Daviscupový tým Itálie

Itálie
Kapitán	Filippo Volandri
Žebříček ITF	1.
Nejvýše v žebříčku	1. (27. listopadu 2023[1])
Barvy	modrá       bílá
Týmové statistiky
Poprvé v soutěži	1922
Odehraných ročníků	93
Zápasů celkem	275 (183–92)
Roky ve Světové skupině	32 (42–32)
Tituly	1 (1976, 2023, 2024)
Finalisté	6 (1960, 1961, 1977, 1979, 1980, 1998)
Hráčské rekordy
Nejvíce výher, celkem	Nicola Pietrangeli (120–44)
Nejvíce výher, dvouhra	Nicola Pietrangeli (78–32)
Nejvíce výher, čtyřhra	Nicola Pietrangeli (42–12)
Nejlepší pár	Sirola / Pietrangeli (34–8)
Nejvíce zápasů	Nicola Pietrangeli (66)
Nejvíce odehraných let	Nicola Pietrangeli (18)
Údaje v infoboxu aktuální k listopadu 2024

Daviscupový tým Itálie reprezentuje Itálii v Davisově poháru od roku 1922 pod vedením národního tenisového svazu Federazione Italiana Tennis.

Itálie v soutěži zvítězila v letech 1976, 2023 a 2024. Šestkrát skončila jako poražený finalista, když souboj o „salátovou mísu“ prohrála v letech 1960, 1961, 1977, 1979, 1980 a 1998.

Nicola Pietrangeli drží historické rekordy Davisova poháru 120 vyhranými zápasy včetně 78 vítězných dvouher, které odehrál v letech 1954–1972. Patřil mu také rekord 42 vyhraných čtyřher, jenž o tři vítězství překonal Ind Leander Paes.^[2]

Hráčským týmovým statistikám vévodí bývalý třetí hráč světa Nicola Pietrangeli, který celkově vyhrál 120 utkání včetně nejvyššího počtu 78 dvouher a 42 čtyřher v rámci 66 mezistátních zápasů. Do prvního střetnutí nastoupil ve druhém kole evropského pásma 1954 proti Španělsku, v němž zdolal Carlose Ferrera. Reprezentační kariéru uzavřel ve čtyřhře semifinále zóny evropského pásma 1972 proti Rumunsku. Odehrál tak nejvyšší počet osmnácti ročníků soutěže.^[3]

Minimálně třicet vyhraných zápasů zaznamenali Nicola Pietrangeli, Adriano Panatta, Orlando Sirola, Corrado Barazzutti, Paolo Bertolucci, Giovanni Cucelli, Uberto De Morpurgo, Giorgio de Stefani a Fabio Fognini. V 17 letech a 327 dnech se Diego Nargiso stal nejmladším Italem, který zasáhl do soutěže, když v únoru 1988 nastoupil s Canèm do čtyřhry úvodního kola Světové skupiny proti Izraeli. Naopak jako nejstarší utkání odehrál Pietrangeli v 38 letech a 279 dnech, když se představil v deblu zonálního semifinále evropského pásma 1972 proti Rumunsku.^[3]

Nejdelší italské utkání trvalo 4 hodiny a 29 minut. Ve druhém kole 1. skupiny euroafrické zóny 2001 v něm Federico Luzzi porazil Fina Villeho Liukka po pětisetovém průběhu 6–4, 7–6, 4–6, 3–6 a 14–12. Nejvyšší počet 281 gamů Italové odehráli v mezipásmovém finále 1960 proti Spojeným státům, s výsledkem zápasů 3:2. Dvě z pěti sopotských utkání měla pětisetový a dvě čtyřsetový průběh. Obrat se stavu 0:2 na zápasy se Itálii podařil dvakrát. Nejdříve v semifinále evropského pásma Davis Cupu 1956 na Stade Roland-Garros proti Francii a poté v mezipásmovém finále 1960 proti Spojeným státům.^[3]

