Eduard Kittel (admirál)

Eduard Kittel
Vojenská služba
Služba	Rakousko-uherská armáda Československá armáda
Hodnost	kontradmirál v. v. 1919, kontradmirál 1918, kapitán řadové lodi (1912), fregatní kapitán (1910), korvetní kapitán (1907)
Narození	26. října 1864 Cheb
Úmrtí	26. ledna 1935 (ve věku 70 let) Litoměřice
Profese	námořník
Ocenění	Řád železné koruny, Řád Františka Josefa
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eduard Kittel (26. října 1864 Cheb – 26. ledna 1935 Litoměřice) byl rakousko-uherský admirál. Jako absolvent námořní akademie sloužil u c. k. námořnictva od roku 1884, absolvoval několik zaoceánských cest a vystřídal důstojnické pozice na řadě lodí. Za první světové války zastával funkce u námořní základny v Pule a v roce 1918 byl povýšen na kontradmirála. V této hodnosti mu byl přiznán nárok na penzi v Československu, kde se usadil po rozpadu monarchie.

Narodil se v Chebu jako syn pedagoga a českého zemského poslance Eduarda Kittela (1833–1900). První vzdělání získal na reálce v Linci, kde byl tehdy jeho otec ředitelem (1875–1880) a v letech 1880–1884 studoval na C. k. námořní akademii v Rijece.^[1] K námořnictvu vstoupil jako kadet v roce 1884 a na korvetě SMS Saida absolvoval zaoceánskou plavbu k břehům jižní a severní Ameriky a na Dálný východ (1884–1886).^[2] Poté vystřídal službu na různých lodích, v roce 1888 získal hodnost praporčíka^[3] a absolvoval důstojnický kurz pro obsluhu torpéd. V letech 1892–1894 znovu na korvetě SMS Saida absolvoval dvouletou cestu na Dálný východ pod velením kapitána Moritze Sachse.^[4]

Jako poručík II. třídy (1895)^[5] sloužil u jednotek námořní pěchoty a v roce 1897 se na křižníku SMS Tiger zúčastnil mezinárodní blokády Kréty během řecko-turecké války.^[6] V hodnosti poručíka I. třídy (1899)^[7] působil u Námořního technického výboru nebo v prezidiální kanceláři námořní sekce na ministerstvu války. Byl také pedagogem na cvičných lodích a v roce 1907 získal hodnost korvetního kapitána.^[8] Vystřídal pozice prvního důstojníka na bitevní lodi SMS Erzherzog Ferdinand Max (1908–1909)^[9] nebo velitele cvičné lodi SMS Schwarzenberg (1910–1911).^[10]

V hodnosti fregatního kapitána (1. května 1910)^[11] se stal šéfem štábu eskadry na bitevní lodi SMS Erzherzog Karl (1911–1912)^[12] a následně byl velitelem cvičné lodi SMS Gamma (1912–1913). K datu 1. listopadu 1912 získal hodnost kapitána řadové lodi^[13][14], ale ještě před první světovou válkou byl v lednu 1914 odeslán do penze. Po vypuknutí války byl znovu povolán do aktivní služby a od srpna 1914 vedl poštovní a telegrafický úřad sborového námořního velitelství v Pule. V letech 1915–1917 byl zástupcem velitelem arzenálu v Pule a nakonec od září 1917 zástupcem prezidenta Námořního technického výboru.

Ke dni 1. května 1918 byl povýšen do hodnosti kontradmirála^[15] a po rozpadu monarchie byl znovu odeslán do penze.^[16] Usadil se v Litoměřicích, odkud jeho rodina pocházela. Požádal o zařazení do československé armády a v roce 1919 mu byla přiznána hodnost kontradmirála ve výslužbě s nárokem na penzi.^[17][18]

Zemřel 26. ledna 1935 ve věku sedmdesáti let v Litoměřicích, kde byl také pochován na městském hřbitově po boku svých rodičů.^[19]

Během služby u námořnictva získal několik ocenění v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.^[20]

• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Vojenský záslužný kříž (1904)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1909)
• Řád železné koruny III. třídy (1913)
• důstojnický kříž Řádu Františka Josefa s válečnou dekorací (1917)

• rytíř Řádu Albrechtova (1911, Sasko)

• JELÍNEK, Milan: Válka na Jadranu 1914–1918; Praha, 2019; 576 s. ISBN 978-80-7497-273-7
• SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl III. 1915–1924; Biblio Verlag Osnabrück, 2005; s. 201–204 (heslo Eduard Kittel) ISBN 3-7648-2520-0