině, aritmetice a hudbě. V červnu tohoto roku ji bylo povoleno přistoupit k prvnímu svatému přijímání, na které se patnáct dní předtím připravovala v klášteře. Tento den označovala za nejšťastnější den svého života a každoročně si ho připomínala.

Gemma byla velmi oblíbená jak mezi učiteli, tak i mezi žáky. I přes svou temperamentní povahu byla pečlivá, milá a upřímná. Ve školním roce 1893/1894 získala Velkou zlatou cenu za náboženské vědomosti. Ještě před ukončením studia však musela kvůli chronickým zdravotním obtížím školu opustit.^[4]

V září 1894 zemřel na tuberkulózu Gemmin nejoblíbenější bratr Gino. Ve své autobiografii o něm napsala: „Gina jsem milovala víc než ostatní. Byli jsme vždy spolu. Během prázdnin jsme se bavili stavbou malých oltáříků, slavením svátků atd. a v tom jsme vždycky byli sami."^[2] Krátce po bratrově smrti onemocněla a byla na tři měsíce upoutána na lůžko. I když se z nemoci uzdravila, zůstala otřesená a slabá a nemohla proto dále pokračovat ve vzdělání. Po odchodu ze školy se věnovala domácím pracím a pomoci sourozencům.

Na konci roku 1895 dostala Gemma jako dárek od příbuzných zlaté hodinky a řetízek. Podle své autobiografie si tyto šperky na sebe vzala a šla ven. Když se pak vrátila domů a chtěla si je sundat, uviděla svého strážného anděla s přísným pohledem, který ji řekl: „Drahocennými šperky, jimiž se zdobí nevěsta ukřižovaného krále jsou jen trny a kříž." To bylo pravděpodobně poprvé, co Gemma spatřila anděla.^[1]

Když jí bylo osmnáct let, onemocněla zánětem mozkových blan. Své mimořádné vyléčení z této nemoci připisovala Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu na přímluvu svatého Gabriela Possenti od Panny Marie Bolestné a svaté Markéty Marie Alacoque.^[3]

O tři roky později zemřel i Gemmini otec. Gemma tak byla zodpovědná za výchovu svých sedmi mladších sourozenců, což dělala se svou tetou Carolinou. Když někteří její sourozenci stárli natolik, aby nesli odpovědnost, Gemma šla krátce žít k vdané tetě. Odmítla dvě nabídky k sňatku, protože chtěla zůstat v tichu a věnovat se modlitbě. V této době se stala hospodyní u rodiny Giannini.^[3][4]

Matteo Gianini byl lékárníkem z Luccy, kolegou Gemina otce. Patřil k těm, kdo se staral o Gemmu a její sourozence, po smrti jejich otce, kdy rodina upadla do bídy. Později se Gemma starala o jeho osm dětí a vypomáhala v jeho domácnosti. Gemma chtěla vstoupit do řádu k sestrám pasionisstkám, to však nebylo možné, proto uvítala příležitost žít v nové rodině. Pro její chatrné zdraví však nemohla příliš doma pomáhat.^[5]

Podle biografie napsané jejím duchovním Germanem Ruoppolou ^[6] se u Gemmy dne 8. června 1899 ve věku jednadvaceti let objevily známky stigmat. Uvedla, že mluvila se svým strážným andělem, Ježíšem, Pannou Marií a dalšími svatými – zejména s Gabrielem Bolestné Panny Marie. Podle jejích svědectví od nich někdy dostávala zvláštní zprávy o současných nebo budoucích událostech. Se zhoršujícím se zdravím ji Ruoppolo nařídil, aby se modlila za zmizení stigmat; udělala tak a známky přestaly.^[3] Řekla, že často odolávala ďáblovým útokům.

