Bohuslav Vrbenský

MUDr. Bohuslav Vrbenský
Ministr zdravotnictví ČSR
Ve funkci:
26. září 1921 – 7. října 1922
Předseda vládyEdvard Beneš
PředchůdceLadislav Prokop Procházka
NástupceJan Šrámek
Ministr veřejných prací ČSR
Ve funkci:
25. května 1920 – 15. září 1920
Předseda vládyVlastimil Tusar
PředchůdceAntonín Hampl
NástupceFrantišek Kovářík
Ministr výživy lidu ČSR
Ve funkci:
14. listopadu 1918 – 8. července 1919
Předseda vládyKarel Kramář
Předchůdcefunkce vznikla
NástupceFedor Houdek
Poslanec Národního shromáždění ČSR
Ve funkci:
1920 – 1923
Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci:
1918 – 1920
Stranická příslušnost
ČlenstvíFČAK
nár. soc.
Neodv. soc. str. dělnická
KSČ
Narození29. března 1882
Opočnice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí25. listopadu 1944 (ve věku 62 let)
Moskva
Sovětský svazSovětský svaz Sovětský svaz
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Alma materUniverzita Karlova
Profesepolitik, lékař, spisovatel, novinář a stomatolog
CommonsBohuslav Vrbenský
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bohuslav Vrbenský (29. března 1882 Opočnice[1] – 25. listopadu 1944 Moskva) byl český stomatolog, novinář a politik, meziválečný ministr a poslanec Národního shromáždění; člen Československé socialistické strany, později zakladatel Neodvislé socialistické strany dělnické a nakonec politik Komunistické strany Československa.

Biografie

Narodil se v obci Opočnice nedaleko Poděbrad. Studoval na české lékařské fakultě v Praze, promoval v roce 1909.[2] V letech 1904–1906 působil ve funkci předsedy Svazu českého studentstva. Před první světovou válkou patřil k představitelům českého anarchisticko-komunistického hnutí a byl jedním ze zakladatelům Federace českých anarchistů. V letech 1914–1917 byl internován rakouskými úřady.[3]

V dubnu 1918 se mu podařilo převést větší část českých anarchistů do národně socialistické strany. V letech 1918–1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění. V parlamentních volbách v roce 1920 získal poslanecké křeslo v Národním shromáždění za socialisty (národní socialisty).[4] Působil ve funkci předsedy jejich poslaneckého klubu.

V té době došlo též k vypracování nového programu strany, který byl podstatným způsobem ovlivněn právě i anarchisty. V tomto novém programu Vrbenský mimo jiné požadoval, aby byla sféra státní moci odloučena od sféry hospodářské. Státní socialismus odmítal a předpokládal, že národ svěří znárodněné výrobní prostředky v držbu a správu bezprostředním výrobcům či jejich odborům, po případě spotřebitelům. Kromě těchto požadavků zde byly i požadavky kulturní, obsahující odluku církve od státu a odcírkevnění škol. S pozdějším odchodem anarchistů ze strany byl tento program v tichosti opuštěn.[3]

Zastával i četné vládní posty. V letech 1918–1919 působil jako ministr výživy lidu ve vládě Karla Kramáře, v roce 1920 byl ministrem veřejných prací v druhé vládě Vlastimila Tusara a v letech 1921–1922 zastával post ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy ve vládě Edvarda Beneše.[5] Podílel se mimo jiné na prosazení výstavby a koncepce Státního zdravotního ústavu Republiky československé.

Roku 1923 společně s dalšími bývalými anarchisty hlasoval v Národním shromáždění s komunistickými poslanci proti zákonu na ochranu republiky. Za toto rozhodnutí byl společně s ostatními 3. března téhož roku ze strany vyloučen.[3] Ztratil i poslanecký mandát. Jeho křeslo ve sněmovně jako náhradnice obsadila roku 1923 Otilie Podzimková.[6] V letech 1923–1925 se stal předsedou nově vzniklé Neodvislé socialistické strany dělnické, která byla založena bývalými anarchisty. V roce 1925 vstoupili její členové do KSČ.[3]

V letech 1934–1939 zastával funkci předsedy Svazu přátel SSSR, v letech 1938–1939 byl náměstkem pražského primátora Petra Zenkla. Počátkem nacistické okupace byl krátkou dobu vězněn a po svém propuštění emigroval do SSSR, kde začala jeho úzká spolupráce s Gottwaldovou skupinou. Od ledna 1942 působil jako člen exilové Státní rady československé v Londýně a delegát Československého červeného kříže v SSSR. Podílel se na budování československých jednotek v SSSR.[3]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Náš přítel MUDr. Bohuslav Vrbenský. Volná myšlenka : časopis volných myslitelů českých. 1. 1. 1910, roč. 5. Věstník Volné Myšlenky : příloha k číslu 9, strana 3. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 588–589. 
  4. ↑ Bohuslav Vrbenský [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-15]. Dostupné online. 
  5. ↑ kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 660–662. 
  6. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-15]. Dostupné online. 

Literatura

  • Antologie z dějin českého a slovenského filozofického myšlení: od roku 1848 do roku 1948. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1989. 808 s. ISBN 80-205-0029-4. [Obsahuje i ukázku z díla B. Vrbenského.]
  • TOMEK, Václav, ed. Český anarchismus 1890-1925. Vyd. 1. Praha: Filosofia, 1996. 743 s. Studie a prameny k dějinám myšlení v českých zemích; sv. 1. ISBN 80-7007-080-3. [V této antologii jsou i ukázky z díla B. Vrbenského.]
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 499. 
  • TŮMA, Jiří. Bohuslav Vrbenský: o životě a díle revolucionáře. Vyd. 1. Ústí nad Labem: Severočeské nakladatelství, 1980. 211 s. cnb000161883.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.