Erentruda ze Salcburku

Svatá Erentruda ze Salcburku
řeholnice
socha v nice portálu v Nonnbergu
Církev	římskokatolická
Arcidiecéze	Salcburk
Uveden do úřadu	abatyše kláštera Nonnberg
Zasvěcený život
Institut	Benediktinky
Osobní údaje
Datum narození	7. století
Místo narození	Worms
Datum úmrtí	30. června 718
Místo úmrtí	Salcburk
Místo pohřbení	kaple P. Marie v Nonnbergu, Salcburk
Blízká osoba	sourozenci: Rupert Salcburský
Povolání	řeholnice
Známá díky	zakladatelka kláštera Nonnberg v Salcburku
Svatořečení
Kanonizace	784 Řím
Svátek	30. června
Uctívána církvemi	římskokatolická církev a církve v jejím společenství, starokatolická církev
Titul svaté	panna
Atributy	černý hábit, koruna, berla, model kostela
Místo úcty	salcburk, Göttweig
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Erentruda ze Salcburku (* kolem roku 650 ve Wormsu; † 30. června 718 v Salcburku ) byla první abatyší benediktinského opatství Nonnberg a je patronkou města Salcburku.

Její jméno se ve středověku a raném novověku psalo také ve tvaru Aindrud, Erintrudis, Erentrud, Ehrentrudis, Erentraud nebo Ehrentraud .

Pocházela údajně z franské rodiny Merovejské dynastie. Do Salcburku přišla kolem roku 696 z Wormsu se svým strýcem (nebo bratrem), křesťanským misionářem Rupertem Salcburským, a stala se první abatyší nově založeného benediktinského opatství Nonnberg.

Již v roce 784 salcburský biskup Virgil tělo Erentrudy vyzvedl z hrobu a v sarkofágu je vystavil veřejné úctě v poutním hospicu na Nonnbergu. Její hrob se pravděpodobně již v té době stal cílem poutníků, brzy byl obklopen kaplí. Když římský císař Jindřich II. vážně onemocněl, vzýval Erentrudu a uzdravil se. Z vděčnosti za to dal v roce 1009 na místě chátrajícího domu na Nonnbergu postavit novou, románskou budovu kláštera.

V roce 1024 byly Erentrudiny ostatky přeneseny do nové krypty klášterního kostela Panny Marie v opatství Nonnberg. V současnosti je tato hrobka prázdná. Hlava (lebka) světice spočívá ve stříbrném gotickém relikviáři v podobě busty z roku 1316. O velkých svátcích bývá vystavena v kostele. Zbývající ostatky byly 4. září 1624 uloženy do stříbrného barokního relikviáře.

V roce 1924 proběhl antropologický průzkum ostatků, který odhalil, že Erentruda zemřela ve věku kolem 55 let, měla blond vlasy a byla drobné postavy.

• V katolické církvi se její památka slaví 30. června.

• Kaple svaté Erentrudy v klášteře Göttweig v dolním Rakousku, nejstarší románská stavba kláštera, z 11. století
• Kaple svaté Erentrudy ve farnosti sv. Štěpána ve Freiburgu–Münzingenu na vrchu Tunibergu.
• Klášter svaté Erentrudy Kellenried benediktinek beuronské kongregace, obec Berg
• Pastorační centrum s farním kostelem sv. Erentrudy v Salcburku, fara, mateřská škola a klášter s klášterní kaplí eucharistických sester.
• Studentský spolek KSMMV Erentrudis Salzburg v Salcburku.
• Erentruda je patronkou měst Salcburk a Graz, střelců, lovců a ptáčníků, kteří obývali vrch Nonnberg.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Erentrudis von Salzburg na německé Wikipedii.

• Lexikon der christlichen Ikonographie, Band 6: Ikonographie der Heilgen (Cre–Inn), editor Wolfgang Braunfels. 2. vydání, Herder Rom–Freiburg im Breisgau–Basel–Wien 1994, s. 164 (J. Boberg)
• Martina Pippal: Das Perikopenbuch von St. Erentrud: Theologie und Tagespolitik. Holzhausen Verlag, Wien 1997, ISBN 3-900518-62-9.
• Heinz Dopsch: Erentrud(is), in: Walter Kasper (Hrsg.): Lexikon für Theologie und Kirche. 3. vydání. Svazek 3. Herder, Freiburg im Breisgau 1995.
• Ekkart Sauser: Erentrudis (heslo), in: Biographisch-Bibliographisches Kirchenlexikon. Svazek 14, Bautz, Herzberg 1998, ISBN 3-88309-073-5, S. 960–961.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Erentruda ze Salcburku na Wikimedia Commons
• Domquartier Salzburg̠ ̠ilustrace legendy o sv. Erentrudě