Frédéric Janssoone

Blahoslavený Frédéric Janssoone OFM
řeholní kněz
Fotografie
Církev	římskokatolická
Zasvěcený život
Institut	františkáni
Noviciát	24. června 1864
Sliby
doživotní	26. prosince 1868
Svěcení
Kněžské svěcení	17. srpna 1870, Bourges
Osobní údaje
Datum narození	19. listopadu 1838
Místo narození	Ghyvelde Francouzské království Francouzské království
Datum úmrtí	4. srpna 1916 (ve věku 77 let)
Místo úmrtí	Montréal Kanada Kanada
Příčina úmrtí	rakovina žaludku
Místo pohřbení	Trois-Rivières, Kanada
Národnost	francouzská
Rodiče	Pierre-Antoine Janssoone a Marie-Isabelle Bollengier
Svatořečení
Začátek procesu	26. června 1940
Beatifikace	25. září 1988 Svatopetrské náměstí, Vatikán beatifikoval Jan Pavel II.
Svátek	5. srpna
Uctíván církvemi	římskokatolická církev a církve v jejím společenství
Titul svatého	kněz
Atributy	řeholní oděv
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Frédéric Janssoone, OFM, známý také jako Frédéric z Ghyvelde nebo Frédéric od Saint-Yves (19. listopadu 1838, Ghyvelde – 4. srpna 1916, Montréal) byl francouzský římskokatolický kněz a řeholník Řádu menších bratří, který působil ve Francii, Egyptě, Palestině a v Kanadě, kde také zemřel. Katolická církev jej uctívá jako blahoslaveného.^[1][2][3]

Narodil se 19. listopadu 1838 ve městě Ghyvelde ve francouzském departementu Nord, nejseverozápadnějším koutě země. Je to část francouzských Flander, kde je místním jazykem dialekt vlámštiny. Byl osmým a nejmladším ze třinácti dětí Pierra-Antoina Janssooneho a Marie-Isabelle Bollengier. Pokřtěn byl jako Frédéric-Cornil. Narodil se do prosperující farmářské rodiny, která si cenila kultury, vzdělání a víry.^[2][1]

V lednu roku 1848 mu zemřel jeho otec. O čtyři roky později se v reakci na náboženské povolání zapsal na vysokou školu a poté absolvoval Institut Notre-Dame des Dunes v nedalekém Dunkerku, aby se připravil na kněžství. V roce 1855 se však rodina dostala do těžkých časů, a tak opustil školu, aby pomohl uživit matku a sourozence. Nastoupil do práce pro obchodníky s textilem. Brzy si uvědomil, že má talent na prodej. Rád se setkával s novými lidmi a uměl úspěšně propagovat své produkty.^[4]

Jeho matka zemřela v roce 1861, načež se rozhodl pokračovat ve studiu. Po jeho dokončení vstoupil 24. června 1864 do noviciátu Řádu menších bratří. Zvolil si řeholní jméno na počest sv. Yvesa a 26. prosince 1868 složil své doživotní řeholní sliby. Na kněze byl vysvěcen v Bourges 17. srpna 1870. Jeho vysvěcení proběhlo kvůli vypuknutí francouzsko-pruské války předčasně, jelikož v té době byl nedostatek vojenských kaplanů, Ihned po svém vysvěcení byl přidělen do vojenské nemocnice. Po válce pomohl založit františkánský klášter v Bordeaux, kde se v roce 1873 stal představeným. Protože tuto roli shledal nesnesitelnou, byl o rok později této odpovědnosti zbaven. Propuštění mu dalo svobodu absolvovat kurz homiletiky, v níž vynikal po celý život.^[5][4]

V roce 1876 požádal o službu v kustodii řádu ve Svaté zemi, která je od dob jejich zakladatele, sv. Františka z Assisi, zodpovědná za poutní místa v této zemi a poutníky, kteří je navštěvují. Jeho představení tuto žádost přijali. Zpočátku byl pověřen službou kaplana pro školu v Káhiře v Egyptě, kterou vedli Bratři křesťanských škol. O dva roky později byl poslán do Jeruzaléma, aby sloužil jako vikář kustodie. Tato funkce spočívala především ve vyřizování administrativních povinností kustodie, zejména v údržbě křesťanských svatyní roztroušených po celé Palestině. Aby zajistil centrum pro jejich práci, nařídil postavit nový farní kostel sv. Kateřiny Betlémské, který by sousedil s kostelem Narození Páně v Betlémě.^[2][1]

