Francesco Antonio Marcucci
| Ctihodný Francesco Antonio Marcucci | |
|---|---|
| Biskup Montalta Titulární patriarcha konstantinopolský | |
| Církev | římskokatolická |
| Jmenování | 6. srpna 1770 |
| Předchůdce | Giuseppe Maria Centini |
| Nástupce | Francesco Saverio Castigliony |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 25. února 1741 světitel Tommaso Marana |
| Biskupské svěcení | 15. srpna 1770 světitel Giovanni Francesco Albani 1. spolusvětitel Pietro Paolo Leonardi 2. spolusvětitel Giovanni Battista Bruni |
| Vykonávané úřady a funkce | |
| Zastávané úřady |
|
| Osobní údaje | |
| Země | |
| Datum narození | 27. listopadu 1717 |
| Místo narození | Force, Itálie |
| Datum úmrtí | 12. července 1798 (ve věku 80 let) |
| Místo úmrtí | Ascoli Piceno, Itálie |
| Národnost | italská |
| Povolání | katolický kněz a katolický biskup |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Francesco Antonio Marcucci (27. listopadu 1717 Force – 12. července 1798 Ascoli Piceno) byl italský římskokatolický duchovní, patriarcha a zakladatel kongregace Zbožných pracovnic Neposkvrněného početí.
Život
Narodil se 27. listopadu 1717 ve Force do šlechtické rodiny.
Vstoupil do kněžského semináře a po studiu teologie byl biskupem Tommasem Maranou 25. února 1741 vysvěcen na kněze. Dne 8. prosince 1744 založil spolu s Teclou Marií Relucenti řeholní kongregaci Zbožných pracovnic Neposkvrněného početí, zaměřenou na výchovu a vzdělání dívek.
Dne 6. srpna 1770 jej papež Klement XIV. jmenoval biskupem Montalta. Biskupské svěcení přijal 15. srpna v římském kostele San Salvatore in Lauro z rukou kardinála Giovanni Francesca Albaniho. Získal také titul opata opatství Santa Maria in Montesanto. Dne 19. ledna 1773 byl ustanoven také viceregentem diecéze Řím. Tuto pozici zastával až do roku 1786, kdy papež Pius VI., byť neochotně, přijal jeho rezignaci ze zdravotních důvodů. V Římě vykonával různé úkoly: byl poradcem Svaté římské a všeobecné inkvizice, examinátorem biskupů, domácím papežským prelátem či asistentem papežského stolce.
Dne 10. prosince 1781 mu papež udělil titul titulárního patriarchy Konstantinopole.
Od února do června 1782 doprovázel Pia VI. na jeho apoštolské cestě do Vídně, aby s císařem Josefem II. projednal důležité otázky pro církev.
Jeho zdravotní stav se zhoršil, ale nadále řídil diecézi Montalto. Zemřel 12. července 1798 v Ascoli Piceno.
Proces svatořečení
Proces byl zahájen v únoru 1964 v diecézi Ascoli Piceno. Dne 27. března 2010 uznal papež Benedikt XVI. jeho hrdinské ctnosti.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Francesco Antonio Marcucci na italské Wikipedii.