Bohumil Kavka

Bohumil Kavka (21. dubna 1901 Praha – 18. dubna 1977 Praha) byl český botanik, zahradní architekt a vysokoškolský pedagog. Je znám především jako spolutvůrce a dlouholetý ředitel Zámeckého parku Průhonice.

Po studiích krátce působil jako asistent botanického ústavu Vysoké školy zemědělského a lesního inženýrství při ČVUT v Praze.^[1] Když v roce 1927 hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca prodal průhonické panství i se zámkem československému státu, nechalo zde ministerstvo zemědělství zřídit Státní pokusné objekty zemědělské, do jejichž čela byl jako ředitel jmenován právě Bohumil Kavka. Hrabě Silva-Tarouca spolu s manželkou Marií na zámku dále pobýval a působil jako poradce ředitele B. Kavky až do své smrti v roce 1936.^[2]

V Průhonicích byly zřízeny také Výzkumné stanice pro okrasné zahradnictví, pro ovocnářství a pro zelinářství, v jejichž čele stál také B. Kavka. V roce 1936 byl z výzkumných stanic ustanoven Výzkumný ústav zahradnický v Průhonicích (v jehož čele stanul opět B. Kavka), který prováděl jak šlechtitelství, tak hodnocení a výběr sortimentů. V roce 1946 byl ústav přejmenován na Výzkumný ústav okrasného zahradnictví v Průhonicích, ovocnářský výzkum byl přesunut do Holovous u Hořic v Podkrkonoší, zelinářský výzkum do Olomouce. Bohumil Kavka setrval ve funkci ředitele až do svého odchodu do důchodu v roce 1971.^[2]

Bohumil Kavka se zabýval okrasným zahradnictvím, zahradní architekturou a úpravou krajiny. Působil jako pedagog a je také autorem několika publikací, výběrem například:

• KAVKA Bohumil, Národní park a botanická zahrada v Průhonicích, Praha: Čs. akademie zemědělských věd 1959, 160 s.
• KAVKA Bohumil, Krajinářské sadovnictví, Praha: Státní zemědělské nakladatelství 1970, 580 s.
• KAVKA Bohumil, Funkce zeleně v životním prostředí, Praha: Státní zemědělské nakladatelství 1978, 235 s.

Věnoval se také šlechtění rostlin, především rododendronů (rhododendron Dagmar, rhododendron Bohumil Kavka aj.), azalek a růží.^[1]

Díky svým zkušenostem, které získal při mnohaletém projektování průhonických zámeckých zahrad (ve spolupráci s hrabětem Silvou-Taroucou), se podílel na projektování parků sadů v mnoha dalších místech po celém Česku. Je například spoluautorem růžového sadu v Lidicích (Sad přátelství a míru, 1955),^[3] parkových úprav v Mariánských Lázních, Praze nebo Teplicích.^[1] Ve 40. letech 20. století byl také Bohumilu Kavkovi svěřen projekt na vybudování Lesního hřbitova v Hradci Králové.^[4]