Chlorid xenoničitý
| chlorid xenoničitý | |
|---|---|
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Chlorid xenoničitý |
| Anglický název | Xenon tetrachloride |
| Německý název | Xenontetrachlorid |
| Sumární vzorec | XeCl4 |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 14989-42-5 |
| PubChem | 149605668 |
| SMILES | Cl[Xe](Cl)(Cl)Cl |
| InChI | InChI=1S/Cl4Xe/c1-5(2,3)4
Key: YPLOYFASLUPKHY-UHFFFAOYSA-N |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 273,1 g/mol |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Chlorid xenoničitý je nestabilní[1] anorganická sloučenina s chemickým vzorcem XeCl4. Na rozdíl od jiných sloučenin halogenů s vzácnými plyny nelze chlorid xenoničitý připravit reakcí přímo z prvků, použitím aktivnějšího halogenačního činidla nebo substitucí jiného halogenu. Pro přípravu může být použita technika rozpadu z K129ICl4. Atom jodu-129 z ICl -
4 je radioaktivní a rozpadá se beta rozpadem na xenon-129.[2][3] Výsledný chlorid xenoničitý má čtvercově rovinnou molekulovou geometrii, stejně jako fluorid xenoničitý.[4] Alternativně je možné chlorid xenoničitý připravit působením elektrického výboje na prvky.[1]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Xenon tetrachloride na anglické Wikipedii.
- ↑ a b WIBERG, Egon; WIBERG, Nils. Inorganic Chemistry. [s.l.]: Academic Press 1968 s. Dostupné online. ISBN 978-0-12-352651-9. S. 394. (anglicky)
- ↑ COCKETT, A. H.; SMITH, K. C.; BARTLETT, Neil. The Chemistry of the Monatomic Gases: Pergamon Texts in Inorganic Chemistry. [s.l.]: Elsevier 209 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4831-5736-8. S. 292. (anglicky)
- ↑ BELL, C. F. Syntheses and Physical Studies of Inorganic Compounds. [s.l.]: Elsevier 238 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4832-8060-8. S. 143. (anglicky)
- ↑ PERLOW, G. J.; PERLOW, M. R. Mössbauer Effect Evidence for the Existence and Structure of XeCl4. The Journal of Chemical Physics. 1964-08-15, roč. 41, čís. 4, s. 1157–1158. Dostupné online [cit. 2025-06-28]. ISSN 0021-9606. doi:10.1063/1.1726022. (anglicky)
Portály: Chemie