Butyl-akrylát
| Butyl-akrylát | |
|---|---|
 Strukturní vzorec | |
| Obecné | |
| Systematický název | butyl-propenoát |
| Ostatní názvy | butylakrylát |
| Funkční vzorec | C2H3C(O)O(CH2)3CH3 |
| Sumární vzorec | C7H12O2 |
| Vzhled | bezbarvá kapalina |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 141-32-2 |
| EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 205-480-7 |
| PubChem | 8846 |
| SMILES | CCCCOC(=O)C=C |
| InChI | InChI=1S/C7H12O2/c1-3-5-6-9-7(8)4-2/h4H, 2-3,5-6H2,1H3 |
| Číslo RTECS | UD3150000 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 128,17 g/mol |
| Teplota tání | −64,6 °C (208,6 K)[1] |
| Teplota varu | 145 °C (418 K)[1] |
| Hustota | 0,890 g/cm3[1] |
| Index lomu | 1,4185 (20 °C)[1] |
| Rozpustnost ve vodě | 0,14 g/100 ml (20 °C) 9,12 g/100 ml (40 °C)[1] |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | rozpustný v ethanolu a acetonu[1] |
| Rozpustnost v nepolárních rozpouštědlech | rozpustný v diethyletheru a tetrachlormethanu[1] |
| Tlak páry | 0,43 kPa (20 °C)[1] |
| Povrchové napětí | 20 mN/m (27 °C)[1] |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní molární spalná entalpie ΔH°sp | −4080 kJ/mol[1] |
| Bezpečnost | |
 GHS02  GHS07 Varování[1] | |
| H-věty | H226 H315 H317 H319 H335[1] |
| P-věty | P210 P233 P240 P241 P242 P243 P261 P264 P271 P272 P280 P302+352 P303+361+353 P304+340 P305+351+338 P312 P321 P332+313 P333+313 P337+313 P362 P363 P370+378 P403+233 P403+235 P405 P501[1] |
| Teplota vzplanutí | 29 °C (302 K)[1] |
| Teplota vznícení | 267 °C (540 K)[1] |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Butyl-akrylát je organická sloučenina, jeden z esterů kyseliny akrylové.
Použití
Butyl-akrylát se používá na výrobu řady látek, ty mohou být součástmi barev, tmelů, nátěrů, lepidel, paliv, textilních materiálů a plastů.[1]
Biochemie
V tělech hlodavců se butyl-akrylát metabolizuje působením enzymu karboxylesterázy nebo reakcemi s glutathionem; metabolity jsou kyselina akrylová, butan-1-ol a kyselina merkapturová, které se následně vylučují močí, výkaly a v podobě oxidu uhličitého.[2][3][4]
Výroba a příprava
Butyl-akrylát lze získat několika způsoby, například z acetylenu, butan-1-olu, oxidu uhelnatého, tetrakarbonylu niklu a kyseliny chlorovodíkové. Další možností je reakce butanolu s methyl-akrylátem nebo kyselinou akrylovou.[1]
Bezpečnost
Butyl-akrylát je velmi reaktivní a za vyšších teplot nebo přítomnosti peroxidů se snadno polymerizuje, a tak se do něj často přidávají inhibitory polymerizace, jako je například hydrochinon. Reaguje se silnými kyselinami a zásadami, aminy, halogeny, sloučeninami vodíku a oxidačními činidly.[1]
Do těla se může butyl-akrylát dostat vdechnutím, absorpcí přes kůži či spolknutím. Způsobuje podráždění očí, kůže a horních cest dýchacích.[1]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Butyl acrylate na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t Butyl acrylate. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Screening Information Data Set for n-Butyl acrylate, CAS #141-32-2 [online]. Organization for Economic Cooperation and Development. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-11-07. (anglicky)
- ↑ M. Zondlo Fiume. Final report on the safety assessment of Acrylates Copolymer and 33 related cosmetic ingredients. International Journal of Toxicology. 2002, s. 1–50. doi:10.1080/10915810290169800. PMID 12537929. (anglicky)
- ↑ Monographs on the Evaluation of the Carcinogenic Risk of Chemicals to Humans [online]. IARC, 1999 [cit. 2020-04-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-06-25. (anglicky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Butyl-akrylát na Wikimedia Commons
