František Herites

František Herites
Narození27. února 1851
Vodňany
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí19. ledna 1929 (ve věku 77 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povoláníspisovatel, novinář, básník a farmaceut
Národnostčeská
DětiMarie Heritesová, Božena Heritesová
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Herites (27. února 1851 Vodňany[1] – 19. ledna 1929 Praha[2]) byl český lékárník, revizor účtů, básník, redaktor a spisovatel.

Život

Rodný dům Františka Heritese, Vodňany, náměstí Svobody
Rodný dům Františka Heritese a kostel Narození Panny Marie v noci

Narodil se ve Vodňanech jako František Josef Emanuel, syn tamního lékárníka a purkmistra Antonína Karla Heritese a jeho manželky Anny, dcery lékárníka Emanuela Sehnala z Netolic.[3] Roku 1869 absolvoval gymnázium v Písku, kde se sblížil s Otakarem Mokrým a Josefem Holečkem. S Josefem Kálalem a Janem Dunovským vydal studentský almanach Anemonky (1871), jehož byl redaktorem.[4] Po tříleté lékárnické praxi vystudoval na otcovo přání farmacii na Karlově univerzitě v Praze (1870–1872) a ve Štýrském Hradci, kde absolvoval jako magistr a působil jako lékárenský praktikant. Odtud odešel pracovat do Rožnova, dále do Netolic a do Prahy. 30. června roku 1880 se ve Vodňanech oženil se zdejší rodačkou Marií Martanovou (* 1857), s níž vychoval dvě dcery, Marii a Boženu.[5] Po otcově smrti v roce 1883 převzal jeho vodňanskou lékárnu v rodném domě na náměstí. Byl na čas i vodňanským starostou, zasloužil se o napojení jihočeských Vodňan na železnici a o zahájení úprav tamního farního kostela Narození Panny Marie. Přizval svého přítele, Mikoláše Alše k vnitřní výzdobě kostela sgrafity. V roce 1895 zde uspořádal národopisnou výstavku, což vedlo k založení Městské galerie. Podnikání se mu nedařilo, raději psal. Když se zadlužil, v roce 1896 prodal lékárnu i rodný dům.

V lednu 1896 přesídlil natrvalo do Prahy, kde s rodinou střídal podnájmy na Novém Městě. Marně sháněl místo stálého redaktora v některém časopise. A tak se stal revizorem lékárnických účtů, od roku 1897 také sekretářem Lékárnického grémia, a zůstal v zaměstnání až do penzionování v roce 1925. Tři roky byl redaktorem Časopisu českých lékárníků (1896–1899). Souběžně byl redaktorem Máje (1903–1914) a v tomto nakladatelství i pracoval. Napsal mnoho povídek, črt a fejetonů do různých časopisů: Český svět, Domácí krb, Osvěta, Lidové noviny, Lumír, Národní listy, Ruch, Švanda dudák, Zlatá Praha, Květy, Máj, Světozor.[6] Jeho jednoduché povídky s maloměstskými příběhy byly oblíbené u části veřejnosti právě pro nenáročnost.[7] Po nezdařené oční operaci oslepl a poslední léta života trávil ve společnosti své dcery Boženy střídavě v Praze nebo ve Vodňanech.[8] Je zařazován do tzv. lumírovské generace.

Cesty spisovatele Františka Heritese

Roku 1883 byl s Otakarem Mokrým a Josefem Holečkem na Slovensku, mj. navštívili Tatry, dále procestoval v roce 1875 Itálii, roku 1883 Slezsko a východní Moravu, roku 1885 Dalmácii, roku 1893 odjel s rodinou na Světovou výstavu do Chicaga a zůstal v Americe celý rok, převážně v Argentině jako novinář. Roku 1896 byl opět v Americe.[9] Roku 1902 se s delegací českých spisovatelů v Paříži zúčastnil oslav výročí Victora Huga.

Spolky

Byl členem spolků Svatobor a Umělecká beseda, roku 1912 byl jmenován členem IV. třídy České akademie pro vědy, slovesnost a umění a v letech 1912–1926 jejím sekretářem.

Památka

Byl pohřben do rodinné hrobky u kostela sv. Jana Křtitele ve Vodňanech. Na rodném domě na náměstí má pamětní desku. Pamětní síň s jeho portrétem, zařízením z jeho pracovny a z lékárny tvoří součást stálé expozice vodňanského městského muzea. Památný strom poblíž Záhorského rybníka, pod kterým prý rád sedával, se nazývá Heritesův dub. Jsou po něm pojmenovány ulice ve Vodňanech, v Českých Budějovicích, v Písku, Ostravě–Hrabůvce a v Opavě.

