Franz König

Jeho Eminence Franz König
Kardinál-kněz Arcibiskup vídeňský
Církev	Římskokatolická církev
Arcidiecéze	Vídeňská
Jmenování	10. května 1956
Emeritura	16. září 1985
Předchůdce	Theodor Innitzer
Nástupce	Hans Hermann Groër, O.S.B.
Titulární kostel	Sant'Eusebio
Heslo	„Veritati in caritate“
Znak
Svěcení
Kněžské svěcení	29. října 1933 světitel Francesco Marchetti Selvaggiani
Biskupské svěcení	31. srpna 1952 světitel Michael Memelauer 1. spolusvětitel Leo Pietsch 2. spolusvětitel Franz Sales Zauner
Kardinálská kreace	15. prosince 1958 kreoval Jan XXIII.
Titul	Kardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	Titulární biskup Livias (1952-1956) Biskup koadjutor diecéze Sankt Pölten (1952-1956) Ordinář pro rakouské věřící východního ritu (1956-1985) Předseda Biskupské konference v Rakousku (1958-1985) Vikář vojenského ordinariátu v Rakousku (1959-1969) Předseda Sekretariátu pro nekřesťany (1965-1980) Protokněz Kolegia kardinálů (1991-2004)
Zúčastnil se	Papežské konzistoře v prosinci 1958 Druhého vatikánského koncilu Konkláve v roce 1963 Konkláve v roce 1978
Osobní údaje
Země	Rakousko Rakousko
Datum narození	3. srpna 1905
Místo narození	Warth bei Rabenstein, Rakousko
Datum úmrtí	13. března 2004 (ve věku 98 let)
Místo úmrtí	Vídeň, Rakousko
Místo pohřbení	Katedrála svatého Štěpána ve Vídni
Národnost	Rakouská
Povolání	vysokoškolský učitel, katolický kněz, katolický biskup, filozof, katolický teolog a biskup
Alma mater	Papežská univerzita Gregoriana Papežský biblický institut Církevní gymnázium Melk (1919–1927)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Franz König, křtěn Franz Borgia König (3. srpna 1905, Rabenstein an der Pielach^[1] – 13. března 2004, Vídeň) byl rakouský kardinál a prelát Římskokatolické církve. Mezi lety 1956–1985 zastával funkci vídeňského arcibiskupa. V roce 1958 se stal kardinálem (titulární kostel Sant'Eusebio).

Ve Vídni je na jeho počest pojmenováno náměstí Kardinal-König-Platz. V roce 1990 se stal spoluzakladatelem Evropské akademie věd a umění se sídlem v Salcburku.

• velká čestná dekorace ve zlatě na stuze Čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku – Rakousko, 1995^[2]
• velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky – Polsko, 7. září 1998 – udělil prezident Aleksander Kwaśniewski^[3]
• velkokříž Záslužného řádu Maďarské republiky – Maďarsko, 1999
• Řád bílého dvojkříže I. třídy – Slovensko, 21. listopadu 2000 – udělil prezident Rudolf Schuster^[4][5]

• Pontif. Univ. Gregoriana. Die Amesha Spentas des Awesta und die Erzengel im Alten Testament. Eine religionsgeschichtliche Untersuchung. Verlag Wedl, Melk 1935
• Christus und die Religionen der Erde. 3 svazky. Herder, Vídeň 1951
• Bilanz des Konzils. Katholisches Bildungswerk der Erzdiözese Wien, Vídeň 1966
• Der Aufbruch zum Geist. Styria, Graz u. a. 1972, ISBN 3-222-10723-8
• Mein zweiter Weg zu Christus. Hoffnungen im Umgang mit Jugendlichen, v: entschluss, 1984, sešit 4, strana 17.
• Felix Unger und Franz Kardinal König, Und wir haben doch eine Zukunft. Mensch und Natur an der Schwelle zum 3. Jahrtausend. Verlag Herder, Freiburg - Basel - Wien 1990. ISBN 3-451-21800-3.
• Franz König/ Hans Waldenfels: Lexikon der Religionen. Herder, Freiburg - Basel - Wien 1999, ISBN 3-451-04090-5.

• BALÍK, Stanislav; HANUŠ, Jiří, a kol. Primasové katolické církve : země střední Evropy v čase komunismu. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2010. 212 s. ISBN 978-80-7325-225-0. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Franz König na Wikimedia Commons
• Osoba Franz König ve Wikicitátech