Dominik Landertinger

Dominik Landertinger
Dominik Landertinger (4. listopadu 2009)
Dominik Landertinger (4. listopadu 2009)
PřezdívkaLandi
Datum narození13. března 1988 (37 let)
Místo narozeníBraunau, Rakousko
StátRakousko
Výška188 cm
Hmotnost75 kg
Oficiální webwww.dominik-landertinger.com
Sportovní informace
Sportbiatlon
KlubHSV Hochfilzen
LyžeFischer
ZbraňAnschütz
Ukončení kariéry2020
Světový pohár v biatlonu
Debut13. prosince 2007
Nejlepší umístění3. místo (2012/13)
Počet výher5 (2 individuální)
Stupně vítězů36 (15 individuálních)
Medaile v biatlonu
Olympijské hry0 – 2 – 2
Mistrovství světa1 – 2 – 2
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20200523a23. května 2020
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Biatlon na ZOH
stříbro 2010 Vancouver štafeta
stříbro 2014 Soči sprint
bronz 2014 Soči štafeta
bronz 2018 Pchjongčchang vytrvalostní závod
Mistrovství světa v biatlonu
zlato 2009 Pchjongčchang hromadný start
stříbro 2009 Pchjongčchang štafeta
stříbro 2016 Oslo vytrvalostní závod
bronz 2017 Hochfilzen štafeta
bronz 2020 Anterseva vytrvalostní závod
Mistrovství světa juniorů v biatlonu
zlato 2007 Martell štafeta

Dominik Landertinger (* 13. března 1988, Braunau) je bývalý rakouský biatlonista, jehož největším úspěchem v kariéře jsou dvě stříbrné medaile ze ZOH 2010 ve Vancouveru a ZOH 2014 v Soči, a také zlatá medaile ze závodu s hromadným startem na MS v biatlonu 2009, stříbrná z vytrvalostního závodu na šampionátu v norském Oslu v roce 2016 a bronzová ze štafety z domácího šampionátu v Hochfilzenu 2017. Trénuje ho Reinhard Gösweiner. Dominik Landertinger je povoláním voják.

V roce 2020 oznámil ukončení reprezentační kariéry.[1]

Výsledky

Olympijské hry a mistrovství světa

Landertinger je devítinásobným účastníkem mistrovství světa v biatlonu a dvojnásobným účastníkem zimních olympijských her. Jeho největším úspěchem v závodech jednotlivců je zlatá medaile ze závodu s hromadným startem z jihokorejského Pchjongčchangu v roce 2009. Na ZOH v ruské Soči pak získal stříbrnou medaili ve sprintu a na šampionátu v norském Oslu v roce 2016 vybojoval stříbro ve vytrvalostním závodě. V týmovém závodě se rovněž dokázal několikrát umístit na stupních vítězů, když nejprve dokázal se štafetou vybojovat stříbrné medaile na MS v Pchjongčchangu. Následně získal také stříbrnou medaili s rakouským týmem na olympiádě ve Vancouveru. Naposledy pak dokázal získat bronzové medaile ve štafetě na olympiádě v Soči a na MS v rakouském Hochfilzenu v roce 2017.

Sezóna Akce Místo SP SZ HZ IZ ŠT SŠT SZD Věk
2008/09 MS Jižní Korea Pchjongčchang 17. 34. 1. 6. 2. – × 21 let
2009/10 ZOH Kanada Vancouver 34. 14. 7. 23. 2. – 22 let
2010/11 MS Rusko Chanty-Mansijsk 49. 46. – 16. 9. 7. 23 let
2011/12 MS Německo Ruhpolding 28. 31. 24. 15. 5. – 24 let
2012/13 MS Česko Nové Město na Moravě 15. 5. 6. 14. 5. 17. 25 let
2013/14 ZOH Rusko Soči 2. 10. 7. 5. 3. – 26 let
2014/15 MS Finsko Kontiolahti 39. 15. 24. 28. 5. – 27 let
2015/16 MS Norsko Oslo 9. 14. 15. 2. 4. 5. 28 let
2016/17 MS Rakousko Hochfilzen 17. 21. 7. 26. 3. 9. 28 let
2017/18 ZOH Jižní Korea Pchjongčchang 25. 26. 12. 3. 4. – 29 let
2018/19 MS Švédsko Östersund 21. 34. – 48. 8. 17. – 30 let
2019/20 MS Itálie Antholz-Anterselva 31. 40. 17. 3. 6. 8. – 31 let

Poznámka: Výsledky z mistrovství světa se započítávají do celkového hodnocení světového poháru, výsledky z olympijských her se dříve započítávaly, od olympijských her v Soči 2014 se nezapočítávají.

Juniorská mistrovství

Sezóna Akce Místo SP SZ IZ ŠT Věk
2006/07 MSJ Itálie Martell – – – 1. 19 let

Celkové hodnocení světového poháru

Vítězství v závodech světového poháru

Individuální

Datum: Místo: Disciplína:
21. února 2009 Jižní Korea Pchjongčchang, Jižní Korea (MS) závod s hromadným startem
27. března 2010 Rusko Chanty-Mansijsk, Rusko závod s hromadným startem

Kolektivní

Datum: Místo: Disciplína:
8. ledna 2009 Německo Oberhof, Německo štafeta
13. prosince 2009 Rakousko Hochfilzen, Rakousko štafeta
9. ledna 2014 Německo Ruhpolding, Německo štafeta

Reference

  1. ↑ Další biatlonové sbohem. Víc už od svého těla nemůžu chtít, přiznal Landertinger [online]. Česká televize, 2020-04-19 [cit. 2020-05-23]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Profily

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.