Rodina

Dcera Marie (1881–1970) se stala houslovou virtuoskou, provdala se za Josefa E. Kohna a žila převážně ve Spojených státech, v Bay City v Michiganu. Dcera Božena (1883–1963) učila v lyceu v Praze na Smíchově češtinu a francouzštinu, pečovala o otcovu literární pozůstalost, vydala jeho korespondenci s J. Zeyerem a psala o svých cestách za sestrou do USA.[10] Prasynovec byl básník Jan Skácel.[11]

Literární dílo

  • Arabesky a kresby (1880), žánrové povídky z cesty do Itálie
  • Z mého herbáře (1882), za alegoriemi květin ukryl různé charakteristiky
  • Tajemství strýce Josefa (1882), novela z prostředí jeho rodiny
  • Arabesky a fresky II. díl (1883)
  • Za dědictvím (1883), román
  • Maloměstské humoresky (1885), sbírka povídek [12]
  • Tajemství strýce Josefa (1885) – novela o svém lékárnickém předku [13]
  • Psáno po čarou (1885), tendenční fejetony [14]
  • Psáno pod čarou II. díl (1886) [15]
  • Maloměstské humoresky II. díl (1886)
  • Jan Přikryl (1887), román rozebírající národnostní problémy na Opavsku
  • Tři cesty (1892) – rodinný román o úředníkovi Valentovi [16]
  • Bez chleba (1892), povídky
  • Všední zjevy (1894), povídky "ze života malých lidí"
  • Bůh v lidu (1897), povídky
  • Měšťanská šlechta (1897), román
  • Povídky (1897)
  • Povídky II. díl (1900)
  • Vlny života (1900)
  • Vodňanské vzpomínky (1905), vzpomínky na přátelství O. Mokrého a Julia Zeyera [17]
  • Botanická pohádka (1907)
  • Křemen a hlína (1909), román napsaný roku 1903, věnovaný zápasům o národnost
  • Maloměstské povídky (1910) – Zapadlé drama. Genre z malé uličky. Opouštěné hnízdo. Znamení. Diva. Granát přináší štěstí (sv. 3.) [18]
  • Bratři Hartisovi (1913), povídka pro děti
  • Amerika a jiné črty z cest (1914), cestopis
  • Pozlátko (1920), román
  • Tři cesty (1928)
  • Sebrané spisy, 15 svazků, vyšly v letech 1903–1923 v Ottově nakladatelství v Praze
    • Křemen a hlína – svazek druhý (1903) [19]
    • Sklizeň podzimu – svazek třetí (1909) [20]
    • Maloměstské povídky 2 – svazek čtvrtý (1909) [21]

Pseudonymy

V časopisech často podepisoval své příspěvky pseudonymem Tavoletto, nebo užíval šifry: -es, FH., F.Hs, Fr.Hs, hs. či -ites.

Odkazy

Reference

  1. ↑ DigiArchiv SOA v Třeboni - ver. 21.03.05. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. 
  2. ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Petra na Poříčí, sign. PE Z15a, s. 192
  3. ↑ O předcích. www.opredcich.cz [online]. [cit. 2023-03-05]. Dostupné online. 
  4. ↑ LOUŽENSKÝ, Jiří. Rodopisné podklady z archivu Městského muzea a galerie ve Vodňanech: Rod spisovatele Františka Heritese. Rodová revue [online]. 1999 [cit. 2025-04-07]. Čís. 4. podklady z archivu Městského ZIMA 1999 muzea a galerie ve Vodňanech Dostupné online. 
  5. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. 
  6. ↑ AUTORSKÝ KOLEKTIV. Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982. Kapitola František Herites, s. 91–92. 
  7. ↑ CHALOUPKA, Otakar. Příruční slovník české literatury. Praha 7: Adonai s.r.o, 2001. ISBN 80-86500-21-7. Kapitola František Herites, s. 143. 
  8. ↑ Městské muzeum a galerie Vodňany. Městské muzeum a galerie Vodňany [online]. [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. 
  9. ↑ VAVROUŠEK, Bohumil; NOVÁK, Arne. Literární atlas československý. Díl 2. Praha: Prometheus, 1938. Kapitola František Herites, s. 56. 
  10. ↑ V. Forst: Lexikon české literatury 1993, s. 153
  11. ↑ http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=433
  12. ↑ HERITES, František. Maloměstské humoresky [online]. Praha: 1902 [cit. 2021-09-09]. Dostupné online. 
  13. ↑ HERITES, František. Tajemství strýce Josefa [online]. Praha: ELK, 1948 [cit. 2021-09-09]. Dostupné online. 
  14. ↑ HERITES, František. Psáno pod čáru 1875-1885 [online]. Praha: J. Otto, 1909-1910 [cit. 2021-09-09]. Dostupné online. 
  15. ↑ HERITES, František. Psáno pod čáru 1875-1885 [online]. Praha: J. Otta, 1909-1910 [cit. 2021-09-09]. Dostupné online. 
  16. ↑ HERITES, František. Tři cesty a jiná prosa [online]. Praha: Julius Albert, 1931 [cit. 2021-09-09]. Dostupné online. 
  17. ↑ HERITES, František. Vodňanské vzpomínky [online]. Praha: J. Otto, 1941 [cit. 2021-09-09]. Dostupné online. 
  18. ↑ HERITES, František. Maloměstské povídky [online]. Praha: J. Otto, 1910 [cit. 2021-09-09]. Dostupné online. 
  19. ↑ HERITES, František. Sebrané spisy Fr. Heritesa, [Sv.] 2 [online]. Praha: J. Otto, 1909 [cit. 2021-09-09]. Dostupné online. 
  20. ↑ HERITES, František. Sebrané spisy Fr. Heritesa, [Sv.]3 [online]. Praha: J. Otto, 1909 [cit. 2021-09-09]. Dostupné online. 
  21. ↑ HERITES, František. Sebrané spisy Fr. Heritesa, [Sv.] 4 [online]. Praha: J. Otto, 1909 [cit. 2021-09-09]. Dostupné online. 

Literatura

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.