Daniel Comboni

Svatý Daniel Comboni M.C.C.I.
Apoštolský vikář ve Střední Africe
Biskup Daniel Comboni
Církev	římskokatolická
Diecéze	Apoštolský vikariát ve Střední Africe
Sídlo	Chartúm
Jmenování	31. červenec 1877
Předchůdce	Annetto Casolani
Nástupce	Francesco Sogaro
Zasvěcený život
Institut	Komboniáni (M.C.C.I.)
Svěcení
Kněžské svěcení	31. prosinec 1854 světitel Johann Nepomuk von Tschiderer
Biskupské svěcení	12. srpen 1877 světitel Alessandro Franchi
Osobní údaje
Rodné jméno	Daniele Comboni
Datum narození	15. března 1831
Místo narození	Limone sul Garda, Itálie Itálie
Datum úmrtí	10. října 1881 (ve věku 50 let)
Místo úmrtí	Chartúm, Súdán Súdán
Příčina úmrtí	cholera
Povolání	duchovní
Svatořečení
Beatifikace	17. březen 1996 beatifikoval Jan Pavel II.
Kanonizace	5. říjen 2003 kanonizoval Jan Pavel II.
Svátek	10. října
Uctíván církvemi	římskokatolická církev a další církve ve společenství se Svatým stolcem
Atributy	biskupská roucha
multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Daniel Comboni (15. března 1831, Limone sul Garda – 10. října 1881, Chartúm) MCCI byl italský římskokatolický duchovní, působící jako misionář v Súdánu, zakladatel řeholních řádů komboniánů a misionářek černochů, apoštolský vikář v Chartúmu a biskup katolické církve v dnešním Súdánu.

Daniel Comboni se narodil 15. března 1831 v Limone sul Garda v italské Brescii jako čtvrtý z osmi dětí. Jeho rodiče Domenica a Luigi Comboniovi se věnovali pěstování citronovníků ve službách místního šlechtice. Během dospívání odešel do Verony, kde mohl navštěvovat církevní školu dona Mazza pro děti z nemajetných rodin. Při studiu se setkal s africkým misionářem Angelem Vincem, absolventem školy dona Mazza, který přišel žádat o posily při evangelizaci. Daniel ucítil povolání ke kněžství a touhu stát se misionářem v Africe. To jej motivovalo ke studiu filosofie a teologie. Osvojil si i základy ošetřovatelství. 31. prosince 1854 přijal kněžské svěcení od bl. Johanna Nepomuka von Tschiderera a roku 1857 odjel ve skupině misionářů do Afriky.

Rodiče nebyli jeho rozhodnutím nadšeni. V jednom dopise matce napsal: "Kdybys uzřela veškerou bídu této země, dala bys Bohu ne jednoho syna, ale sto." Po čtyřech měsících cesty dorazila misionářská skupina do Chartúmu. Bydleli v hliněných chatrčích, sami si pekli chleba a vyráběli nábytek. Přitom se učili jazyku kmene Dinka. Ihned po příjezdu byl Daniel Comboni konfrontován s krutou realitou misionářské stanice Svatého Kříže. Musel se vyrovnat s nemocemi, chudobou a vysokou úmrtností spolubratrů. Tyto nesnesitelné podmínky přiměly misionáře k návratu do Itálie. V Itálii Comboni promýšlel novou misijní taktiku. Ve svém plánu navrhl přípravu domorodých misionářů a spolupráci s dalšími kongregacemi působícími v Africe.

Papež bl. Pius IX. projekt přijal. Petici za evangelizaci afrického kontinentu navíc podepsalo 70 církevních hodnostářů během I. vatikánského koncilu.

Daniele Comboni se pustil do rozsáhlé kampaně, ve které oslovoval evropské panovníky, biskupy, šlechtu i prostý lid a snažil se je přimět k většímu zájmu o střední Afriku. Začal také vydávat misijní časopis. Roku 1867 založil Institut misionářů komboniánů a o pět let později ženskou kongregaci sester misionářek komboniánek. Do misií se sám Comboni vrátil v roce 1873. Poskytoval azyl otrokům, kterým se podařilo utéct ze zajetí. Misionáři jim poté poskytovali vzdělání. Z jejich řad pocházel např. kněz Daniel Sorur, osobnost domorodé církve.

2. června 1877 byl Comboni jmenován apoštolským vikářem pro střední Afriku a vysvěcen na biskupa. Zemřel 10. října 1881 v Chartúmu.

Daniele Comboni byl prohlášen za blahoslaveného 17. března 1996 papežem sv. Janem Pavlem II. a svatořečen roku 2003 po potvrzení druhého zázraku. ^[1]

• Seznam světců a mučedníků katolické církve

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Daniel Comboni na Wikimedia Commons
• (italsky) Oficiální biografie na stránkách Vatikánu
• Životopisná data na catholic-hierarchy.org