Eliška Procházková

Eliška Procházková
Rodné jménoStrommerová
Jiná jménaAlžběta Procházková
Narození11. listopadu 1894
Petrovaradin, Jugoslávie
Úmrtí24. října 1942
koncentrační tábor Mauthausen
Příčina úmrtípopravena zastřelením
BydlištěKodaňská 559/23, Praha 10 - Vršovice
Povolánív domácnosti
Nábož. vyznáníbez vyznání
ChoťJaroslav Procházka (1887—1942)
DětiEliška Procházková
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Eliška Procházková[1][2] (někdy též Alžběta Procházková)[3], rozená Strommerová (11. listopadu 1894 Petrovaradin – 24. října 1942 Koncentrační tábor Mauthausen) byla dobrovolnou sestrou Československého červeného kříže, účastnice protinacistického odboje a podporovatelka parašutistů, např. Alfréda Bartoše z operace Silver A.

Život

Eliška Procházková se narodila 11. listopadu 1894 v jugoslávském Petrovaradinu do rodiny Jana Strommera a Anny Strommerové, rozené Müllerové. S manželem Jaroslavem Procházkou (* 2. prosince 1887 Hulín), kapitánem československé armády ve výslužbě, měla dceru Elišku a bydlela v Praze Vršovicích, Kodaňská 559/23. Pracovala v domácnosti.[3]

Eliška Procházková byla členkou vršovického Sokola a spolu s manželem patřila za protektorátu k sokolské rezistenci. Zároveň působila ve Sboru dobrovolných sester Československého červeného kříže[3], jenž byl v protektorátu v srpnu 1940 zakázán a zrušen. Eliška Procházková, stejně jako řada jeho členů a zaměstnanců, pak spolupracovala s odbojem.[4] Podporovala vlastence žijící v ilegalitě a spolupracovala s hlavními podporovateli parašutistů v Praze, např. s Marií Moravcovou a Janem Zelenkou-Hajským ale i s dalšími příslušníky sokolské organizace Jindra, např. s Ladislavem Vaňkem.[3]

Dne 26. dubna 1942 se v bytě Elišky a Jaroslava Procházkových v Kodaňské ulici sešel Ladislav Vaněk s velitelem výsadku Silver A Alfrédem Bartošem. Vaněk zde předal Bartošovi text depeše do Londýna, ve které Vaněk žádal neprovádět atentát na Reinharda Heydricha.[1] Kontakt na Ladislava Vaňka zprostředkovali Bartošovi členové výsadku Anthropoid Jozef Gabčík a Jan Kubiš[5] a schůzku zajišťoval Josef Valčík ze Silver A.[6]

Zatčení, smrt

Eliška Procházková s manželem byli gestapem zatčeni 6. srpna 1942 ve svém bytě.[1] Dne 29. září 1942 byli stanným soudem v Praze v nepřítomnosti odsouzeni k trestu smrti. Z policejní věznice Pankrác byli 13. října deportováni do Malé pevnosti Terezín[3] a odtud 22. října transportováni do koncentračního tábora Mauthausen[2][7], kde byli 24. října 1942 popraveni zastřelením (Eliška Procházková v 10.38 hod., její manžel Jaroslav Procházka ve 14.52 hod.). Osud jejich dcery Elišky je neznámý.[3]

Připomínky

  • Její jméno (Procházková Eliška roz. Strommerová *11. 11. 1894) a jméno jejího manžela (Procházka Jaroslav kpt. *2. 12. 1887) jsou uvedena na pomníku při pravoslavném chrámu svatého Cyrila a Metoděje (adresa: Praha 2, Resslova 9a). Pomník byl odhalen 26. ledna 2011 a je součástí Národního památníku obětí heydrichiády.[8]
  • Jména Elišky Procházkové a jejího manžela jsou uvedena na pamětní desce obětem 1. a 2. světové války u zadního vstupu sokolovny Sokola Vršovice, Vršovické náměstí 111/2, Praha 10.[9]
  • Na domě, kde Eliška Procházková žila (Praha 10 - Vršovice, Kodaňská 559/23), je umístěna pamětní deska s jejím jménem.[1] Na desce je nápis: "V TOMTO DOMĚ BYDLELA A 6. VIII. 1942 ZATČENA GESTAPEM PŘEDSEDKYNĚ OBDORU DOBR. SESTER ČSL. ČERVENÉHO KŘÍŽE VE VRŠOVICÍCH / PANÍ ELIŠKA PROCHÁZKOVÁ / SPOLUPRACOVNICE SKUPINY PARAŠUTISTŮ "JINDRA" / AČ MUČENA NEZRADILA, POPRAVENA BYLA S MANŽELEM 24. X. 1942 V MAUTHAUSENU. NA VĚČNOU PAMĚŤ ČSL. ČERVENÝ KŘÍŽ VE VRŠOVICÍCH. ŘÍJEN 1946."[10]
  • Pamětní deska Elišky Procházkové v Kodaňské ulici v Praze 10 - Vršovicích
    Pamětní deska Elišky Procházkové v Kodaňské ulici v Praze 10 - Vršovicích
  • Pamětní deska obětem 1. a 2. světové války u zadního vstupu sokolovny Sokola Vršovice
    Pamětní deska obětem 1. a 2. světové války u zadního vstupu sokolovny Sokola Vršovice

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa - události - lidé. vyd. 1. vyd. Praha: Academia Archiv hlavního města Prahy (Průvodce). ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. 
  2. ↑ a b Eliška Procházková, Památník Terezín. www.pamatnik-terezin.cz [online]. [cit. 2025-08-18]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f JANÍK, Vlastislav; ČVANČARA, Jaroslav; LEDVINKA, Václav. Pamětní kniha: 294 hrdinů a obětí heydrichiády popravených v Mauthausenu. 2. opravené a doplněné vydání. vyd. Brandýs nad Labem-Stará Boleslav: Oblastní muzeum Praha-východ 381 s. ISBN 978-80-7649-038-3, ISBN 978-80-904878-5-7. 
  4. ↑ ČSČK za okupace a po válce. Český červený kříž [online]. [cit. 2025-08-18]. Dostupné online. 
  5. ↑ JELÍNEK, Zdeněk. Operace Silver A. Vyd. 1. vyd. Praha: Naše vojsko 190 s. (Dokumenty / Svazu Protifašistických Bojovníků). ISBN 978-80-206-0112-4. 
  6. ↑ KUBÁNEK, Petr. Dal signál k atentátu na Heydricha. Uherské Hradiště: Nakladatelství Uher, 1993. ISBN 80-901386-3-2. S. 58. 
  7. ↑ Jaroslav Procházka, Památník Terezín. www.pamatnik-terezin.cz [online]. [cit. 2025-08-18]. Dostupné online. 
  8. ↑ N, Resslova 9a 120 00 Praha 2 Česká republika 50° 4' 33 1932"; MAPY, 14° 25' 0 0336" EZobrazit na mapě: Google. Pomník Obětem 2. světové války, Resslova 9a, terasa kostela sv. Cyrila a Metoděje. Encyklopedie Prahy 2 [online]. 2019-07-20 [cit. 2025-01-28]. Dostupné online. 
  9. ↑ Pamětní deska Obětem 1. a 2. světové války | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2025-08-18]. Dostupné online. 
  10. ↑ Pamětní deska Eliška Procházková | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2025-08-18]. Dostupné online. 
This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.