Eliška Pleyová
| Eliška Pleyová | |
|---|---|
![]() Eliška Pleyová (Moravský illustrovaný zpravodaj 1932) | |
| Rodné jméno | Eliška Františka Plochová |
| Narození | 8. července 1910 Praha, Rakousko - Uhersko |
| Úmrtí | 8. září 1942 (32 let) Uherské Hradiště, Protektorát Čechy a Morava |
| Místo pohřbení | Praha, Hřbitov Bubeneč |
| Alias | Iška |
| Aktivní roky | (1931–1942) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |


Eliška Pleyová (8. července 1910 Praha[1] – 8. září 1942 Uherské Hradiště[2]), vlastním jménem Eliška Plochová, známá též pod pseudonymem jako Elisa Pleyová (někdy nesprávně Plachová), byla česká manekýnka a filmová a divadelní herečka a zpěvačka.
Život
Byla pokřtěna jako Eliška Františka. Otec Antonín Ploch, syn pražského kováře, byl zámečníkem na státní dráze[3]. Matka Anna, rozená Váňová, pocházela z Lhoty Nesperské (část obce Vlašimi). Rodina bydlela v ulici U vozovky na čp. 579 (dnešní ul U Smaltovny), na čp. 407 v Bělského třídě (dnešní ulice Dukelských hrdinů), později v ulici Dělnické[4][5]. Jako manekýnka působila v pražském módním salónu Oldřicha Rosenbauma. V tomto závodě též začínala Adina Mandlová.
Na počátku třicátých let se stala pod přezdívkou „Iška“ oblíbenou tváří slavného módního salónu Hany Podolské, kde byla podle vyjádření tisku „nejhezčí a nejefektnější manekýnkou“.[6]
Objevovala se na titulních stranách populárních časopisů, např. v roce 1934 na obálce časopisu Eva.[7]
Filmová a divadelní kariéra
Film
Mladé dívky si všiml režisér Gustav Machatý a doporučil jí zúčastnit se konkursu do filmu Před maturitou (režie Vladislav Vančura a Svatopluk Innemann, 1932). Vladislav Vančura ji shledal tak zajímavou, že jí nabídl jednu z hlavních ženských rolí, a to profesorky dívčího gymnázia Minerva. Zahrála si tak vedle Jindřicha Plachty, Františka Smolíka či Antonína Novotného.
V roce 1932 ještě hrála s Voskovcem a Werichem ve filmu Peníze nebo život (režie Jindřich Honzl, role manželky Pepíka Helenky) a v hudební komedii Děvčátko, neříkej ne! (režie Josef Medeotti-Boháč). V posledně jmenovaném filmu se na plátně sešla s kolegyní modelkou, Adinou Mandlovou, pro kterou byl tento snímek hereckou premiérou. Příběh se točí kolem ztraceného kožichu a směnky a samozřejmě nechybí ani milostný motiv. Ač se filmu dostalo nepříznivých reakcí (např. byl označen za „žalostnou ukázku kopírování cizích vzorů“[8]), současný divák si může udělat alespoň částečný obrázek o tehdejších módních přehlídkách a ideálu ženské krásy. V dalších filmových rolích byla Eliška Pleyová obsazována právě do rolí manekýnek či přímo majitelek módních salonů.
V roce 1936 ztvárnila například postavu členky společenského klubu v komedii Velbloud uchem jehly (režie Otakar Vávra, Hugo Haas). Dále animírku (pracovnici nočního podniku hosty k zábavě pobízející) ve filmu Irčin románek (režie Karel Hašler), a opět modelku ve snímku Švadlenka (režie Martin Frič).
V roce 1939 získala Eliška Pleyová role v komediálních snímcích Svátek věřitelů (role protřelé tanečnice, režie Zdeněk Gina Hašler), Mořská panna (role přítelkyně v baru, režie Václav Kubásek). Stihla také natočit postavu sestry Marty ve filmu Lízino štěstí režiséra Václava Binovce, dále roli všetečné majitelky módního salonu v komedii Otakara Vávry Dívka v modrém s Lídou Baarovou a Oldřichem Novým v hlavních rolích, a účinkovala i v nenáročné komedii Vladimíra Slavínského Dědečkem proti své vůli, kde ztvárnila sekretářku Oldřicha Nového coby továrníka Ostena, brojícího ze strachu o své mládí proti sňatku fešného Raoula Schránila s roztomilou Věrou Ferbasovou.
