Erimo (AMC-491)
 Erimo (AMC-491) | |
| Základní údaje | |
|---|---|
 | |
| Typ | minonoska minolovka stíhač ponorek |
| Zahájení stavby | 10. prosince 1954 |
| Spuštěna na vodu | 12. července 1955 |
| Uvedena do služby | 28. prosince 1955 |
| Osud | vyřazena 1982 |
| Předchůdce | Cugaru (ARC-481) |
| Následovník | třída Hajase |
| Takticko-technická data | |
| Výtlak | 634 t (standardní) 700 t (plný) |
| Délka | 65,5 m |
| Šířka | 7,9 m |
| Ponor | 2,64 m |
| Pohon | 2 diesely 2500 hp |
| Rychlost | 18 uzlů |
| Posádka | 87 |
| Výzbroj | 2× 40mm kanón (1×2) 2× 20mm kanón (2×1) 1× Hedgehog 4 vrhače, 2 spouštěče |
| Elektronika | SPS-5 QHB |
Erimo (AMC-491) byla víceúčelová minonoska japonských námořních sil sebeobrany, která sekundárně sloužila také jako minolovka a stíhač ponorek.[1] Provozována byla v letech 1955–1976. Poté byla upravena na pomocnou loď YAS69 (především byla sejmuta protiponorková výzbroj) a do roku 1982 dosloužila jako základna pro potápěče.[1][2]
Stavba
Plavidlo postavila loděnice Uraga Dok v Uraga. Kýl byl založen 10. prosince 1954[2], na vodu byla loď spuštěna 12. července 1955 a dne 28. prosince 1955 byla přijata do služby.[1]
Konstrukce
Elektroniku tvořil radar SPS-5 a sonar QHB. Plavidlo bylo vyzbrojeno dvěma 40mm kanóny, dvěma 20mm kanóny, jedním salvovým vrhačem hlubinných pum Hedgehog, dále čtyřmi vrhači a dvěma spouštěči hlubinných pum. Loď mohla být vybavena minolovným vybavením. Pohonný systém tvořily dva diesely Sasebo HI 5LKT42/56 o výkonu 2500 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 18 uzlů.[1]