Děpoltovice (zámek)

Děpoltovice
Mladší křídlo nového zámku
Mladší křídlo nového zámku
Základní informace
Slohempír
Výstavba2. polovina 16. století
Přestavba2. polovina 17. století, 1819–1843
StavebníkŠlikové
Poloha
AdresaDěpoltovice, ČeskoČesko Česko
Souřadnice50°17′20,91″ s. š., 12°49′10,37″ v. d.
Děpoltovice
Děpoltovice
Další informace
Rejstříkové číslo památky24771/4-785 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Děpoltovice jsou zámek ve stejnojmenné vesnici v okrese Karlovy Vary. Tvoří ho areál poplužního dvora s tzv. starým a novým zámkem. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.[1]

Historie

Starší křídlo nového zámku se zřícenou zdí a s propadlým krovem
Opravený starý zámek

Ačkoliv první písemná zmínka o Děpoltovicích pochází z roku 1273, centrum samostatného panství s tvrzí zde vzniklo až ve druhé polovině šestnáctého století, kdy patřilo nejdecké větvi Šliků.[2] Zdejší tvrz se v písemných pramenech objevuje až v roce 1594, kdy ji Štefan Šlik prodal Jáchymovi z Jonu. Jáchym ji v roce 1602 prodal zpět Štefanu Šlikovi, který tvrz přenechal své manželce Anně Marii ze Švamberka. Po ní ji zdědila sestra Saloména ze Švamberka, provdaná z Viršperka, ale v roce 1630 panství prodala Janu Jáchymu Ratibořskému ze Chcebuze. Během jeho života se statek velmi zadlužil, a proto byl roku 1645 prodán.[3] Kupcem se stal Julius Jindřich Sasko-Lauenburský, který Děpoltovice připojil k ostrovskému panství. Někdy ve druhé polovině sedmnáctého století vznikl nový zámek, a původní obytná budova byla upravena k hospodářským účelům.[4]

Děpoltovice zůstaly součástí ostrovského panství do roku 1789, kdy připadly koruně. Až v roce 1819 je koupil spolu s Ruprechtovem, Otovicemi a Přemilovicemi Friedrich Neupauer za 111 tisíc zlatých a mezi lety 1819–1843 byl nový zámek rozšířen o delší severní křídlo. Dalšími majiteli se stali textilní podnikatel, armádní dodavatel a průkopník cukrovarnictví Jakub Veith (1758–1833),[5][6] od roku 1839 jeho dcera Anna, ve druhé polovině devatenáctého století Korbové z Weidenheimu, dále syn nobilitovaného bankéře a podnikatel Hermann (Heřman) Königswarter (1864–1915)[7][pozn. 1] a od 16. června 1908 bratři Weberovi z Rybářů u Karlových Varů[zdroj⁠?!]. Posledními majiteli, kteří zámek vlastnili až do roku 1945, byli manželé Oskar a Emilie Moserovi.[4]

Stavební podoba

Starý zámek stojí v jižním nároží poplužního dvora. Dochovala se z něj jednopatrová budova s polovalbovou střechou, ze které vybíhá věžička. Z doby před utilitárními úpravami pochází pouze obvodové zdivo a některé zdi v přízemí.[4] Budova byla v devadesátých letech dvacátého století opravena a přizpůsobena provozu penzionu s restaurací.[9]

Protilehlý nový zámek byl postaven v empírovém slohu. Původní křídlo stojí podél silnice, ke které se v přízemí otevírá slepými arkádami. Mladší křídlo z devatenáctého století má třináct okenních os a nádvorní stranu zdůrazňuje středový tříosý rizalit s trojúhelníkovým štítem.[4] Podle popisu z roku 2006 je budova nového zámku v havarijním stavu s narušeným zdivem, rozbitými okny a částečně propadlými krovy a stropy.[9]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Jeho otec byl Jonas Markus Königswarter (1807–1871), který mimo jiné působil jako společník vídeňského obchodního domu Moriz Königswarter, ředitel rakouské Národní banky a správní rada banky Creditanstalt. V roce 1960 zažádal o udělení nobilitace, které mu byla ve stejném roce udělena. [8]

Reference

  1. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-02-23]. Identifikátor záznamu 135850 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Západní Čechy. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. S. 56. 
  3. ↑ SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého: Plzeňsko a Loketsko. Svazek XIII. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 250 s. Kapitola Tvrze v okolí Ostrova, s. 174. 
  4. ↑ a b c d ÚLOVEC, Jiří. Ohrožené hrady, zámky a tvrze Čech. A–M. Svazek 1. Praha: Libri, 2003. 504 s. ISBN 80-7277-099-3. Kapitola Děpoltovice, s. 122–126. 
  5. ↑ DOUBEK, Jaroslav. Z minulosti města Liběchova – o rodu Veithů (1). Liběchovský zpravodaj. 2016, čís. 3, s. 15–16. Dostupné online. 
  6. ↑ ŽUPANIČ, Jan. Nobilitace žen v Rakouském císařství. Historik na Moravě: profesoru Jiřímu Malířovi, předsedovi Matice moravské a vedoucímu Historického ústavu FF MU, věnují jeho kolegové, přátelé a žáci k šedesátinám. Brno: Matice moravská, 2009. s. 699–710. ISBN 978-80-86488-57-8. S. 708.
  7. ↑ TITL, Ig. Schematismus a statistika statků velkých a rustikálních v království Českém. V Praze: Josef Springer, 1902. 830 s. S. 219–220. 
  8. ↑ ŽUPANIČ, Jan. Nová šlechta rakouského císařství. 1. vyd. Praha: Agentura Pankrác, 2006, 452 s. ISBN 80-86781-08-9. S. 300–301.
  9. ↑ a b Zámek [online]. Národní památkový ústav [cit. 2017-03-13]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu Děpoltovice na Wikimedia Commons
This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.