Dusičnan rtuťný
| dusičnan rtuťný | |
|---|---|
![]() | |
![]() Dihydrát dusičnanu rtuťného | |
| Obecné | |
| Systematický název | Dusičnan rtuťný |
| Anglický název | Mercury(I) nitrate |
| Sumární vzorec | Hg2(NO3)2 |
| Vzhled | bílé monoklinické krystaly (bezvodý) bezbarvé krystaly (dihydrát) |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 10415-75-5 |
| EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 233-886-4 |
| PubChem | 25247 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 525,19 g/mol (bezvodý) 561,22 g/mol (dihydrát) |
| Bezpečnost | |
![]() GHS06 ![]() GHS08 ![]() GHS09 Nebezpečí[1] | |
| NFPA 704 | ![]() 1
3
1
OX
|
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dusičnan rtuťný je anorganická sloučenina s chemickým vzorcem Hg2(NO3)2. Tato toxická látka se používá na přípravu rtuťných sloučenin.
Výroba
Dusičnan rtuťný lze připravit z kovové rtuti působením zředěné kyseliny dusičné za studena:[2]
- 6 Hg + 8 HNO3 → 3 Hg2(NO3)2 + 2 NO↑ + 4 H2O
nebo přidáním kapalné rtuti do dusičnanu rtuťnatého:[3]
- Hg(NO3)2 + Hg ⇌ Hg2(NO3)2
Vlastnosti
Dusičnan rtuťný vytváří krystalický hydrát Hg2(NO3)2·2H2O.[4][5] Na vzduchu ztrácí krystalickou hydrátovou vodu.
Přídavkem hydroxidu draselného dochází k tvorbě se černé sraženiny rtuti a oxidu rtuťnatého:
- Hg2(NO3)2 + 2 KOH → HgO↓ + Hg↓ + 2 KNO3 + H2O
Rozkládá se při 70 až 150 °C:
- Hg2(NO3)2 → 2 HgO + 2 NO2↑
Koncentrovaný roztok podléhá hydrolýze za vzniku sraženiny zásadité soli:[4]
- Hg2(NO3)2 + H2O → Hg2NO3(OH)↓ + HNO3
Reakce se zředěnou kyselinou chlorovodíkovou:
- Hg2(NO3)2 + 2 HCl → Hg2Cl2↓ + 2 HNO3
Oxiduje se horkou koncentrovanou kyselinou dusičnou:
- Hg2(NO3)2 + 4 HNO3 → 2 Hg(NO3)2 + 2 NO2↑ + 2 H2O
Může také být oxidován zředěnou kyselinou dusičnou za přítomnosti kyslíku:
- 2 Hg2(NO3)2 + 4 HNO3 + O2 → 4 Hg(NO3)2 + 2 H2O
Při reakci s mědí vzniká sraženina žluté rtuti:
- Hg2(NO3)2 + Cu → 2 Hg↓ + Cu(NO3)2
Reaguje s nasyceným roztokem sulfanu:
- Hg2(NO3)2 + H2S → HgS↓ + Hg↓ + 2 HNO3
Za chladu reaguje s hydrogenuhličitanem draselným :
- Hg2(NO3)2 + 2 KHCO3 → Hg2CO3↓ + 2 KNO3 + H2O + CO2↑
Odkazy
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Mercury(I) nitrate na anglické Wikipedii a Нитрат ртути(I) na ruské Wikipedii.
- ↑ a b Mercurous nitrate. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Franz v. Bruchhausen, Hermann Hager: Hagers Handbuch der pharmazeutischen Praxis. 5. Auflage, Bd. 9 Stoffe P–Z, Birkhäuser, 1999, ISBN 9783540526889, S. 474–475
- ↑ Patnaik, Pradyot (2003), Handbook of Inorganic Chemical Compounds, McGraw-Hill Professional, p. 573, ISBN 0070494398, retrieved 2009-07-20
- ↑ a b GREENWOOD, Norman Neill; EARNSHAW, Alan. Chemie prvků. Sv. 2.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium, 1993. 13 s. S.794-1635 s. ISBN 80-85427-38-9, ISBN 978-80-85427-38-7. S. 1503–1504.
- ↑ GRDENIĆ, D. 266. The Hg–Hg bond length in the mercurous ion. Part I. The crystal structure of mercurous nitrate dihydrate. J. Chem. Soc.. 1956, roč. 0, čís. 0, s. 1312–1316. Dostupné online [cit. 2025-08-08]. ISSN 0368-1769. doi:10.1039/JR9560001312. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu dusičnan rtuťný na Wikimedia Commons
-nitrate.png)
_nitrate_dihydrate.%E1%83%95%E1%83%99.jpg)



