Demokratická Kampučia

Demokratická Kampučia កម្ពុជាប្រជាធិបតេយ្យ Kâmpŭchéa Prâcheathippadey ←  1975–1979  → vlajka znak
Hymna Vítězný sedmnáctý duben
Geografie
Hlavní město	Phnom Penh
Obyvatelstvo
Jazyky	khmérština
Náboženství	zakázána
Státní útvar
Státní zřízení	lidově demokratická republika pod totalitní diktaturou
Měna	zrušena
premiér	Pol Pot
Vznik	17. duben 1975 Uchopení moci Rudými Khmery
Zánik	7. ledna 1979 Vietnamská invaze do Kambodže
Státní útvary a území
Předcházející Khmerská republika Následující Kampučská lidová republika

Demokratická Kampučia (khmersky កម្ពុជាប្រជាធិបតេយ្យ, Kâmpŭchéa Prâcheathippadey) byl název Kambodži během vlády Rudých Khmerů v letech 1975 až 1979. Tento stát vznikl, když Rudí Khmérové porazili vojska Khmerské republiky. Režim Rudých Khmerů v zemi byl ukončen vietnamskou invazí do Kambodže. Po vojenské porážce však Rudí Khmerové zformovali spolu s dvěma dalšími nekomunistickými frakcemi mezinárodně uznávanou exilovou vládu. Stát byl v roce 1990 opět přejmenován na Kambodžu.

Rudí Khmerové byly ovlivněni zejména maoismem, zčásti také Francouzskou komunistickou stranou, s idejemi marxismu a leninismu však byli obeznámeni jen povrchně, vybírali si z nich to, co se jim hodilo, a ostatní ignorovali. Důležitými prvky jejich ideologie byl khmerský nacionalismus, idealizace středověké Khmerské říše a zčásti také rasismus. Maoistické a nacionalistické ideje měly být realizovány snahou o vytvoření etnicky čisté khmerské beztřídní společnosti. Pod Pol Potovým vedením byla vylidněna města, zakázáno organizované náboženství a soukromé vlastnictví, peníze a obchod zrušeny. Bezprecedentní genocidní kampaň. Jejími oběťmi byli třídní nepřátelé; bohatí kapitalisté, živnostníci, intelektuálové stejně jako bývalí vládní zaměstnanci. Terčem se staly také etnické menšiny - muslimští Čamové, Vietnamci, Číňané a Laosané.

Genocida byla zastavena invazí vietnamské armády, která nastolila Kampučskou lidovou republiku, jejíž prosovětská vláda započala rekonstrukci zničené země. Rudí Khmerové však dokázali udržet své pozice u hranic s Thajskem. Kromě významné podpory Čínské lidové republiky se v 80. letech těšili mezinárodnímu uznání ze strany západních zemí.

V roce 1970 premiér Lon Nol a Národní shromáždění sesadili prince Norodoma Sihanuka z funkce hlavy státu. Sihanuk, který se postavil proti nové vládě, uzavřel proti nim spojenectví s Rudými Khmery vedenými Pol Potem. Rudí Khmerové využili severovietnamské okupace východní Kambodže, masivního bombardování Spojených států po celé zemi a Sihanukovy pověsti a dokázali se prezentovat jako mírově orientovaná strana v koalici, která zastupovala většinu obyvatel. Díky velké podpoře obyvatelstva tak hlavní město Phnom Penh 17. dubna 1975 konečně padlo do rukou Rudých Khmerů.

Před převzetím Phnompenhu Rudými Khmery v roce 1975 a začátkem Roku nula byla tedy Kambodža již zapojena do třetí indočínské války. Napětí mezi Kambodžou a Vietnamem rostlo kvůli rozdílům v komunistické ideologii a vniknutí vietnamské vojenské přítomnosti do kambodžských hranic. Válečný kontext destabilizoval zemi a vysídlil Kambodžany, zatímco Rudým Khmerům zpřístupnil válečné zbraně. Rudí Khmerové využili devastace způsobené válkou k náboru členů a toto minulé násilí využili k ospravedlnění podobně, ne-li ještě násilnější a radikálnější politiky režimu.

