Dispozitivní právní norma

Dispozitivní právní norma je právní norma, která umožňuje smluvním stranám odchýlit se od právní úpravy stanovené touto normou a autonomně si smluvit vlastní úpravu práv a povinností. Opakem normy dispozitivní je právní norma kogentní.[1][2][3][4]

Norma dispozitivní je dvojího charakteru, jelikož obsahuje v hypotéze dovolení odchýlit se od samotného pravidla chování obsaženého v dispozici. Toto pravidlo působí podpůrně, subsidiárně. Adresáti dispozitivní normy si díky tomu mohou ujednat vlastní pravidla. Až v případě, že tak neučiní, aplikuje se pravidlo obsažené v dispozici dispozitivní právní normy.[5][6]

Dispozitivní právní normy jsou typické zejména pro soukromé právo s ohledem na zásadu autonomie vůle a smluvní svobodu. Umožňují účastníkům právního vztahu určitou volnost v uspořádání vzájemných práv a povinností dohodou. V takové normě se může např. objevit formulace typu „…, není-li dohodnuto jinak“. Jinými slovy stanovuje pravidlo, které však nemusí platit v případě, že se strany práv a povinností vyplývajících z normy dohodnou jinak.[7]

Např. převážná většina norem českého občanského zákoníku je ve smyslu jeho § 1 odst. 2 dispozitivní povahy. Odchýlit se nelze, pouze pokud to zákon výslovně stanoví, zejména v případě práva týkajícího se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti, a také tehdy, pokud by ujednání stran porušovalo dobré mravy či veřejný pořádek.[6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ MELZER, Filip. Dispozitivní a kogentní normy v novém občanském zákoníku. Právní rozhledy. 2013, čís. 7, s. 253. 
  2. ↑ BERAN, Karel. Kdy je norma kogentní a kdy dispozitivní?. Právní rozhledy. 2009, čís. 19, s. 685. 
  3. ↑ Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2023, sp. zn. 27 Cdo 1915/2022.
  4. ↑ DVOŘÁK, Jan; ŠVESTKA, Jiří; ZUKLÍNOVÁ, Michaela. Občanské právo hmotné. Díl první, Obecná část. 2. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016. ISBN 978-80-7552-187-3. S. 134. 
  5. ↑ Nález Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 3423/21.
  6. ↑ a b LAVICKÝ, Petr, a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 2. vyd. Praha: C. H. Beck, 2022. S. 15–23. 
  7. ↑ Usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 7. 2023, sp. zn. I. ÚS 1073/23.

Literatura

  • MELZER, Filip. Dispozitivní a kogentní normy v novém občanském zákoníku. In Právní rozhledy, č. 7, s. 253, 2013.

Související články

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.