rok	úroveň	datum	místo	soupeř	skóre	výsledek
2010	euroafrická zóna, 1. kolo	5.–7. března	Castellaneta, Itálie	Bělorusko	5–0	výhra
	euroafrická zóna, 2. kolo	7.–9. května	Zoetermeer, Nizozemsko	Nizozemsko	4–1	výhra
	Světová skupina, baráž	17.–19. září	Lidköping, Švédsko	Švédsko	2–3	prohra
2011	euroafrická zóna, 2. kolo	8.–10. července	Arzachena, Itálie	Slovinsko	5–0	výhra
	Světová skupina, baráž	16.–18. září	Santiago, Chile	Chile	4–1	výhra
2012	Světová skupina, 1. kolo	10.–12. února	Ostrava, Česko	Česko	4–1	prohra
	Světová skupina, baráž	14.–16. září	Neapol, Itálie	Chile	4–1	výhra
2013	Světová skupina, 1. kolo	1.–3. února	Turín, Itálie	Chorvatsko	5–0	výhra
	Světová skupina, čtvrtfinále	5–7. dubna	Vancouver, Kanada	Kanada	3–2	prohra
2014	Světová skupina, 1. kolo	31. ledna – 2. února	Mar del Plata, Argentina	Argentina	3–1	výhra
	Světová skupina, čtvrtfinále	4–6. dubna	Neapol, Itálie	Velká Británie	3–2	výhra
	Světová skupina, semifinále	12.–14. září	Ženeva, Švýcarsko	Švýcarsko	2–3	prohra
2015	Světová skupina, 1. kolo	6.–8. března	Nur-Sultan, Kazachstán	Kazachstán	2–3	prohra
	Světová skupina, baráž	18.–20. září	Irkutsk, Rusko	Rusko	4–1	výhra
2016	Světová skupina, 1. kolo	4.–6. března	Pesaro, Itálie	Švýcarsko	3–2	výhra
	Světová skupina, čtvrtfinále	15.–17. července	Pesaro, Itálie	Argentina	1–3	prohra
2017	Světová skupina, 1. kolo	3.–5. února	Buenos Aires, Argentina	Argentina	3–2	výhra
	Světová skupina, čtvrtfinále	7–9. dubna	Charleroi, Belgie	Belgie	2–3	prohra
2018	Světová skupina, 1. kolo	2.–4. února	Morioka, Japonsko	Japonsko	3–1	výhra
	Světová skupina, čtvrtfinále	6.–8. dubna	Janov, Itálie	Francie	1–3	prohra

Rok	soutěž	datum	místo	povrch	soupeř	skóre	výsledek
2019	Kvalifikační kolo	1.–2. února	Kalkata, Indie	tráva	Indie	3–1	výhra
	Finálový turnaj, základní skupina	18. listopadu	Madrid, Španělsko	tvrdý (h)	Kanada	1–2	prohra
		20. listopadu			Spojené státy	1–2	prohra
2021	Kvalifikační kolo	6.–7. března 2020	Cagliari, Itálie	antuka	Jižní Korea	4–0	výhra
	Finálový turnaj, základní skupina	26. listopadu 2021	Turín, Itálie	tvrdý (h)	Spojené státy	2–1	výhra
		27. listopadu 2021			Kolumbie	2–1	výhra
	Finálový turnaj, čtvrtfinále	29. listopadu 2021			Chorvatsko	1–2	prohra
2022	Kvalifikační kolo	4.–5. března	Bratislava, Slovensko	tvrdý (h)	Slovensko	3–2	výhra
	Finálový turnaj, základní skupina	14. září	Bologna, Itálie	tvrdý (h)	Chorvatsko	3–0	výhra
		16. září			Argentina	2–1	výhra
		18. září			Švédsko	2–1	výhra
	Finálový turnaj, čtvrtfinále	24. listopadu	Malaga, Španělsko	tvrdý (h)	Spojené státy	2–1	výhra
	Finálový turnaj, semifinále	26. listopadu			Kanada	1–2	prohra
2023	Finálový turnaj, základní skupina	13. září 2023	Bologna, Itálie	tvrdý (h)	Kanada	0–3	prohra
		15. září			Chile	3–0	výhra
		17. září			Švédsko	2–1	výhra
	Finálový turnaj, čtvrtfinále	23. listopadu	Malaga, Španělsko	tvrdý (h)	Nizozemsko	2–1	výhra
	Finálový turnaj, semifinále	25. listopadu			Srbsko	2–1	výhra
	Finálový turnaj, finále	26. listopadu			Austrálie	2–0	vítězství (2)
2024	Finálový turnaj, základní skupina	11. září	Bologna, Itálie	tvrdý (h)	Brazílie	2–1	výhra
		13. září			Belgie	2–1	výhra
		15. září			Nizozemsko	2–1	výhra
	Finálový turnaj, čtvrtfinále	21. listopadu	Malaga, Španělsko	tvrdý (h)	Argentina	2–1	výhra
	Finálový turnaj, semifinále	23. listopadu			Austrálie	2–0	výhra
	Finálový turnaj, finále	24. listopadu			Nizozemsko	2–0	vítězství (3)

Výsledek	č.	rok	místo konání	soupeři	skóre
Finalista	1.	1960	Sydney, Austrálie	Austrálie	1–4
Finalista	2.	1961	Melbourne, Austrálie	Austrálie	0–5
Vítěz	1.	1976	Santiago de Chile, Chile	Chile	4–1
Finalista	3.	1977	Sydney, Austrálie	Austrálie	0–5
Finalista	4.	1979	San Francisco, Spojené státy	Spojené státy	0–5
Finalista	5.	1980	Praha, Československo	Československo	1–4
Finalista	6.	1998	Milán, Itálie	Švédsko	1–4
Vítěz	2.	2023	Malaga, Španělsko	Austrálie	2–0
Vítěz	3.	2024	Malaga, Španělsko	Nizozemsko	2–0

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Italy Davis Cup team na anglické Wikipedii.

• Fedcupový tým Itálie
• Itálie na Hopmanově poháru

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Daviscupový tým Itálie na Wikimedia Commons
• Daviscupový tým Itálie na stránkách Davis Cupu (anglicky)