Feodosij Zlocký

Jeho Důstojnost otec děkan
Feodosij Zlocký
Církevrusínská řeckokatolická
Diecézemukačevská
Svěcení
Kněžské svěcení1874
Osobní údaje
Rodné jménoTeodozyj Zlockyj
Datum narození11. října 1846
Místo narozeníOsij, Habsburská monarchie
Datum úmrtí30. července 1926 (ve věku 79 let)
Místo úmrtíDrahovo, Československo
PříbuzníGrigorij Žatkovič (vnuk)
Povolánířeckokatolický kněz, etnograf, folklorista a básník
Ovlivněnrusínofilské křídlo rusínského národní obrození
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Feodosij Zlocký[1] (rusínsky Теодозий Злоцкый, Teodozyj Zlockyj, maďarsky Theodoz Zloczky, 11. října 1846 Osij — 30. července 1926 Drahovo) byl rusínský řeckokatolický kněz, etnograf, folklorista a básník. Feodosij byl rusínský buditel rusínofilské orientace a byl přispěvatelem do několika rusínských periodik, ale také sběratelem folklórních básní a lidových slovesností a umění.[1]

Život

Feodosij Zlocký se narodil 11. října 1846 v obci Osij. Jeho otec, Antonij Zlocký, pracoval v obci jako farář. Studoval v Chustu a Satu Mare a gymnázium absolvoval v Satu Mare a v Užhorodě. Teologické vzdělání získal v Užhorodě a Budapešti.[1][2]

Na kněze byl vysvěcen v roce 1874 a jako farář sloužil v obcích Izky, Kopašnovo, Zolotarovo a Drahovo.[1] Ke konci své služby také zastával funkci děkana na Zolotarovském děkanátu, jehož součástí byla i farnost v Drahovu, kde byl zároveň farářem.[3] Feodosij Zlocký zemřel 30. července 1926 v Drahovu.[2]

Dílo

Během studia

Jako student psal svá díla v jazyce jazyčije (což byl umělý smíšený slovanský jazyk), ale pod vlivem lidové ústní slovesnosti, kterou aktivně sbíral po celý život, do značné míry přešel na lidový (rusínský) jazyk. V jeho tvorbě převládala milostná, sociálně-venkovská a vlastenecká lyrika; věnoval se i společenským, historickým a mravně-náboženským tématům. Některé jeho básně jsou stylizovány jako lidové písně.[4]

První verše publikoval v týdeníku Svět, později také v dalších tehdejších periodikách, jako Nový svět, Listek, Karpatorusínský věstník, Ruský věstník a Nauka.[1][4] Během maďarizačních reforem Štefana Pankoviče upadá tehdejší literární tvorba a Feodosij se v tisku objevuje jen velmi zřídka.[5]

Během duchovní služby

Od začátku kněžské dráhy zůstávala většina jeho literární, etnografické a folkloristické práce v rukopisech. Jeho nejrozsáhlejší etnografické články, publikované v maďarónském časopise Východ v letech 1888 a 1889, popisovaly pověry, zvyky a lidovou víru Rusínů žijících ve vesnicích Zolotarovo, Kopašnovo a Viľchivka.[2] Za tuto činnost byl jmenován oficiálním referentem pro etnografii Podkarpatské Rusi v Etnografické společnosti Uherska.[1][3]

Zlocký byl především řeckokatolický kněz a až poté etnograf, a jeho postoj byl, že etnografické publikace: „nelze zobecňovat na celý národ... zpravidla mají jen historickou hodnotu; pohanská píseň a ukolébavka v ústech křesťana stojí daleko od srdce lidu.“ Tedy je vnímal jako přežitek minulosti.[6]

V maďarštině publikoval i své básně, jejichž výběr v ukrajinském překladu od Jurije Škrobince vyšel ve sbírce Na Verchovině.[7][8]

Jazyk a jazykověda

Zlocký se snažil psát jazykem, který by se co nejvíce zakládal na lidové (rusínské) řeči.

V roce 1883 sestavil gramatiku založenou na podkarpatských dialektech a to maďarskojazyčný spis Praktická gramatika Karpatsko ruského jazyka. Tato gramatika však nikdy nebyla tištěna, přestože na ni už byla vyhlášena sbírka.[9] Byla založena zejména na marmarošském dialektu, ale psaná etymologickým pravopisem. Po vyhlášení sbírky se místo tisku rukopis dostal bez vědomí a souhlasu autora do knihovny Naučného tovaryšstva Ševčenkova ve Lvově, kde nebyl nikdy publikován.[10]

Odkaz

Během své penze se rozhodl Feodosij Zlocký uspořádat své rukopisné odkazy. Část rukopisů předal literárnímu historikovi a buditeli Jevmenijovi Sabovovi, jinou část poslal do redakcí prvorepublikových časopisů Svoboda a Náš rodný kraj.[1][5]

