Faik Konica

Faik Konica
Narození	15. března 1875 Konitsa
Úmrtí	15. prosince 1942 (ve věku 67 let) Washington, D.C.
Alma mater	Harvardova univerzita Galatasaray Lisesi Pjeter Meshkalla High School
Povolání	spisovatel, politik, novinář, literární kritik a diplomat
Funkce	poslanec Parlamentu Albánie
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Faik Konica (15. března 1875 Konitsa – 15. prosince 1942 Washington, D.C.) byl albánský politik a literát, vůdčí osobnost obrozeneckého hnutí Rilindja.

Narodil se v rodině muslimské toskické pozemkové šlechty. V rodném epirském městě Konitsa chodil do turecké školy, pak navštěvoval jezuitskou střední školu ve Skadaru. V patnácti letech odešel do Francie, kde studoval romanistiku na Université de Bourgogne a latinu a řečtinu na Collège de France.^[1] Během studií konvertoval k římskokatolické cirkvi a změnil si jméno z Faik bey Konica na Faïk Dominik Konitza. V pozdějším období nicméně odmítal jakékoli organizované náboženství.^[2]

V roce 1896 založil v Bruselu časopis Albania, vydávaný v albánštině i francouzštině.^[3] Vzhledem k pronásledování albánských vlastenců osmanskými úřady používal pseudonym Trank Spiro Bey, publikoval také ve francouzštině pod jménem Jean de Croia. Revue Albania se pod jeho vedením výrazně zasloužila o formování spisovného albánského jazyka a zvýšení povědomí o Albáncích v evropských intelektuálních kruzích. Publikoval v ní díla Andona Zaka Çajupiho, Gjergje Fishty, Filipa Shiroky a dalších spisovatelů, spolupracoval také se zahraničními albanisty jako byl Theodor Anton Ippen. Známé bylo jeho přátelství s Guillaumem Apollinairem, který se díky němu stal obdivovatelem a propagátorem albánské kultury. Zároveň ovšem Konica tvrdě kritizoval zaostalost Albánců a snažil se je vést k přijetí západních zvyklosti. Byl obávaným literárním kritikem, usilujícím o intelektuální náročnost a ironizujícím naivní vlastenectví většiny soudobých albánských autorů.^[4] Z jeho beletristické tvorby vynikla satirická próza Doktor Gjëlpëra zbulon rrënjët e dramës së Mamurrasit.

Od roku 1909 žil Konica v USA a vydával zde časopis Dielli. Získal doktorát z literatury na Harvardově univerzitě, kde byl jeho spolužákem Fan Stilian Noli, s nímž v roce 1912 založil organizaci amerických Albánců Vatra. Konica se pak zúčastnil londýnské konference, kde prosazoval nárok Albánie na nezávislost. Spolu se Sotirem Koleou zorganizoval v roce 1913 kongres Albánců v Terstu, který odmítl rozdělení země podle náboženského klíče. Konica zpočátku přivítal vytvoření albánského státu pod vedením Ismaila Kemaliho, avšak pak odmítl jeho jednostrannou orientaci na Rakousko-Uhersko. Podpořil proto konkurenční projekt Republiky Střední Albánie, kterou v Drači vyhlásil Esad Paša Toptani, avšak i s ním se zakrátko rozešel a označil ho za bezzásadového kondotiéra.^[5] Politickým vývojem ve vlasti byl zklamán a od roku 1921 žil nastálo v Americe. V letech 1926 až 1939 byl velvyslancem Albánie ve Washingtonu, i když jeho vztahy s králem Zogem byly dost vlažné. Zemřel jako exulant v roce 1942 a byl pohřben na bostonském Forest Hills, roku 1998 byly jeho ostatky přeneseny do Velkého tiranského parku.^[6]

Jeho mladší bratr Mehmed Konica byl albánským ministrem zahraničí a velvyslancem ve Spojeném království.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Faik Konica na Wikimedia Commons
• Koha Jone (sh)