Eliška Pleyová

Eliška Pleyová
Eliška Pleyová (Moravský illustrovaný zpravodaj 1932)
Rodné jméno	Eliška Františka Plochová
Narození	8. července 1910 Praha, Rakousko - Uhersko
Úmrtí	8. září 1942 (32 let) Uherské Hradiště, Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbení	Praha, Hřbitov Bubeneč
Alias	Iška
Aktivní roky	(1931–1942)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eliška Pleyová (8. července 1910 Praha^[1] – 8. září 1942 Uherské Hradiště^[2]), vlastním jménem Eliška Plochová, známá též pod pseudonymem jako Elisa Pleyová (někdy nesprávně Plachová), byla česká manekýnka a filmová a divadelní herečka a zpěvačka.

Byla pokřtěna jako Eliška Františka. Otec Antonín Ploch, syn pražského kováře, byl zámečníkem na státní dráze^[3]. Matka Anna, rozená Váňová, pocházela z Lhoty Nesperské (část obce Vlašimi). Rodina bydlela v ulici U vozovky na čp. 579 (dnešní ul U Smaltovny), na čp. 407 v Bělského třídě (dnešní ulice Dukelských hrdinů), později v ulici Dělnické^[4][5]. Jako manekýnka působila v pražském módním salónu Oldřicha Rosenbauma. V tomto závodě též začínala Adina Mandlová.

Na počátku třicátých let se stala pod přezdívkou „Iška“ oblíbenou tváří slavného módního salónu Hany Podolské, kde byla podle vyjádření tisku „nejhezčí a nejefektnější manekýnkou“.^[6]

Objevovala se na titulních stranách populárních časopisů, např. v roce 1934 na obálce časopisu Eva.^[7]

Mladé dívky si všiml režisér Gustav Machatý a doporučil jí zúčastnit se konkursu do filmu Před maturitou (režie Vladislav Vančura a Svatopluk Innemann, 1932). Vladislav Vančura ji shledal tak zajímavou, že jí nabídl jednu z hlavních ženských rolí, a to profesorky dívčího gymnázia Minerva. Zahrála si tak vedle Jindřicha Plachty, Františka Smolíka či Antonína Novotného.

V roce 1932 ještě hrála s Voskovcem a Werichem ve filmu Peníze nebo život (režie Jindřich Honzl, role manželky Pepíka Helenky) a v hudební komedii Děvčátko, neříkej ne! (režie Josef Medeotti-Boháč). V posledně jmenovaném filmu se na plátně sešla s kolegyní modelkou, Adinou Mandlovou, pro kterou byl tento snímek hereckou premiérou. Příběh se točí kolem ztraceného kožichu a směnky a samozřejmě nechybí ani milostný motiv. Ač se filmu dostalo nepříznivých reakcí (např. byl označen za „žalostnou ukázku kopírování cizích vzorů“^[8]), současný divák si může udělat alespoň částečný obrázek o tehdejších módních přehlídkách a ideálu ženské krásy. V dalších filmových rolích byla Eliška Pleyová obsazována právě do rolí manekýnek či přímo majitelek módních salonů.

V roce 1936 ztvárnila například postavu členky společenského klubu v komedii Velbloud uchem jehly (režie Otakar Vávra, Hugo Haas). Dále animírku (pracovnici nočního podniku hosty k zábavě pobízející) ve filmu Irčin románek (režie Karel Hašler), a opět modelku ve snímku Švadlenka (režie Martin Frič).

V roce 1939 získala Eliška Pleyová role v komediálních snímcích Svátek věřitelů (role protřelé tanečnice, režie Zdeněk Gina Hašler), Mořská panna (role přítelkyně v baru, režie Václav Kubásek). Stihla také natočit postavu sestry Marty ve filmu Lízino štěstí režiséra Václava Binovce, dále roli všetečné majitelky módního salonu v komedii Otakara Vávry Dívka v modrém s Lídou Baarovou a Oldřichem Novým v hlavních rolích, a účinkovala i v nenáročné komedii Vladimíra Slavínského Dědečkem proti své vůli, kde ztvárnila sekretářku Oldřicha Nového coby továrníka Ostena, brojícího ze strachu o své mládí proti sňatku fešného Raoula Schránila s roztomilou Věrou Ferbasovou.

Její poslední filmovou rolí byla v roce 1942 manekýnka v romantickém dramatu Otakara Vávry Okouzlená (v hlavní roli s Natašou Gollovou). Premiéry filmu se již nedožila.

Účinkovala především v komediích a operetách v divadlech Oldřicha Nového, Vlasty Buriana^[9] a Anduly Sedláčkové, v Moravském zemském divadle v Brně. Dále hostovala např. v pražském Švandově divadle a těsně před smrtí v Tylově divadle v Nuslích. Spolupracovala i s rozhlasem a hudební produkcí (zájezdová představení, gramofonové nahrávky).

Eliška Pleyová zemřela předčasně v nemocnici v Uherském Hradišti dne 8. září 1942 a pochována byla na bubenečském hřbitově dne 12. září 1942. ^[10]

• 1931 Poslední bohém – režie Svatopluk Innemann
• 1932 Před maturitou – role profesorky gymnázia, režie Vladislav Vančura, Svatopluk Innemann
• 1932 Děvčátko, neříkej ne! – role manekýnky, režie Josef Medeotti-Boháč
• 1932 Peníze nebo život – role manželky, režie Jindřich Honzl
• 1933 Diagnosa X – role chůvy, režie Leo Marten
• 1934 Anita v ráji – role manekýny, režie Jan Sviták
• 1936 Velbloud uchem jehly – role členky společenského klubu, režie Otakar Vávra, Hugo Haas
• 1936 Irčin románek – role animírky, režie Karel Hašler
• 1936 Švadlenka – role manekýnky, režie Martin Frič
• 1937 Panenství – role nemocniční sestry, režie Otakar Vávra
• 1937 Důvod k rozvodu – role společnice, režie Karel Lamač
• 1937 Žena na rozcestí – role přítelkyně, režie Oldřich Kmínek
• 1938 Slečna matinka – role manekýnky, režie Vladimír Slavínský
• 1939 Svátek věřitelů – role tanečnice, režie Zdeněk Gino Hašler
• 1939 Mořská panna – role přítelkyně, režie Václav Kubásek
• 1939 Lízino štěstí – role sestry, režie Václav Binovec
• 1939 Dívka v modrém – role majitelky módního salónu, režie Otakar Vávra
• 1939 Dědečkem proti své vůli – role sekretářky, režie Vladimír Slavínský
• 1940 Madla zpívá Evropě – role majitelky módního salónu, režie Václav Binovec
• 1942 Host do domu – role návštěvnice hotelu, režie Zdeněk Gina Hašler
• 1942 Okouzlená – role manekýnky, režie Otakar Vávra

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Eliška Pleyová na Wikimedia Commons
• Eliška Pleyová v Česko-Slovenské filmové databázi
• Eliška Pleyová ve Filmovém přehledu
• Eliška Pleyová na Kinoboxu
• Eliška Pleyová v Internet Movie Database (anglicky)