Fukov
| Fukov | |
|---|---|
 Dřevěný kříž připomínající zaniklý hřbitov obce Fukov | |
| Lokalita | |
| Charakter | zaniklá obec |
| Obec | Šluknov |
| Okres | Děčín |
| Kraj | Ústecký kraj |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 51°2′33″ s. š., 14°30′7″ v. d. |
| Základní informace | |
| Katastrální území | Fukov (2,76 km²) |
  Fukov | |
| Další údaje | |
| Kód ZSJ | 72702 |
| Zaniklé obce.cz | 1038 |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Fukov (německy Fugau) je bývalá obec v Čechách ve Šluknovském výběžku, osídlená převážně německým obyvatelstvem. Po německém obyvatelstvu nesla přízvisko Slunná.[1] Ve 20. století zde stávalo 135 domů, ale zatímco v roce 1921 v nich žilo 739 obyvatel, v roce 1950 jich bylo již jen 87.[2] V roce 1960 byla obec zcela zbořena a zanikla. Dnes je její území evidováno jako základní sídelní jednotka místní části Království města Šluknov v okrese Děčín.
Geografie
Bývalá obec leží na území ostře vybíhajícím ze Šluknovského výběžku dále na sever v těsné blízkosti německého města Oppach. Území bývalé obce je totiž ze severu, z východu a ze západu obklopeno německou spolkovou zemí Sasko a s českým vnitrozemím je propojeno pouze na jihu asi 3 kilometry dlouhým a 600 metrů širokým pruhem území. Katastr Fukova měl rozlohu 276,44 ha. Délka od severu k jihu byla 3,598 km, šířka od západu k východu 2,253 km.[1] Byla nejsevernější obcí Československé republiky, co se týče středu obce. Spojení s českým územím zajišťovala jediná silnice.
Do úzkého výběžku vtéká na území České republiky řeka Spréva, aby je po několika stovkách metrů toku opět opustila. Jedná se o jediné místo na území České republiky, které tato řeka protíná.
Historie
První písemná zmínka o Fukovu je z roku 1410.[1] V roce 1474 se dostal do rejstříku Tolštejnského-Šluknovského panství. Základem se stal dědičný statek Fuge(Fuga) který 28. 8. 1474 byl potvrzen saskými vévody Arnoštem a Albrechtem pro Nikolu a Jorge Kaudonovy. V roce 1474 patřili k němu jen 4 selské grunty. V roce 1654 je uváděno již 14 hospodářství. Do roku 1531 patřil statek rodu Šlejniců, po tomto roce se pak střídali postupně rody Mansfeldů, Brümmerů, Dietrichsteinů a dalších. Uprostřed obce se měl nacházet Vrchnostenský dvůr pod který patřil i obilný mlýn a pila.[1]
V roce 1884 byla do užívání v obci předána nová škola. V jedné ze tříd se učilo i česky. Z první světové války se nevrátilo 28 místních občanů. Po rozpadu Rakouska-Uherska připadlo území Československu. Od roku 1932 začaly zajíždět do obce autobusy.
12. září 1938 bylo v 18 hodin večer vyhlášeno stanné právo. Během 14 dnů zmizely hraniční sloupy a 6. října 1938 se v obci zastavil Adolf Hitler a podepsal se do Zlaté knihy obce. Z války se nevrátilo 68 mužů. K obszazení obce polskými jednotkami došlo 8. května 1945. Po druhé světové válce bylo německy mluvící obyvatelstvo odsunuto. O uvolněné chalupy nebyl zájem a v roce 1947 se 107 opuštěných domů začalo rozprodávat jako levný stavební materiál. Z původních 58 živností se našli správci pouze pro 3 (hospoda, řeznictví a obchod se smíšeným zbožím).[1] Dne 23. září 1960 byly jako poslední dvě budovy odstřeleny škola a kostel sv. Václava, jehož zvony byly odvezeny do kostela sv. Františka z Assisi ve Studánce.[3] Tím obec fakticky zanikla. Kvůli komplikované ochraně hranice vypracovalo ministerstvo vnitra plán pro úpravu hranice a mělo dojít k výměně Fukovského výběžku za jiné území s NDR. Z realizace plánu nakonec sešlo.
Katastrální území Fukov náleží městu Šluknov. V současnosti někdejší obec připomíná dřevěný kříž, který byl osazen 23. září 2000, tedy čtyřicet let po zániku obce. Přístupné jsou i zbytky bývalého hřbitova, v jehož blízkosti se nachází turistický hraniční přechod (pouze pro chodce a cyklisty) do Německa. Ve Fukově se dříve nacházela česká i německá celnice.
