Ropuchovití
 Ropuchovití | |
|---|---|
 ropucha zlatá (Bufo periglenes) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | obojživelníci (Amphibia) |
| Řád | žáby (Anura) |
| Podřád | Neobatrachia |
| Čeleď | (Bufonidae) Gray, 1825 |
 Rozšíření ropuchovitých (černě) | |
| Rody | |
Viz text. | |
| Sesterská skupina | |
| pralesničkovití (Dendrobatidae) | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ropuchovití (Bufonidae) je významná a rozšířená čeleď žab.
Rozšíření
Ropuchovití jsou přirozeně rozšířeni téměř kosmopolitně, kromě Antarktidy, Grónska, Nové Guiney, Madagaskaru, Austrálie a Nového Zélandu. V těchto oblastech však mohou vystupovat jako zavlečené druhy: příkladem je vysoce invazivní ropucha obrovská (Rhinella marina).
Vzhled
Dosahují délky 2-23 cm. Tělo je zavalité, hlava široká, končetiny krátké. Drsná kůže je často pokryta bradavicemi. Za hlavou se nacházejí výrazné příušní žlázy. Některé druhy rodu Atelopus jsou štíhlejší s delšími končetinami. Zbarvení těla je hnědé, zelené, černé a žluté; žáby rodu Atelopus jsou někdy velmi pestrobarevné. Dospělí jedinci žijí na souši. Samice většiny druhů snášejí vejce do vody. U některých druhů je přímý vývoj. Zuby nejsou vůbec přítomny, ve srovnání s ostatními skupinami žab, kde se zuby vyskytují alespoň na vrchní čelisti (premaxile, maxile či vomeru)[1].
Podřízené taxony
Ropuchovitých existuje okolo 500 druhů ve více než 35 rodech.
| Latinské (české) druhové jméno a autor | Druhy |
|---|---|
| Adenomus Cope, 1861 | 3
|
| Altiphrynoides Dubois, 1987 | 2
|
| Amietophrynus Frost et. al., 2006 | 38
|
| Andinophryne Hoogmoed, 1985 | 3
|
| Ansonia Stoliczka, 1870 | 25
|
| Atelopus Duméril & Bibron, 1841 | 82
|
| Bufo Laurenti, 1768 | 150
|
| Bufoides Pillai & Yazdani, 1973 | 1
|
| Capensibufo Grandison, 1980 | 2
|
| Churamiti Channing & Stanley, 2002 | 1
|
| Crepidophryne Cope, 1889 | 3
|
| Dendrophryniscus Jiménez de la Espada, 1871 | 7
|
| Didynamipus Andersson, 1903 | 1
|
| Duttaphrynus Frost et. al., 2006 | 6
|
| Epidalea Cope, 1864 | 1
|
| Frostius Cannatella, 1986 | 2
|
| Ingerophrynus Frost et. al., 2006 | 11
|
| Laurentophryne Tihen, 1960 | 1
|
| Leptophryne Fitzinger, 1843 | 2
|
| Melanophryniscus Gallardo, 1961 | 20
|
| Mertensophryne Tihen, 1960 | 20
|
| Metaphryniscus Señaris, Ayarzagüena & Gorzula, 1994 | 1
|
| Nectophryne Buchholz & Peters, 1875 | 2
|
| Nectophrynoides Noble, 1926 | 13
|
| Nimbaphrynoides Dubois, 1987 | 2
|
| Oreophrynella Boulenger, 1895 | 8
|
| Osornophryne Ruiz-Carranza & Hernández-Camacho, 1976 | 6
|
| Parapelophryne Fei, Ye & Jiang, 2003 | 1
|
| Pedostibes Günther, 1876 | 6
|
| Pelophryne Barbour, 1938 | 9
|
| Pseudobufo Tschudi, 1838 | 1
|
| Rhinella Fitzinger, 1826 | 72
|
| Schismaderma (Ropucha)Smith, 1849 | 1
|
| Truebella Graybeal & Cannatella, 1995 | 2
|
| Werneria Poche, 1903 | 6
|
| Wolterstorffina Mertens, 1939 | 3
|
Rody Allophryne a Atelopus se zprvu řadily do čeledí alofrynovití (Allophrynidae) a Atelopodidae.
Interakce s člověkem
V současnosti jsou ropuchy obvykle chráněné, v dřívějších dobách byly ale často zabíjeny, protože bývaly spojovány s čarodějnicemi a dalšími domnělými zlými bytostmi.[2]
Odkazy
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků True toad na anglické Wikipedii a Ropuchovité na slovenské Wikipedii.
- ↑ DAVIT‐BÉAL, Tiphaine; TUCKER, Abigail S.; SIRE, Jean‐Yves. Loss of teeth and enamel in tetrapods: fossil record, genetic data and morphological adaptations. Journal of Anatomy. 2009-04, roč. 214, čís. 4, s. 477–501. Dostupné online [cit. 2024-09-12]. ISSN 0021-8782. doi:10.1111/j.1469-7580.2009.01060.x. PMID 19422426. (anglicky)
- ↑ https://www.stoplusjednicka.cz/vyslanci-zla-pojidaci-lidi-ktera-zvirata-byla-povazovana-za-nejvetsi-zloduchy
Literatura
- KOŘÍNEK, Milan. Bufonidae (ropuchovití) [online]. BioLib [cit. 2008-06-09]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu ropuchovití na Wikimedia Commons
