Eduard Brzorád (1857–1903)
| JUDr. Eduard Brzorád | |
|---|---|
![]() Eduard Brzorád | |
| Poslanec Českého zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1892 – 1903 | |
| Poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1891 – 1903 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | mladočeská strana |
| Narození | 8. prosince 1857 Německý Brod |
| Úmrtí | 18. listopadu 1903 (ve věku 45 let) Německý Brod |
| Místo pohřbení | Havlíčkův Brod |
| Rodiče | Eduard Brzorád |
| Alma mater | Karlo-Ferdin. univ. |
| Profese | advokát, politik a právník |
| Commons | Eduard Brzorád |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Eduard Brzorád, křtěný Eduardus Josephus Calasanctius[1] (8. prosince 1857 Německý Brod[1][2] – 18. listopadu 1903 Německý Brod[3][4]) byl český politik, poslanec Českého zemského sněmu, Říšské rady a starosta Německého Brodu.
Životopis
Narodil se jako nejmladší dítě a jediný syn Eduard Brzoráda (1820–1898) a jeho manželky Marie, dcery Eduarda šl. Křivánka.[1]
Studoval Karlo-Ferdinandovu univerzitu v Praze, kde roku 1880 získal titul doktora práv.[2] Od roku 1883 působil jako advokát v rodném Německém Brodě.[5] Byl aktivní ve veřejném životě. Působil jako jeden z předsedů Akademického čtenářského spolku, byl členem výboru Ústřední matice školské.[6] Předsedal německobrodské organizaci Sokola.[7]
Stejně jako jeho otec Eduard Brzorád starší, který dlouhodobě zastával post okresního starosty na Německobrodsku, vstoupil i mladý Eduard Brzorád do politiky (sám také později byl okresním starostou, stejně jako starostou města Německý Brod).[7] Byl členem mladočeské strany. Po tři roky působil jako tajemník jejího klubu. Profiloval se jako táborový řečník.[6] Ve volbách roku 1891 se stal poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor), kde zastupoval kurii venkovských obcí, obvod Německý Brod, Polná atd. Mandát obhájil za stejný okrsek i ve volbách roku 1897 a volbách roku 1901. Ve vídeňském parlamentu setrval do své smrti roku 1903. Pak ho na poslaneckém křesle vystřídal František Staněk.[8]
V letech 1892–1903 byl i poslancem Českého zemského sněmu. Byl sem zvolen za kurii venkovských obcí v obvodu Ledeč a Dolní Kralovice,[2] poprvé v doplňovacích volbách v říjnu 1892[9] poté, co rezignoval poslanec Robert Hruš.
Do zemského sněmu i Říšské rady nastupoval v době vrcholící agitace mladočechů proti plánu na česko-německé vyrovnání v Čechách (takzvané punktace), které mladočeská strana označovala za výhodné pouze pro Němce. Na kritice punktací mladočeši založili svůj volební úspěch a i v následujících letech jejich zástupci odmítali realizaci punktací. Když se v květnu 1893 na zemském sněmu projednával návrh na zřízení krajského soudu v Trutnově, kterým by německé etnikum na severovýchodě Čech získalo soudní obvod oddělený od českého vnitrozemí, účastnil se Brzorád radikálních mladočeských obstrukcí a v protokolu z jednání se dokonce uvádí, že „poslanec Brzorád sebral akta na stole a mrštil jimi proti zpravodaji Funkovi...“[10] Když se v roce 1896 mladočeská strana v Říšské radě během projednávání takzvané Badeniho volební reformy, která výrazně rozšiřovala volební právo, ale zachovávala kuriový systém a tedy nerovnost voličských hlasů, názorově rozdělila, Brzorád patřil mezi 15 mladočeských poslanců, kteří odmítli vládní předlohu podpořit.[11] V rámci strany tehdy reprezentoval radikální nacionalistické křídlo, proti kterému vystupovali umírnění mladočeši, které vedl Josef Kaizl.[12]
Již v roce 1894, mluvil v Budapešti proti militarismu, pro všeobecné odzbrojení i mezinárodní dohodu k vyřizování všech konfliktů.[7] Roku 1896 navrhl na vídeňském parlamentu zřízení rozhodčího soudu mocnostmi místo válek.[2]
Zemřel na zánět ledvin v roce 1903.[3] Pohřeb se konal 21. listopadu 1903 v Německém Brodě.[6][13] Roku 2024 byl jeho hrob zařazen mezi Významné hroby na hřbitově u sv. Vojtěcha a opatřen medailonkem.[14]
Rodina
V listopadu roku 1899 se oženil s telegrafistkou Vlastou Mayerovou (1876–1946). Z manželství vzešli synové Jaromír (1900–1968) a Eduard (1903–1963), který se narodil šestnáct dní před Eduardovou smrtí.[13]
Jaroslav Kratochvíl, syn jeho sestry Karolíny, byl protektorátním ministrem průmyslu.[15]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c SOA Zámrsk, Matrika narozených v Německém Brodě, sign. 2813, ukn 2084, str.285. Dostupné online.
- ↑ a b c d NAVRÁTIL, Michal. Almanach sněmu království Českého 1895–1901. Praha: [s.n.], 1896. Dostupné online. Kapitola Brzorád Edvard, Dr..
- ↑ a b SOA Zámrsk, Matrika zemřelých 1903 v Německém Brodě, Eduard Brzorád str.293. Dostupné online.
- ↑ Dr. Ed. Brzorád. S. 2. Národní listy [online]. 1903-11-18. S. 2. Dostupné online.
- ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. Dostupné online. S. 670. Dále jen: Česká společnost 1848-1918; dostupné online po registraci.
- ↑ a b c O jednoho méně: za drem. Ed. Brzorádem. Národní listy. 1903-11-19, čís. 316, s. 2. Dostupné online. ISSN 1214-1240.
- ↑ a b c O předcích zemského a říšského mladočeského poslance JUDr. Eduarda Brzoráda. Děje rodů von Herites, von Krziwanek, Delorme a Brzorád. [online]. steinbauer.biz [cit. 2013-05-30]. Dostupné online.
- ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ Sněm král. českého:Stenoprotokol 6. 4. 1893. Praha: Poslanecká sněmovna parlamentu ČR Dostupné online.
- ↑ Česká společnost 1848-1918. 417
- ↑ Česká společnost 1848-1918. 451
- ↑ Česká společnost 1848-1918. 481
- ↑ a b R.O, CzechProject spol s. Eduard Brzorád ml.. TIC Havlíčkův Brod [online]. [cit. 2025-01-24]. Dostupné online.
- ↑ R.O, CzechProject spol s. Významné hroby na hřbitově u Sv. Vojtěch. TIC Havlíčkův Brod [online]. [cit. 2024-11-18]. Dostupné online.
- ↑ STEINBAUER, Jan. O předcích zemského a říšského mladočeského poslance JUDr. Eduarda Brzoráda. Děje rodů von Herites, von Krziwanek, Delorme a Brzorád. Dostupné z www.opredcich.cz
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Eduard Brzorád na Wikimedia Commons - Historie rodiny Brzorádů
