Dusičnan guanidinu

Dusičnan guanidinu
Obecné
Systematický název	Dusičnan guanidinu
Anglický název	guanidinium nitrate
Sumární vzorec	CH6N4O3
Vzhled	bílá pevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS	506-93-4
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)	208-060-1
PubChem	10481
UN kód	1467
SMILES	C(=N)(N)N.[N+](=O)(O)[O-]
InChI	InChI=1S/CH5N3.HNO3/c2*2-1(3)4/h(H5,2,3,4);(H,2,3,4) Key: CNUNWZZSUJPAHX-UHFFFAOYSA-N
Vlastnosti
Molární hmotnost	122,1 g/mol
Teplota tání	216 °C (421 °F; 489 K)
Teplota varu	rozkládá se od 240 °C
Hustota	1.436 g/cm3
Rozpustnost ve vodě	160 g/l při 20 °C
Bezpečnost
	; GHS03 ; GHS05 ; GHS07
H-věty	H272, H302, H315, H318, H319, H332, H335
P-věty	P210, P220, P221, P261, P264, P270, P271, P280, P301+312, P302+352, P304+312, P304+340, P305+351+338, P310, P312, P321, P330, P332+313, P337+313, P362, P370+378, P403+233, P405, P501
NFPA 704	1 2 4
	Není-li uvedeno jinak, jsou použity; jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dusičnan guanidinu je sloučenina s chemickým vzorcem [C(NH₂)₃]NO₃. Je to bezbarvá, ve vodě rozpustná sloučenina. Je připravována ve větším měřítku pro využití jako prekurzor nitroguanidinu, palivo v pyrotechnice a vyvíječ plynu.^[1]

Příprava a vlastnosti

Dusičnan guanidinu je sůl vzniklá neutralizací guanidinu s kyselinou dusičnou, ale průmyslově se vyrábí reakcí 2-kyanoguanidinu s dusičnanem amonným.^[2]

Dusičnan guanidinu se výbušně rozkládá podle následující rovnice:

H₆N₄NO₃(s) → 3 H₂O(g) + 2 N₂(g) + C(s)

Využití

Dusičnan guanidinu se používá jako vyvíječ plynu v automobilových airbazích.^[3] Je méně toxický než směs azidu sodného, dusičnanu draselného a oxidu křemičitého (NaN₃, KNO₃ a SiO₂) používaná ve starších airbazích a je méně výbušný a citlivý na vlhkost než velmi levný dusičnan amonný (NH₄NO₃).

Bezpečnost

Dusičnan guanidinu je nebezpečná látka, protože je výbušný a je to oxidant (dusičnan). Je také škodlivá pro oči, kůži a dýchací cesty.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Guanidine nitrate na anglické Wikipedii.

↑ E.-C. Koch, Insensitive High Explosives: III. Nitroguanidine - Synthesis - Structure - Spectroscopy- Sensitiveness, Propellants Explos. Pyrotech. 2019, 44, 267–292.https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1002/prep.201800253
↑ Thomas Güthner, Bernd Mertschenk and Bernd Schulz "Guanidine and Derivatives" in Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry, 2006, Wiley-VCH, Weinheim. doi:10.1002/14356007.a12_545.pub2
↑ TABUCHI, Hiroko. A Cheaper Airbag, and Takata's Road to a Deadly Crisis (Published 2016). The New York Times. 2016-08-26. Dostupné online [cit. 2021-03-10]. ISSN 0362-4331. (anglicky)

[1] E.-C. Koch, Insensitive High Explosives: III. Nitroguanidine - Synthesis - Structure - Spectroscopy- Sensitiveness, Propellants Explos. Pyrotech. 2019, 44, 267–292.https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1002/prep.201800253

[Ullmann-2] Thomas Güthner, Bernd Mertschenk and Bernd Schulz "Guanidine and Derivatives" in Ullmann's Encyclopedia of Industrial Chemistry, 2006, Wiley-VCH, Weinheim. doi:10.1002/14356007.a12_545.pub2

[3] TABUCHI, Hiroko. A Cheaper Airbag, and Takata's Road to a Deadly Crisis (Published 2016). The New York Times. 2016-08-26. Dostupné online [cit. 2021-03-10]. ISSN 0362-4331. (anglicky)

[1]

[2]

[3]