Félix Faure

Félix Faure
7. prezident Francie
Ve funkci: 17. ledna 1895 – 16. února 1899
Předchůdce	Jean Casimir-Perier
Nástupce	Émile Loubet
Stranická příslušnost
Členství	Progressive Republicans
Narození	30. ledna 1841 Paříž
Úmrtí	16. února 1899 (ve věku 58 let) Paříž
Příčina úmrtí	cévní mozková příhoda
Místo pohřbení	Hřbitov Père-Lachaise Grave of Faure
Choť	Berthe Faure (od 1865)
Partner(ka)	Marguerite Steinheil
Rodiče	Jean-Marie Faure a Rose Cuissard
Děti	Lucie Faure-Goyau Antoinette Faure
Příbuzní	André Berge (vnuk)[1] Claude Berge (pravnuk)[1]
Profese	politik
Ocenění	velkokříž Řádu nizozemského lva (1886) Montyonova cena za vědu (1888) rytíř Řádu zlatého rouna (1898) Řád Spasitele Řád sv. Ondřeje … více na Wikidatech
Commons	Félix Faure
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Félix Faure (30. ledna 1841 Paříž – 16. února 1899 Paříž) byl francouzský politik a francouzský prezident v letech 1895 až 1899. Zemřel v úřadu.

Pocházel z chudé rodiny a v mládí pracoval jako koželuh, postupně se vypracoval na významného obchodníka s kůží v Le Havre. Roku 1865 se stal svobodným zednářem a podporoval opozici proti Napoleonovi III. V letech 1870 až 1873 byl místostarostou Le Havru a řídil obranu města za prusko-francouzské války. Od roku 1881 byl poslancem francouzského parlamentu za Umírněné republikány.^[2] Od května 1894 zastával pozici ministra námořnictva ve vládě Charlese Dupuye. V lednu 1895 byl zvolen prezidentem republiky, když překvapivě porazil protikandidáta Henriho Brissona poměrem hlasů 430:361. V době jeho prezidentství vypukla Dreyfusova aféra a Francouzi kapitulovali u Fašody. Faure usiloval o sbližování Francie s Ruskem a roku 1897 vykonal státní návštěvu Petrohradu.^[3]

Faure měl pověst elegána a záletníka. Jednou z jeho milenek byla Marguerite Steinheil, manželka malíře Adolphe Steinheila. Navečer 16. února 1899 byl v její společnosti nalezen mrtev ve Stříbrném salonku Elysejského paláce. Ve francouzské veřejnosti se pak rozšířilo přesvědčení, že prezident zemřel na mrtvici v důsledku příliš divokých milostných hrátek, i když pro tuto verzi neexistují spolehlivé důkazy.^[4]

Je pohřben na Père-Lachaise, autorem jeho náhrobku je René de Saint-Marceaux.

Jeho dcera Lucie Faure-Goyau (1866–1913) byla známá charitativní činností, cestami po Blízkém východě a psaním náboženských knih.

Jean-Pierre Sinapi o Faurově životě v roce 2008 natočil televizní film La Maîtresse du président.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Félix Faure na Wikimedia Commons