Estonské vzdušné síly
| Eesti Õhuvägi | |
|---|---|
 Emblém estonských leteckých sil | |
| Země |  Estonsko |
| Vznik | 1918, obnovení 1994 |
| Typ | letectvo |
| Velitelé | plukovník Jaak Tarien |
| Nadřazené jednotky | Estonské obranné síly |
| Účast | |
| Války | estonská osvobozenecká válka |
| Insignie | |
| Znak |  |
| Znak na SOP | |
| Letouny | |
| Cvičné | L-39C Albatros |
| Vrtulníky | |
| Víceúčelové | Robinson R44 |
Estonské vzdušné síly (estonsky Eesti Õhuvägi) jsou letectvo obranných sil Estonska. Jejich úkolem je kontrola vzdušného prostoru Estonska, poskytování podpory spojeneckým jednotkám a zajištění ochrany strategických objektů.[1]
V současné době nedisponují bojovými letouny a protivzdušná obrana země je zajišťována dalšími členskými státy NATO, kam Estonsko vstoupilo v roce 2004, v rámci programu Baltic Air Policing.[2] Vzdušný prostor země je opakovaně narušován zejména ruským letectvem.[2][3]
Historie
Meziválečné období
Historie estonského letectva byla zahájena 21. listopadu 1918, kdy velitel praporu ženistů, Voldemar Victor Riiberg, nařídil Augustu Roosovi vytvořit leteckou jednotku.[zdroj?] Začátkem roku 1919 obdržela jednotka první letuschopné letadlo, dvojplošník Farman F.30, ukořistěný 19. ledna od nedaleko Narvy na armádě bolševického Ruska.[4] Na konci osvobozenecké války v roce 1920 estonské letectvo disponovalo 44 letadly.[1]
V roce 1932 země dosáhla počtu 77 vojenských letounů, nejvíce ve své historii, výroba relativně moderních strojů probíhala i přímo v Estonsku.[1] V roce 1940 bylo Estonsko okupováno Sovětským svazem, jehož součástí bylo s výjimkou německého obsazení až do roku 1991, a samostatné letectvo zaniklo; estonští piloti pak sloužili v letectvech SSSR, nacistického Německa, ale i dalších zemí.[1]
Po roce 1991
K obnovení samostatného estonského letectva došlo 13. dubna 1994,[2] kdy byl založen Hlavní štáb, o tři roky později se letectvo přesunulo na bývalou sovětskou leteckou základnou Ämari a v roce 1998 byla založena jednotka dohlížející na vzdušný prostor země.[1] Estonské vzdušné síly postupně přešly z původního sovětského radarového vybavení na západní systémy, rozsáhlou modernizací prošla základna v Ämari.[1]
Země aktuálně neplánuje pořízení vlastního stíhacího letectva, ale soustředí se na posílení detekčních schopností a protivzdušné obrany.[2]
Přehled letecké techniky
Tabulka obsahuje přehled letecké techniky Estonska podle Flightglobal.com.
| Název | Fotografie | Původ | Určení | Verze | V aktivní službě[5] | Poznámky | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Dopravní a transportní letouny | |||||||
| M-28 Skytruck | 
|
 Polsko
|
transportní letoun | 2 | |||
| Vrtulníky | |||||||
| Aero L-39 Albatros | 
|
 Československo
|
cvičný letoun | L-39C | 2[1] | ||
| Robinson R44 | .jpg)
|
 USA
|
cvičný a lehký užitkový vrtulník | R44A | 4 | ||
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Force aérienne estonienne na francouzské Wikipedii a Estońskie Siły Powietrzne na polské Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g Air Force. Estonian Defence Forces [online]. [cit. 2025-01-05]. Dostupné online.
- ↑ a b c d AURAN, Jean-Francois. Everything you need to know about the Estonian Air Force. Key.Aero [online]. 2023-01-13 [cit. 2025-01-05]. Dostupné online.
- ↑ Už pět ostrých vzletů českých pilotů v Pobaltí. Zahraniční mise Armády České republiky [online]. Ministerstvo obrany České republiky [cit. 2025-01-05]. Dostupné online.
- ↑ HUMBERSTONE, Richard. Estonian Air Force 1918-1940. London: Blue Rider Publishing, 1999. ISBN 1902851005. S. 5. (anglicky)
- ↑ HOYLE, Craig. World Air Forces 2025. S. 18. FlightGlobal [online]. [cit. 2024-01-05]. S. 18. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Estonské vzdušné síly na Wikimedia Commons - (estonsky) Oficiální stránky