Časopis Náš rodný kraj také vydal v roce 1923 krátkou knížku Výběr z poezie, zde ale proběhla výrazná úprava redakce, která změnila jeho etymologický pravopis podle ukrajinského jazykového vkusu.[1][2] To vedlo ke sporům mezi autorem a redakcí.[11] V úvodu této knihy autor zároveň připomněl, že jeho rukopis gramatiky, napsané v roce 1883, byl: „bez souhlasu a vědomí autora předán knihovně Naučného tovaryšstva Ševčenkova ve Lvově“.[3]

Ostatní jeho rukopisy jsou pravděpodobně ztraceny.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Теодозий Злоцкый na rusínské Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h POP, Ivan Ivanovič. Podkarpatská Rus: osobnosti její historie, vědy a kultury. 1. vyd. vyd. Praha: Libri 311 s. ISBN 978-80-7277-370-1. 
  2. ↑ a b c d POP, Ivan Ivanovič; MAGOCSI, Paul Robert. Encyclopedia of Rusyn history and culture. Příprava vydání Paul R. Magocsi, I. I. Pop. Toronto: University of Toronto Press 520 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8020-3566-0. OCLC ocm49047693 (anglicky) 
  3. ↑ a b c ZLOCKÝ, Feodosij. Výběr z poezie. 2. vyd. Užhorod: Náš rodný kraj, 1923. 
  4. ↑ a b GABOR, V. V. Злоцький Феодосій Антонович. esu.com.ua [online]. 2010-12-12 [cit. 2025-07-08]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  5. ↑ a b NEZDILSKIJ, Eugenij. Очеркъ карпаторусской литературы. Užhorod: Подкарпаторусскій Народопросвѣтительный Союз, 1932. S. 195–197. (rusky) 
  6. ↑ LELEKAČ, Nikolaj. 1944 Подкарпатское писемство на початку ХХ. вѣка :: Русинська Веб-книга. rusin8.webnode.ru [online]. [cit. 2025-07-08]. Dostupné online. 
  7. ↑ MYŠANYČ, O. V. Феодосій Злоцький. Na Verchovině. Užhorod: Karpaty, 1984, s. 290–294. 
  8. ↑ CHLANTA, I. V. Енциклопедія Закарпаття. Визначні особи ХХ століття.. Užhorod: Zakarpatská pobočka Naučného tovaryšstva Ševčenkova, 2007. 400 s. ISBN 978-966-8924-33-0. S. 136–137. 
  9. ↑ MAGOCSI, Paul Robert; PAĎAK, Valerij. Підкарпатська Русь. Формування національної самосвідомості (1848–1948). 2. vyd. Užhorod: Vydavatelství Valerije Paďaka, 2021. ISBN 978-966-387-127-1. S. 90–91. 
  10. ↑ RUT TICHÝ, František. Розвиток сучасної літературної мови на Підкарпатській Русі. Užhorod: Akademie nauk vyšší školy Ukrajiny, 1996. S. 121–122. (ukrajinsky) 
  11. ↑ Архивы раскрывают свои тайны: НЕКОТОРЫЕ АСПЕКТЫ ЯЗЫКОВОЙ ПОЛИТИКИ НА ПОДКАРПАТСКОЙ РУСИ – І. Reporter UA [online]. 2021-08-03 [cit. 2025-07-08]. Dostupné online. (rusky) 

Literatura

  • GABOR, V. V. Злоцький Феодосій Антонович. esu.com.ua [online]. 2010-12-12 [cit. 2025-07-08]. Dostupné online. (ukrajinsky) 
  • CHLANTA, I. V. Енциклопедія Закарпаття. Визначні особи ХХ століття.. Užhorod: Zakarpatská pobočka Naučného tovaryšstva Ševčenkova, 2007. 400 s. ISBN 978-966-8924-33-0. S. 136–137. 
  • MAGOCSI, Paul Robert; PAĎAK, Valerij. Підкарпатська Русь. Формування національної самосвідомості (1848–1948). 2. vyd. Užhorod: Vydavatelství Valerije Paďaka, 2021. ISBN 978-966-387-127-1. S. 90–91. 
  • MYŠANYČ, O. V. Феодосій Злоцький. Na Verchovině. Užhorod: Karpaty, 1984, s. 290–294. 
  • NEZDILSKIJ, Eugenij. Очеркъ карпаторусской литературы. Užhorod: Подкарпаторусскій Народопросвѣтительный Союз, 1932. S. 195–197. (rusky) 
  • POP, Ivan Ivanovič; MAGOCSI, Paul Robert. Encyclopedia of Rusyn history and culture. Příprava vydání Paul R. Magocsi, I. I. Pop. Toronto: University of Toronto Press 520 s. Dostupné online. ISBN 978-0-8020-3566-0. OCLC ocm49047693 (anglicky) 
  • POP, Ivan Ivanovič. Podkarpatská Rus: osobnosti její historie, vědy a kultury. 1. vyd. vyd. Praha: Libri 311 s. ISBN 978-80-7277-370-1. 
  • RUT TICHÝ, František. Розвиток сучасної літературної мови на Підкарпатській Русі. Užhorod: Akademie nauk vyšší školy Ukrajiny, 1996. S. 121–122. (ukrajinsky) 
  • ZLOCKÝ, Feodosij. Výběr z poezie. 2. vyd. Užhorod: Náš rodný kraj, 1923. 

Související články

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.