František Bublan

Mgr. František Bublan
6. ministr vnitra ČR
Ve funkci:
4. srpna 2004 – 4. září 2006
Předseda vládyStanislav Gross
Jiří Paroubek
PředchůdceStanislav Gross
NástupceIvan Langer
4. senátor za obvod č. 53 – Třebíč
Ve funkci:
20. října 2012 – 20. října 2018
PředchůdceVítězslav Jonáš
NástupkyněHana Žáková
Poslanec Poslanecké sněmovny PČR
Ve funkci:
3. června 2006 – 20. října 2012
3. ředitel ÚZSI
Ve funkci:
1. března 2001 – září 2004
PředchůdcePetr Zeman
NástupceKarel Randák
Člen Rady ÚSTR
Ve funkci:
24. července 2019 – 23. července 2024
Stranická příslušnost
Nestraník
ve Sněmovněza ČSSD (2006–2012)
v Senátuza ČSSD (2012–2018)
v české vláděza ČSSD (2004–2006)
Narození13. ledna 1951 (74 let)
Třebíč
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Choťženatý
Dětitři děti
SídloVeverská Bítýška
Alma materVŠ zemědělská Brno (nedokonč.)
CMBF v Litoměřicích
BIVŠ v Praze
Profesepolitik
Náboženstvířímskokatolické
CommonsFrantišek Bublan
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Bublan (* 13. ledna 1951 Třebíč) je český politik a teolog, bývalý ministr vnitra, bývalý ředitel civilní rozvědky, v letech 2006 až 2012 poslanec Poslanecké sněmovny PČR coby nestraník za Českou stranu sociálně demokratickou, v letech 2012 až 2018 senátor za obvod č. 53 – Třebíč. Od července 2019 do července 2024 byl členem Rady Ústavu pro studium totalitních režimů.[1]

Životopis

Studoval na Gymnáziu Třebíč (1966–1969). Pak od roku 1969 studoval na Vysoké škole zemědělské v Brně, kde ale po dvou letech studia přerušil a přešel na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Litoměřicích, kterou absolvoval roku 1976.[2] Po vysvěcení na kněze byl v letech 1976–1978 kaplanem v jihomoravském Mikulově a zároveň dlouhodobě zastupoval nemocného faráře ve farnosti Břeclav.[2][3] Poté, co v roce 1977 podepsal Chartu 77, byl mu odebrán státní souhlas k výkonu činnosti duchovního a musel pracovat v dělnických profesích. V letech 1979–1990 byl řidičem, zpočátku pro podnik Potraviny Brno, později řidičem sanitky v nemocnici v Tišnově.[2]

Po sametové revoluci byl od roku 1991 zaměstnán u Bezpečnostní informační služby (respektive její československé předchůdkyně FBIS), nejdříve jako operativní důstojník a analytik, později jako manažer. V letech 2001–2004 působil ve funkci ředitele civilní rozvědky, Úřadu pro zahraniční styky a informace. Po listopadu 1989 rovněž vystudoval Bankovní institut vysokou školu v Praze (1995–1997).[2]

Je ženatý, má tři děti.[2] Jeho manželka se věnuje sociální a charitativní činnosti.

V roce 2004 ho Stanislav Gross vybral jako svého ministra vnitra. Zastával pak tento post ve vládě Stanislava Grosse a vládě Jiřího Paroubka od 4. srpna 2004 do roku 2006, ve funkci vystřídal Stanislava Grosse.[4][5] Během svého působení v čele rezortu řešil kauzu CzechTek, tvrdý zásah policie proti účastníkům taneční party, a byl za provedení akce terčem silné kritiky.[6]

Ve volbách v roce 2006 byl zvolen do poslanecké sněmovny za Českou stranu sociálně demokratickou (lídr kandidátky ČSSD za volební obvod Kraj Vysočina).[7] Byl předsedou sněmovního Výboru pro bezpečnost.[8] Poslanecký mandát obhájil i ve volbách roku 2010. Byl předsedou výboru pro obranu a bezpečnost, po jeho rozdělení od prosince 2011 předsedou výboru pro bezpečnost. Ve sněmovně setrval do října 2012, kdy na poslanecký mandát rezignoval.[9] Do roku 2010 byl stínovým ministrem vnitra za ČSSD.

V senátních volbách roku 2012 byl zvolen do horní komory parlamentu v senátním obvodu č. 53 – Třebíč. Získal v 1. kole 27 % hlasů a v 2. kole zvítězil poměrem 58 : 42 nad komunistou Josefem Zahradníčkem.[10] Ve volbách do Senátu PČR v roce 2018 svůj mandát senátora již neobhajoval.[11] V červenci 2019 byl zvolen členem Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Získal 44 hlasů od 74 senátorů.[12] Funkční období člena Rady ÚSTR je pět let.[13]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Rada ÚSTR – Ústav pro studium totalitních režimů - Chronologie. www.ustrcr.cz [online]. [cit. 2024-10-12]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e Mgr. František Bublan [online]. vlada.cz [cit. 2013-01-21]. Dostupné online. 
  3. ↑ Mgr. František Bublan (* 1951) [online]. Pametnaroda.cz [cit. 2025-08-23]. Dostupné online. 
  4. ↑ Vláda Stanislava Grosse (04.08.2004 – 25.04.2005) [online]. vlada.cz [cit. 2013-01-21]. Dostupné online. 
  5. ↑ Vláda Jiřího Paroubka (25.04.2005 – 04.09.2006) [online]. vlada.cz [cit. 2013-01-21]. Dostupné online. 
  6. ↑ František Bublan [online]. bbc.co.uk [cit. 2013-01-21]. Dostupné online. 
  7. ↑ Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 2. – 3.6.2006 [online]. volby.cz [cit. 2013-01-21]. Dostupné online. 
  8. ↑ František Bublan [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2013-01-21]. Dostupné online. 
  9. ↑ František Bublan [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2013-01-21]. Dostupné online. 
  10. ↑ Volby do Senátu Parlamentu ČR konané dne 12.10. – 13.10.2012 [online]. volby.cz [cit. 2013-01-21]. Dostupné online. 
  11. ↑ Přehled známých kandidátů pro letošní volby do Senátu. iDNES.cz [online]. 2018-08-04 [cit. 2018-08-08]. Dostupné online. 
  12. ↑ Senát hladce potvrdil nominaci Stehlíka a Bublana do Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2019-07-24 [cit. 2019-07-24]. Dostupné online. 
  13. ↑ Rada ÚSTR – Ústav pro studium totalitních režimů. www.ustrcr.cz [online]. [cit. 2022-12-26]. Dostupné online. 

Literatura

  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 66. 
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 80. 

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.