Bitva u Dunkerque

Bitva u Dunkerque
konflikt: západní fronta druhé světové války
Naloďování britských jednotek
Trvání	24. květen - 4. červen 1940
Místo	Přístav Dunkerk, severní Francie
Souřadnice	51°2′3″ s. š., 2°22′37″ v. d.
Výsledek	evakuace Dunkerku, vítězství Německa
Strany
Německo Spojené království Francie Maroko polští exulanti Belgie Belgie Kanada Nizozemsko Nizozemsko
Velitelé
Gerd von Rundstedt Ewald von Kleist (Panzergruppe von Kleist) Maxime Weygand Georges Blanchard René Prioux Lord Gort
Síla
800 tisíc 400 tisíc, 338 226 evakuováno
Ztráty
20 000–30 000 mrtvých a zraněných 100 tanků 156 letadel 11 000 mrtvých 40 000 zajatých 50 000 vozidel (včetně tanků) 9 torpédoborců 200 plavidel 177 letadel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Dunkerque byla bitva druhé světové války mezi Spojenci a Německem na západní frontě během bitvy o Francii a proběhla u Dunkerku mezi 24. květnem a 4. červnem 1940. Během bitvy došlo k evakuaci britských a spojeneckých vojsk z Francie.

Po podivné válce 10. května 1940 vypukla bitva o Francii. Na východě německá skupina armád B napadla a porazila Nizozemsko a postupovala na západ přes Belgii. Vrchní velitel spojenců, francouzský generál Maurice Gamelin, realizoval Plán D, který byl zaměřen na Maginotovu linii opevnění.

14. května německá skupina armád A prorazila v úseku Arden a rychle postupovala na západ k Sedanu, poté se otočila severně k Lamanšskému průlivu, což Generalfeldmarschall Erich von Manstein nazval „srpový sek“ (známý Žlutý plán, Mansteinův plán), v důsledku čehož obklíčil spojenecké síly.^[1]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Battle of Dunkirk na anglické Wikipedii.

• Operace Dynamo

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Bitva u Dunkerque na Wikimedia Commons