Emilijština
| Emilijština emigliân, emigliàn, emigliän | |
|---|---|
 | |
| Počet mluvčích | 1 300 000 (2006)[1] |
| Písmo | latinka |
| Postavení | |
| Regulátor | není stanoven |
| Úřední jazyk | není úředním |
| Kódy | |
| ISO 639-1 | není |
| ISO 639-2 | není |
| ISO 639-3 | egl |
| Ethnologue | egl |
| Wikipedie | |
| eml.wikipedia.org | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Emilijština je gallo-italský románský jazyk užívaný zejména v historickém regionu Emilia, který je dnes součásti italské provincie Emilia-Romagna (leží v její západní části). Svou abecedu jazyk přejal zejména z italštiny (konkrétně toskánštiny), přičemž se v ní objevuje poměrně hodně diakritiky. Používaným písmem je latinka. Počet mluvčích jazyka se v roce 2008 odhadoval na přibližně 3,3 milionu.
Kromě regionu Emilia-Romagna je jazyk v menší míře používán také v příhraničních částech dalších regionů, které s regionem Emilia-Romagna sousedí; jmenovitě jde o Lombardii, Toskánsko a Benátsko. Jazyk má několik nářečí, přičemž mezi ta největší patří boloňština, parmština, ferrarština a již vymřelý jazyk judeo-mantuanština. Až do druhé poloviny 20. století byla emilijština a její nářečí používány prakticky výhradně orálně, teprve po druhé světové válce začaly být systematicky zaznamenávány i písemně.
Ukázka jazyka
| Emilijština | čeština |
|---|---|
| êit, èlt | vysoký |
| lêregh | široký |
| longh, loangh | dlouhý |
| tōl, tegh | vzít |
| fâṡ, fâż | buk |
| bdoall | bříza |
| znêr, żnèr | leden |
| fervêr | únor |
| ed, ad | a |
| dîṡ | říct |
| ê, é | (on/ona) je |
| aloura | tak, tedy |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Emilian language na anglické Wikipedii.