Gabinius

Gabinius (4. století^? – 374 Brigetio) byl kvádský král ve druhé polovině 4. století, který byl na příkaz správce provincie Panonie Valeria Marcelliana zavražděn. Jediným zdrojem o jeho životě jsou zápisky historika Ammiana Marcellina, který před Gabiniem uvádí i jiné kvádské vůdce – Araharia, Viduaria a Vitrodora^[1] i velmože Agilimunda.^[2]

Kvádové se pravděpodobně rozhodli využít války císaře Valentiniana I. proti Alamanům, když v letech 371–372 spolu se Sarmaty a snad i Jazygy vtrhli do Panonie,^[3] kde způsobili velké škody. V reakci na to císař Valentinianus I. nařídil posílení provincie Panonie Valeria stavbou dalších pevností na severní hranici říše. Římské jednotky započaly opevňovací práce i na protějším, kvádském břehu Dunaje, na což Kvádové reagovali s pobouřením.^[4][5] Celou situaci ještě zhoršil pretoriánský prefekt Maximinus, když díky svému vlivu a intrikami nechal jmenovat svého syna Marcelliana správcem provincie Panonie Valeria (dux Valeriae Ripensis). Tím nahradil Equitia, který byl ochoten od stavby pevností upustit, a který již za to převzal od Kvádů úplatek.^[5] Gabinius apeloval na Marcelliana, aby zrušil výstavbu pevnosti a uzavřel s Kvády mírovou smlouvu, ale Marcellianus kvádské nabídky ignoroval. Nakonec Marcellianovou odpovědí bylo pozvání Gabinia v roce 374 na jednání do římského tábora Brigetia. Po skončení jednání na hostině byl Gabinius na příkaz Marcelliana úkladně zavražděn.^[1][6][7] Tento akt pobouřil Kvády natolik, že nečekaně překročili Dunaj do Panonie, kde zabili mnoho Římanů, kteří byli v té době zaměstnáni sklizní úrody. Ti, co nebyli zabiti, byli odvlečeni do zajetí. Celá msta byla téměř korunována zajetím Constantie, dcery Constantia II., cestující tehdy na západ na svatbu s mladým Gratianem. Constantii se před Kvády nakonec podařilo uniknout do Sirmia.^[5] Kvádové se v roce 375 spojili s bývalými spojenci Sarmaty a s dalšími barbary pustošili území na jih od Dunaje. Magister militum v Illyricu Equitius vyslal proti nepřátelům dvě legie, které ale nedokázaly zkoordinovat svůj útok, přičemž v boji se Sarmaty byly poraženy.