Gemma byla často nalezena v extatickém stavu. Měla schopnost levitace. Údajně když jednou objala ruce kolem kříže v jídelně, zjistila, že se vznáší nad podlahou.^[7]

Poprvé se u Gemmy objevila stigmata dne 8. června 1899, v předvečer svátku Nejsvětějšího Srdce. Píše:

"Cítila jsem vnitřní zármutek za své hříchy, ale tak intenzivní, že jsem už nikdy podobný necítila ... Moje vůle mě přiměla všechny je nenávidět a slíbit, že za ně budu trpět jako odpuštění. Pak se myšlenky ve mně hustě tlačily a byly to myšlenky na smutek, lásku, strach, naději a útěchu."^[3]

V následném vytržení uviděla Gemma svého strážného anděla ve společnosti Panny Marie:

"Panna Maria otevřela svůj plášť a přikryla mě ním. Právě v tu chvíli se objevil Ježíš s otevřenými ranami; krev z nich netekla, ale plameny ohně, které v jednom okamžiku přišly a dotkly se mých rukou, nohou a srdce. Cítila jsem, že umírám, a měla jsem spadnout, ale pro svou matku (Pannu Marii), která mě podporovala a držela pod svým pláštěm. Zůstala jsem tedy několik hodin. Potom mě matka políbila na čelo, vidění zmizelo a já jsem se ocitla na kolenou; ale stále jsem měla ostré bolesti v rukou, nohou a srdci. Vstala jsem, abych se dostala do postele, a viděla, že z míst, kde jsem měla bolesti, tekla krev. Přikryla jsem je, jak jsem mohla, a pak jsem se s pomocí svého anděla strážného dostala do postele."^[3]

Gemma byla v okolí Luccy před svou smrtí dobře známá, zejména mezi chudými. Názory na ni byly rozdílné. Někteří lidé obdivovali její mimořádné ctnosti a ze zbožné úcty a obdivu ji označovali jako Pannu z Luccy, která zesnula v pověsti svatosti.

Jiní se jí vysmívali (včetně její mladší sestry Angeliny, která si zřejmě během takových zážitků zvykla z ní dělat legraci) a během kanonizačního procesu Gemmy byla považována za „nezpůsobilou“ svědčit kvůli obviněním ze snahy těžit z Gemminy pověsti.^[8]

Začátkem roku 1903 byla Gemmě diagnostikována tuberkulóza a upadla do dlouhého a často bolestivého období doprovázeného několika mystickými jevy. Jedna z řeholních ošetřujících sester, která byla svědkem takového jevu uvedla: „Starali jsme se o mnoho dobrých nemocných lidí, ale nikdy jsme nic takového neviděli.“ Na začátku Svatého týdne 1903 se její zdravotní stav rychle zhoršil a na Velký pátek velmi trpěla a 11. dubna 1903, na Velkou sobotu, umírala v malé místnosti naproti domu Giannini. Po důkladném prozkoumání jejího života církví byla dne 14. května 1933 blahořečená a dne 2. května 1940 prohlášená za svatou. Gemminy relikvie jsou uloženy ve svatyni Santa Gemma spojené s passionistickým klášterem v italské Lucce. Od roku 1985 je její srdce umístěno v Santuario de Santa Gema ve španělském Madridu. Zpovědník Gemmy Galgani, Germano Ruoppolo, který ji významně ovlivnil, o ní později napsal knihu.^[9]

Je patronkou studentstva, lidí trpících bolestí zad, sirotků a těch, kdo ztratili rodiče, trpících pokušeními (zvláště proti čistotě), lékárníků a lékárnic, nemocných tuberkulózou, lidí trpících migrénami a těch, kteří hledají hlubší duchovní život. Je označována také jako svatá proti samotě.^[10]

Bývá také jednou z nejčastějších světic vzývaných při exorcismu. ^[11]

Lékař Pietro Pfanner, který znal svatou Gemmu od dětství, zkoumal její tvrzení o stigmatech. Pozoroval hysterické chování a měl podezření, že mohla trpět formou neurózy. Pfanner prozkoumal Gemmu a všiml si skvrn krve na dlaních jejích rukou, ale když nařídil otřít krev vlhkým ručníkem, nenašel žádné rány. Došel k závěru, že si tento jev způsobila sama. Při jiné příležitosti tvrdila totéž Cecilia Giannini, která pozorovala šicí jehlu na podlaze vedle ní.^[3]

• 
  Aurelia a Enrico Galgani, rodiče Gemmy
• 
  kostel sv. Gemmy Galgani v Římě

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Gemma Galganiová na Wikimedia Commons

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gemma Galgani na anglické Wikipedii.