Její poslední filmovou rolí byla v roce 1942 manekýnka v romantickém dramatu Otakara Vávry Okouzlená (v hlavní roli s Natašou Gollovou). Premiéry filmu se již nedožila.
Divadlo
Účinkovala především v komediích a operetách v divadlech Oldřicha Nového, Vlasty Buriana[9] a Anduly Sedláčkové, v Moravském zemském divadle v Brně. Dále hostovala např. v pražském Švandově divadle a těsně před smrtí v Tylově divadle v Nuslích. Spolupracovala i s rozhlasem a hudební produkcí (zájezdová představení, gramofonové nahrávky).
Závěr života
Eliška Pleyová zemřela předčasně v nemocnici v Uherském Hradišti dne 8. září 1942 a pochována byla na bubenečském hřbitově dne 12. září 1942. [10]
Filmografie
- 1931 Poslední bohém – režie Svatopluk Innemann
- 1932 Před maturitou – role profesorky gymnázia, režie Vladislav Vančura, Svatopluk Innemann
- 1932 Děvčátko, neříkej ne! – role manekýnky, režie Josef Medeotti-Boháč
- 1932 Peníze nebo život – role manželky, režie Jindřich Honzl
- 1933 Diagnosa X – role chůvy, režie Leo Marten
- 1934 Anita v ráji – role manekýny, režie Jan Sviták
- 1936 Velbloud uchem jehly – role členky společenského klubu, režie Otakar Vávra, Hugo Haas
- 1936 Irčin románek – role animírky, režie Karel Hašler
- 1936 Švadlenka – role manekýnky, režie Martin Frič
- 1937 Panenství – role nemocniční sestry, režie Otakar Vávra
- 1937 Důvod k rozvodu – role společnice, režie Karel Lamač
- 1937 Žena na rozcestí – role přítelkyně, režie Oldřich Kmínek
- 1938 Slečna matinka – role manekýnky, režie Vladimír Slavínský
- 1939 Svátek věřitelů – role tanečnice, režie Zdeněk Gino Hašler
- 1939 Mořská panna – role přítelkyně, režie Václav Kubásek
- 1939 Lízino štěstí – role sestry, režie Václav Binovec
- 1939 Dívka v modrém – role majitelky módního salónu, režie Otakar Vávra
- 1939 Dědečkem proti své vůli – role sekretářky, režie Vladimír Slavínský
- 1940 Madla zpívá Evropě – role majitelky módního salónu, režie Václav Binovec
- 1942 Host do domu – role návštěvnice hotelu, režie Zdeněk Gina Hašler
- 1942 Okouzlená – role manekýnky, režie Otakar Vávra
Odkazy
Reference
- ↑ Archivní katalog - Matriční záznam o narození. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2025-08-25]. Dostupné online.
- ↑ Matriky - ACTA PUBLICA Matriční záznam o úmrtí. www.mza.cz [online]. [cit. 2025-08-25]. Dostupné online.
- ↑ [1]https://www.csfd.cz/tvurce/28581-eliska-pleyova/biografie/
- ↑ Archivní katalog Matriční záznam o sňatku rodičů. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2025-08-25]. Dostupné online.
- ↑ [2]https://app.iprpraha.cz/apl/app/prahavcera/ Webové stránky s mapovou aplikací.
- ↑ HÖHNELOVÁ-GABRIELOVÁ, Anka. Nové tváře. Kino. Čís. 5/1938-1939, s. 148. Dostupné online po registraci. Dostupné online. ISSN 1214-5122.
- ↑ Titulní strana. Eva. 1934-11-15, s. 1. Dostupné online po registraci. Dostupné online.
- ↑ BROŽ, Jára. Sláva a úpadek filmové operety. Měsíc. Čís. 9/1933. Dostupné online po registraci. Dostupné online.
- ↑ PETROVICKÝ, František. Nové divadlo jaké vskutku je. Divadlo a hudba. 1941-11-20, s. 28. Dostupné online.
- ↑ Matriční záznam o úmrtí, Uherské Hradiště.[3]
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Eliška Pleyová na Wikimedia Commons - Eliška Pleyová v Česko-Slovenské filmové databázi
- Eliška Pleyová ve Filmovém přehledu
- Eliška Pleyová na Kinoboxu
- Eliška Pleyová v Internet Movie Database (anglicky)