Zrod Demokratické Kampučie a její sklon k násilí je třeba chápat na pozadí války, která pravděpodobně přispěla k otužování obyvatelstva vůči takovému násilí a zároveň zvýšila jejich toleranci a touhu po něm. První vysvětlení brutality Rudých Khmerů naznačují, že Rudí Khmerové byli během válečných let radikalizováni a později toto radikální chápání společnosti a násilí obrátili na své krajany. Toto pozadí násilí a brutality pravděpodobně ovlivnilo i běžné Kambodžany a připravilo je na násilí, které sami páchali za vlády Rudých Khmerů.

Rudí Khmerové považivali za nutné, aby lidi opustili města a přesídlili se na venkov. Phnom Penh, s 2,5 miliony obyvatel, byl brzy téměř vylidněný. Silnice vedoucí z města byly ucpané, a k podobným evakuacím došlo v dalších městech po celé zemi.

Podmínky evakuace a zacházení s dotčenými osobami často závisely na tom, které vojenské jednotky a velitelé prováděli konkrétní operace. Pol Potův bratr Saloth Chhay, který pracoval jako republikánský novinář v hlavním městě, údajně zemřel během evakuace Phnompenhu.

Dokonce i nemocnice v Phnompenhu byly vyprázdněny, dokonce i vážně zranění pacienti v nemocnicích, mnozí bez jakýchkoli dopravních prostředků, byli bezodkladně nuceni opustit nemocnici bez ohledu na svůj stav. Rudí Khmerové zajistili dopravu pro některé starší a postižené a pro uprchlíky vytvořili zásoby potravin za městem; zásoby však nestačily k uživení statisíců lidí na cestách.

Zahraniční komunita, asi 800 lidí, byla umístěna do karantény v areálu francouzského velvyslanectví a do konce měsíce byli cizinci nákladními vozy odvezeni na thajské hranice. Khmérské ženy vdané za cizince mohly doprovázet své manžely, ale khmerští muži nesměli odejít se svými zahraničními manželkami.

[[Soubor:Banner of the Communist Party of Kampuchea.svg|thumb|Vlajka Komunistické strany Kampučie, politické složky Rudých Khmérů. V lednu 1976 Komunistická strana Kampučie (CPK) vyhlásila Ústavu Demokratické Kampučie. Ústava stanovila Kampučské shromáždění lidových zástupců (KPRA), které bylo voleno tajným hlasováním v přímých všeobecných volbách, a státní prezidium, které bylo vybíráno a jmenováno každých pět let KPRA. KPRA se sešlo pouze jednou, na třídenním zasedání v dubnu 1976. Členové KPRA však nikdy nebyli zvoleni, protože Ústřední výbor CPK jmenoval předsedu a další vysoké úředníky jak do svého, tak i do Státního prezidia. Plány na volbu členů byly projednávány, ale 250 členů KPRA bylo ve skutečnosti jmenováno vyšším vedením CPK.

Veškerá moc patřila Khmerské komunistické straně (KSK), jejíž členy tvořil generální tajemník Pol Pot, jeho zástupce Nuon Chea a sedm dalších. Byla také známá jako „Centrum“, „Organizace“ (អង្គការ Angkar) nebo „Vyšší organizace“ (អង្គការ លើ Angkar Loeu) a její každodenní práce probíhala z kanceláře 870 v Phnompenhu. Téměř dva roky po převzetí moci se Rudí Khmerové nadále označovali jednoduše jako Angkar. Teprve v projevu v březnu 1977 Pol Pot odhalil existenci KSK. Přibližně v té době bylo také potvrzeno, že Pol Pot a Saloth Sar jsou jedna a ta samá osoba. Saloth Sar byl dlouho uváděn jako generální tajemník KSK.

Vláda Rudých Khmerů zrušila veškeré dřívější tradiční kambodžské administrativní členění. Místo provincií byla Demokratická Kampučie rozdělena do geografických zón, odvozených z rozdělení zavedených Rudými Khmery, když bojovali proti Khmerské republice vedené generálem Lon Nolem. Existovalo sedm zón, a dva zvláštní regiony.

Regiony byly dále rozděleny na menší oblasti neboli támbány. Ty byly označovány čísly, která byla přiřazována bez zdánlivě uceleného vzoru. Vesnice byly také dále rozděleny do „skupin“ (ក្រុម krŏm) o 15–20 domácnostech, které vedl vůdce skupiny (មេក្រុម mé krŏm).

• Rudí Khmerové

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Demokratická Kampučia na Wikimedia Commons