Cécile est morte!

Cécile est morte!
Původní název	Cécile est morte
Země původu	Francie Francie
Jazyk	francouzština
Délka	90 min
Žánry	kriminální film film natočený podle knihy
Předloha	Cécile est morte
Scénář	Jean-Paul Étienne Dreyfus Michel Duran
Režie	Maurice Tourneur
Obsazení a filmový štáb
Hlavní role	Albert Préjean André Gabriello André Reybaz Charles Blavette Germaine Kerjean
Produkce	Alfred Greven
Hudba	Roger Dumas
Kamera	Pierre Montazel
Střih	Gérard Bensdorp
Zvuk	Georges Leblond
Architekt	Guy de Gastyne
Výroba a distribuce
Premiéra	1944
Cécile est morte! na ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cécile est morte ! je francouzský kriminální film z roku 1943, který režíroval Maurice Tourneur podle stejnojmenného románu Georgese Simenona. Snímek měl světovou premiéru 8. března 1944.^[1]

Inspektora Maigreta posledního půl roku denně navštěvuje nenápadná žena ve staromódním oblečení. Cécile Pardon, jak si říká, pokaždé vypráví stejný příběh. Bydlí s nevrlou starou dámou, její tetou, a často slyší tajemné příchody a odchody. Maigret tomuto neustále opakovanému prohlášení nepřikládá žádný význam. O pár dní později je v hotelovém pokoji nalezeno tělo mladé ženy. Vrah ji uškrtil a poté jí uřízl hlavu. Její totožnost je proto neznámá. K Maigretově údivu je na zrcadle v místnosti napsáno slovo Cécile. Inspektor jde přímo k tetě Cecile, paní Boynetové. Ta ho však vyhodí ze dveří. Nájemníci domu, kde Cécile bydlí, nic nevědí. Ani pan Dandurand, starý mládenec a ředitel charitativní organizace pro děti bez domova, který žije ve čtvrtém patře. Druhý den ráno se Maigret dozvídá jméno zavražděné ženy - Gilberte Pardon. Byla to Cecilina sestra. Spěchá k paní Boynetové, kterou ale najde uškrcenou. Během vyšetřování se detektiv dozví, že Cécile byla zabita stejným způsobem přímo na policejní stanici. Maigret vyslýchá nájemníky z domu. Od pana Danduranda se dozví, že vdova Boynetová byla velmi bohatou majitelkou společností a Dandurand byl jejich jednatelem. V noci ho přijímala na obchodní jednání. Na pohřbu zavražděné se hlásí jeden z legitimních dědiců tety. Klíčem k záhadným zločinům jsou kompromitující papíry, které pro vdovu uschoval u sebe doma, a které nyní dává k dispozici policii. Stopa vede k právníkovi Machepiedovi.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maigret und die Frau ohne Kopf na německé Wikipedii.