Aby splnil požadavky svých povinností, musel procházet desítky dokumentů a rukopisů, které podrobně popisovaly pravidla pro sdílení těchto míst s příslušníky jiných křesťanských denominací, jež byla vypracována po staletí nadvlády Svaté země pod Osmanskou říší. Sestavil průvodce, který měl bratrům pomoci v jejich vztazích s jinověrci. V této funkci působil deset let. Kromě mnoha administrativních povinností v tomto období sloužil také jako průvodce mnoha křesťanským poutníkům z celého světa, kteří navštěvovali Svatou zemi. Jeho znalosti a rétorické dovednosti z něj udělaly oblíbeného průvodce. Právě tak se setkal s knězem z Kanady, abbém Léonem Provancherem, farářem z Cap-Rouge v Québecu, který ho pozval do své země. Tuto nabídku přijal, aby podnikl charitativní cestu na pomoc různým stavebním projektům kustodie.^[4][6]

Do Lévisu v Québecu dorazil 24. srpna 1881. Okamžitě začal kázat a přednášet po celém regionu. Jeho kázání před velkými davy lidé vnímaly s nadšením. Byl dokonce pozván do francouzsky mluvících farností v Nové Anglii. V Kanadě inicioval každoroční sbírku pro Svatou zemi na Velký pátek, která se později rozšířila na celou církev. Nicméně některé jeho promluvy se setkaly s nepochopením, pročež se v květnu roku 1882 vrátil do Palestiny, vyčerpaný a nemocný. Obnovil své administrativní povinnosti a zůstal tam dalších šest let.^[6][5]

Koncem června roku 1888 se vrátil do Kanady a v srpnu téhož roku zahájil stavbu kláštera sv. Josefa v Trois-Rivières, která byla po dlouhé době první komunitou františkánů v Kanadě. Klášter byl považován za centrum pro nábor nových řeholníků a získávání finančních prostředků pro řád v celé zemi. Roku 1903 byl tento klášter rozšířen. Cestoval poté po oblasti, kázal a na žádost biskupa z Trois-Rivières Louise-Françoise Richera Laflècheho propagoval návštěvu nově zbudované poutní svatyně Notre-Dame-du-Cap v Trois-Rivières. Chrám se díky jeho činnosti stal velmi exponovaným. Na žádost svých představených také organizoval dobročinné sbírky. Kázal v kostelích jím navštívených obcí, kdy jeho cesty pro něj byly náročné zvláště v období prudkých zim v kombinaci s drsným prostředím. Kromě toho organizoval poutě do další velké quebecké svatyně, baziliky Sainte-Anne-de-Beaupré.^[4][6]

Snažil se také v regionu oživit III. řád svatého Františka, který zde po období britské kolonizace značně upadal. Působil jako duchovní vůdce přeživších bratrstev roztroušených po provincii Québec. Roku 1890 pracoval na založení kláštera svého řádu v Montréalu. To vedlo k založení františkánské provincie svatého Josefa v Kanadě, která je od svého založení úzce spjata s misií ve Svaté zemi.^[6][2]

Od června roku 1916 byl upoután na lůžko fyzicky vyčerpaný četnými povinnostmi ve své službě a s velkými bolestmi. Byl přijat do františkánské nemocnice v Montréalu, kde mu byla diagnostikována rakovina žaludku. Po téměř dvou měsících intenzivních bolestí tam následujícího 4. srpna zemřel. Jeho tělo bylo převezeno do Trois-Rivières, kde byl pohřben v malé kapli při klášteře, který pomohl založit.^[4][7]

Jeho beatifikační proces započal dne 26. června 1940, čímž obdržel titul služebník Boží. Dne 21. března 1985 jej papež sv. Jan Pavel II. podepsáním dekretu o jeho hrdinských ctnostech prohlásil za ctihodného. Dne 28. března 1988 byl uznán zázrak na jeho přímluvu, potřebný pro jeho blahořečení.

Blahořečen pak byl dne 25. září 1988 na Svatopetrském náměstí papežem sv. Janem Pavlem II.^[8][9]

Jeho památka je připomínána 5. srpna.^[8][10] Bývá zobrazován v řeholním oděvu.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Frédéric Janssoone na anglické Wikipedii.

• Seznam světců a mučedníků katolické církve

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Frédéric Janssoone na Wikimedia Commons
• (anglicky) Hagiography Circle
• (anglicky) Saints SQPN
• (italsky) Santi e Beati