Fritigil
| Fritigil | |
|---|---|
| královna | |
 zobrazení pohřbu královny Fritigil v poutním areálu v Žarošicích | |
| Narození | 4. století Germánie |
| Úmrtí | 5. století |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Fritigil také známa jako Fritigilda (4. století – 5. století) byla královna germánského kmene Markomanů.[1] Je posledním známým vládcem Markomanů.[2] O královně Fritigil se zmiňuje notář a životopisec milánského biskupa sv. Ambrože Paulinus z Milána v díle Vita Sancti Ambrosii, ve kterém je psáno o listu na způsob katechismu, který pro královnu Fritigil sestavil sv. Ambrož.[3][4]
Markomani koncem 4. století žili pravděpodobně na českém území.[1] Fritigil byla možná ariánského vyznání, ale poté, co se setkala s Římanem, který vyprávěl o zbožnosti svatého Ambrože, vyslala do Milána ke sv. Ambroži posly s dary a také s žádosti o zaslání poučení o katolické víře. Ambrož vyhověl žádosti a věroučný list pro Fritigil sestavil. V tomto dopise ji také vybízel, aby přesvědčila svého manžela k uzavření míru s Římany. Fritigil se podařilo přesvědčit svého muže, aby se se svým lidem poddal Římanům, a vydala se na cestu do Milána, ale s biskupem se nesetkala, protože mezitím zemřel.[3][4] Markomani jsou poté zmíněni v dokumentu Notitia Dignitatum.[5][6] Tato dohoda je poslední známou smlouvou mezi Římem a Markomany.[7]
V 17. století Tomáš Pešina z Čechorodu uvedl, že Fritigil byla dcerou historicky nedoloženého krále Fredegilda.[8]
Královna Fritigil je spojována s kostrou asi čtyřicetileté ženy v knížecí hrobce pod mohylou na Žuráni u Brna objevenou v roce 1948.[pozn. 1]
Pověsti
Podle pověsti Fritigil založila kostel sv. Maří Magdaleny v areálu olomouckého hradu.[3]
Podle jiné pověsti nechala zničit oltář boha lovu v areálu hradu Buchlov. Na druhém nádvoří tohoto hradu je mříží chráněná jeskyně nesoucí jméno Fritigildina jeskyně.[3]
Podle další pověsti založila kapli, později rezidenci a kostelu Panny Marie na Viničné hoře v osadě Silničná, kde byla soška Staré Matky Boží, kterou obdržela od sv. Ambrože. Tuto sošku kostelu ve skutečnosti věnovala Eliška Rejčka. V roce 1785 soška přenesena do farního kostelu sv. Anny v Žarošicích. Sošku korunoval dne 21. května 1995 papež Jan Pavel II.[3][9]
Odkazy
Poznámky
- ↑ Pro toto tvrzení však chybí důkazy.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fritigil na anglické Wikipedii.
- ↑ a b DROBERJAR, Eduard. Doba římská v Čechách a na Moravě (skripta). – Roman Period in Bohemia and Moravia (scriptum). Univerzita Hradec Králové 2019.. www.academia.edu. Dostupné online [cit. 2025-08-28].
- ↑ OLĘDZKI, Marek. Plemienny świat Germanów/The Tribal World of the Germanic Peoples. www.academia.edu. 2020-01-01. Dostupné online [cit. 2025-08-28].
- ↑ a b c d e HRDINA, Jan R. Bohemané: prvních tisíc let českých dějin : Keltové, Germáni, Slované. V Praze: Cosmopolis, 2024. ISBN 978-80-271-3991-0.
- ↑ a b Vita Sancti Ambrosii - Wikisource. la.wikisource.org [online]. [cit. 2025-08-28]. Dostupné online. (latinsky)
- ↑ Notitia Dignitatum - in Partibus Occidentis. www.thelatinlibrary.com [online]. [cit. 2020-10-16]. Dostupné online. (latinsky)
- ↑ Fritigil, markomannische Königin. www.aeiou.at [online]. Encyclopedia of Austria [cit. 2020-10-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ TEJRAL, Jaroslav; KEHNE, Peter. Reallexikon der germanischen Altertumskunde, Svazek 32. Berlín: Walter de Gruyter, 2001. ISBN 3110171635. S. 299. (německy)
- ↑ ČECHORODU, Tomáš Pešina z. MARS MORAVICUS. Sive BELLA HORRIDA ET CRUENTA, SEDITIONES, TUMELTUS, PRAELIA, TURBAE: & ex ijs enatae CREBRAE ET FUNESTAE RERUM MUTATTIONES DIRAE CALAMITATES, INCENDIA, CLADES, AGRORUM DEPOPULATIONES, URBIUM VASTITATES, AEDIUM SACRARUM ET PROPHANARUM RUINAE, ARCIUM Et OPPIDORUM EVERSIONES, PAGORUM CINERES, POPULORUM EXCIDIA, & alia id genus mala, quae Moravia hactenus passa fuit. [s.l.]: Typis Joannis Arnolti de Dobroslawina 1014 s. Dostupné online. (latinsky) Google-Books-ID: 8p7eqZYjERoC.
- ↑ SYNKOVÁ, Božena; SYNEK, Stanislav. Pouť ke Staré Matce Boží žarošické 6. března 1999. farnost.katolik.cz [online]. [cit. 2020-02-05]. Dostupné online.
Literatura
- ŠESTÁK, Jiří. Kristus jde na sever. 1. vyd. [s.l.]: Kant, 2024. 272 s. ISBN 978-80-7437-435-7.
