Franz von Holub

Franz von Holub
Narození8. května 1865
Rakouské císařství Praha, Rakouské císařství
Úmrtí28. října 1924 (ve věku 59 let)
Rakousko Vídeň, Rakousko
Vojenská kariéra
HodnostViceadmirál
Doba služby1882-1918
SloužilRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
SložkaRakousko-uherské námořnictvo
VelelSMS Viribus Unitis
VálkyPrvní světová válka
VyznamenáníCísařský rakouský řád Leopoldův

Franz Holub (od roku 1917 Franz von Holub, 8. května 1865 Praha – 28. října 1924 Vídeň) byl rakousko-uherský námořní důstojník[1]. Na konci první světové války byl spolu s Miklósem Hortym posledním velitelem rakousko-uherského námořnictva (německy k.u.k. Kriegsmarine).

Život

Narodil se 8. května 1865 v Praze v rodině Františka Holuba (1833–1895) a Pauliny, rozené Piette (1842–1894) Otec se uplatnil jako podnikatel v papírenském průmyslu ve Svobodě nad Úpou. Franz byl nejstarším synem a absolvoval gymnázium. V letech 1878–1882 studoval na C. k. námořní akademii v Rijece. K námořnictvu nastoupil jako kadet v roce 1882 a na korvetě SMS Erzherzog Friedrich absolvoval roční zaoceánskou plavbu (1882–1883). Poté prošel další průpravou na cvičné lodi SMS Novara (1883–1885) a v letech 1885–1886 cestoval na dělovém člunu SMS Albatros do jižní Ameriky. V roce 1887 získal hodnost praporčíka a absolvoval službu na lodích různého typu, působil také u arzenálu v Pule.

Postupoval v hodnostech (poručík II. třídy 1893, poručík I. třídy 1897) a působil mimo jiné u Námořního technického výboru (1893–1895), znovu také u arzenálu v Pule a v letech 1899–1902 vedl dělostřelecký výcvik na školní lodi SMS Radetzky. Mezitím získal dočasně pod velení menší plavidla a v letech 1902–1903 byl velitelem jednotek námořní pěchoty v Pule. Jako dělostřelecký důstojník se následně uplatnil na křižníku SMS Saida nebo bitevní lodi SMS Budapest. Od ledna 1906 zastával pozici prvního důstojníka na křižníku SMS Kaiserin Elisabeth a k datu 1. listopadu 1906 získal hodnost korvetního kapitána. Mezitím byl na podzim 1906 přidělen ke štábu eskadry jako velitel dělostřelectva na bitevní lodi SMS Erzherzog Karl (1906–1907).

V letech 1908 a 1909 velel admirálským jachtám SMS Fantasie a SMS Lacroma sloužící pro potřeby vrchního velitele námořnictva Rudolfa Montecuccoliho a jako velitel cvičné lodi SMS Adria (1908–1909 byl k datu 1. května 1909 povýšen na fregatního kapitána. Během roku 1910 byl velitelem torpédové flotily na vlajkové lodi SMS Aspern, která kotvila v Terstu. V listopadu 1910 byl povolán do námořní sekce na ministerstvu války ve Vídni, kde se stal zástupcem přednosty II. technického odboru a od května 1912 byl jeho přednostou. Mezitím byl povýšen do hodnosti kapitána řadové lodi (1. listopadu 1911).

V červnu 1913 se vrátil na moře jako velitel bitevní lodi SMS Tegetthoff a na jaře 1914 s ní podnikl plavbu po Středomoří. Ke dni 1. května 1915 získal hodnost kontradmirála. Krátce po vstupu Itálie do války v květnu 1915 se zúčastnil útoku rakousko-uherského loďstva na italské pobřeží a ostřelování přístavu Ancona. V únoru 1917 byl přeložen do Puly, kde zastával post náčelníka štábu a pobočníka velitele loďstva Maximiliána Njegovana. Začátkem roku 1918 došlo vinou špatného zásobování k řadě nepokojů mezi posádkami rakousko-uherského loďstva. Vzhledem ke špatné situaci odvolal císař Karel I. admirála Njegovana ze všech funkcí. Velitelem loďstva byl nově jmenován kontradmirál Miklós Horty, zatímco Holub převzal velení celého námořnictva, respektive byl jmenován šéfem námořní sekce na ministerstvu války. K datu 1. května 1918 byl povýšen do hodnosti viceadmirála a ve funkci velitele námořnictva setrval do konce války.

Po zániku Rakouska-Uherska byl k datu 1. ledna 1919 penzionován. Požádal o zařazení do československé armády a na základě dohod nástupnických států mu byla v Československu přiznána hodnost viceadmirála ve výslužbě s nárokem na penzi.[2]

Zemřel ve věku 59 let 28. října 1924 ve Vídni, kde byl pochován na Centrálním hřbitově.

V roce 1896 se oženil se svou sestřenicí Elisabeth (Elly) Piette (1878–1960), dcerou továrníka Julia Piette. Manželství skončilo rozvodem v roce 1917, narodil se z něj syn Ludwig.

Tituly a ocenění

V roce 1917 byl povýšen do šlechtického stavu s titulem Edler von Holub. Během služby u námořnictva se stal nositelem řady vysokých vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.

Rakousko-Uhersko

Zahraničí

Odkazy

Reference

  1. ↑ Österreichische Nationalbibliothek - Zettel. www.bildarchivaustria.at [online]. [cit. 2020-07-02]. Dostupné online. 
  2. ↑ Viceadmirál ve výslužbě [1918-1919] : Generalita 1918-1919. https://www.valka.cz [online]. [cit. 2020-07-03]. Dostupné online. 

Literatura

  • JELÍNEK, Milan: Válka na Jadranu 1914–1918; Praha, 2019; 576 s. ISBN 978-80-7497-273-7
  • SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl III. 1915–1924; Biblio Verlag Osnabrück, 2005; s. 1–8 (heslo Franz von Holub) ISBN 3-7648-2520-0

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.