Božec (léčitel)

Božec, též bohoň či vědomec, v ženské formě bohyně, vědma nebo hojitelka, byl tradiční léčitel a věštec na moravsko-slovenském, především v Moravských Kopanicích. O jeho činnosti se mluvilo jako o bohování či bohyňování. a jeho schopnosti byly chápány jako bílá magie, odlišná od kouzel čarodějů a čarodějnice, a odvozená od Boha. Zároveň však božci a bohyně budili obavy, protože se věřilo, že ovládají i magii škodlivou. Kromě nedůvěry sousedů byli i terčem nepřátelství církve, vzdělanců a lékařů, později i komunistického režimu. V moderní české kultuře je fenomén božců a bohyň znám jako „žítkovské bohyně“, s i ohledem na stejnojmenný román Kateřiny Tučkové.^[1][2]

Tato profese byla původně především mužská, později ale začaly převládat ženy, a předávala se z otce na syna či z matky na dceru. Božci a bohyně diagnostikovali nemoci, někdy i na dálku, a léčily je skrze vlastnoručně požehnanou vodou („šťastná vodička“) a zaklínání. Dále pak věštili budoucnost, například s pomocí lití vosku či olova, hledali ztracené předměty a zloděje, a uměli přičarovat lásku. Také zažehnávali zlo na pustá místa a kroupy z polí do lesů, byly schopni odhalit čarodějnictví, lámat zlovolnou magii a trestat její původce. Zaklínání bývaly zakončována slovem amen, případně celou modlitbou.^[1]

Podobní léčitelé a věštci byly známi ve slovenské lidové kultuře, k jejich označením patřily například výrazy jako veštec, vedomec, vedomník, pánbožko, v případě ženy bohyňa, vedomkyňa, vedma nebo veštica.^[3] Jako bohynka je ale ve slovenštině označována zlá divoženka.^[4]