Spolu s obcí zanikla i křížová cesta, umístěná u ohradní zdi hřbitova. Na ploše bývalého hřbitova se každý sudý rok koná setkání místních rodáků. V posledních letech se převážně z iniciativy města Šluknov daří realizovat projekty, které připomínají historii Fukova. V roce 2011 byl opraven vodojem (poslední dochovalá stavba), v roce 2014 vyčištěn a upraven hřbitov[4] a rok později rekonstruována Boží muka u cesty na Taubenheim[5]. Na podzim 2015 byla realizována výsadba ovocných alejí podél stávajících i bývalých fukovských cest.[6] Během roků 2017-2019 pak byla znovuobnovena ve spolupráci s Akademií výtvarných umění v Praze socha sv. Jana Nepomuckého blízko železničního viaduktu.[7]
Obyvatelstvo
Lidé žijící ve Fukově se zabývali kromě obdělávání polností i tkaním a bylo zřízeno hned několik bělidel. V polovině 19. století ale domácí práci postupně vytěsnili továrny.
Ve Fukově fungovali obchody s obuví, látkami, trafika, drogerie, železářství, potřeby pro domácnost, potraviny, pekař, řezník, truhláři, malíři a natěrači, holič a kadeřník, pokrývač, zámečník, košíkář, švadlena, krejčí, švec, sedlář, kameník, mandl a taxislužba.
Obec měla bohatý spolkový život: spolek vojenských veteránů, katolický družný spolek, dobrovolní hasiči, pěvecký sbor Harmonie, tělocvičný spolek pracujících, tělovýchovný spolek Jahn.
Obyvatelstvo patřilo k Luteránské víře. V letech 1688 - 1696 hrabě Dietrichstein provedl rekatolizaci Fukova i okolních obcí a přičlenil pod Šluknovskou farnost.[1]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 863 | 780 | 823 | 851 | 850 | 739 | 791 | 87 | — | — | — | — | — | 3 |
| Domy | 135 | 139 | 143 | 145 | 140 | 135 | 138 | 134 | — | — | — | — | — | — |
Peážní železniční trať
Území bývalé obce protíná peážní německá železniční trať Drážďany–Žitava od 1. května 1875 v délce asi 2 kilometry. Ve Fukově však nikdy žádná zastávka nebyla. Vlaky přes české území pouze projíždějí. Nejbližší zastávka na východ od bývalé obce Fukov je Neusalza-Spremberg, na západě pak je to pak Taubenheim (Spree). Jedná se o nejsevernější trať na území Česka.
Pamětihodnosti
- kamenná Boží muka z 19. století s novodobým obrazem Panny Marie Bolestné, opravená v roce 2014
- hřbitov založený roku 1788 s hřbitovním křížem vystavěným roku 1862, opravený v roce 2014
- secesní vodárna z roku 1911, opravená v roce 2011, jediná dochovaná stavba
- ruiny kostela svatého Václava postaveného roku 1788, zbořeného v roce 1960
Významní rodáci
- August Weirich (1858–1921), hudebník, v letech 1903-21 byl kapelníkem ve vídeňském Štěpánském dómu
- Rudolf Kauschka (1883–1960), německý sportovec, horolezec, sáňkař
- Jindřich Roudný (1924–2015), československý lehký atlet
- Theodor Tupetz (1852–1938), historik, autor učebnic, editor, zemský školní inspektor[9]
- Ignác Weirich (1856–1916), český sochař a řezbář
Galerie
- Zaniklá obec Fukov
-
Fukov na historické mapě (1883) -
Pohled na bývalou obec (2006) -
Dřevěný kříž (2012) -
Opravená Boží muka (2016) -
Hraniční přechod do Oppachu (2008) -
Vodárna (2016) -
Peážní trať (2016) -
Peážní trať (2016) -
Most přes peážní trať (2016) -
Hřbitov před rekonstrukcí (2012) -
Hřbitov po rekonstrukci (2016) -
Hřbitov po rekonstrukci (2016) -
Hřbitovní kříž (2016)
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fukov na německé Wikipedii.
- ↑ a b c d e f HIEKE, Václav. Zaniklá vesnice Fukov. NaCestu. Vlastivědný ústav, 2017-01-26, roč. 1, čís. 2, s. 10–14. Dostupné online. ISSN 2533-378X.
- ↑ Fukov (Fugau) [online]. Zaniklé obce. Dostupné online.
- ↑ 13771 kostel sv. Václava v databázi Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice
- ↑ www.mesto-sluknov.cz [online]. www.mesto-sluknov.cz [cit. 2016-03-12]. Dostupné online.
- ↑ www.mesto-sluknov.cz [online]. www.mesto-sluknov.cz [cit. 2016-03-12]. Dostupné online.
- ↑ www.mesto-sluknov.cz [online]. www.mesto-sluknov.cz [cit. 2016-03-12]. Dostupné online.
- ↑ Nová socha se neodhaluje každý den. www.mestosluknov.cz [online]. [cit. 2020-07-05]. Dostupné online.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2020-03-08]. Kapitola Děčín. Dostupné online.
- ↑ Literární archiv Památníku národního písemnictví - Tupetz Theodor. www.badatelna.eu [online]. [cit. 2019-02-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-02-20.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Fukov na Wikimedia Commons
- Fukov na Zaniklé obce.cz
