Belveder (palác)

Belveder
Horní Belveder ve Vídni
Horní Belveder ve Vídni
Účel stavby

městská rezidence

Základní informace
Slohbaroko
ArchitektJohann Lucas von Hildebrandt
Výstavba1714–1723
StavebníkEvžen Savojský
Další majitelérakouská císařská rodina
Poloha
AdresaHlavní město Vídeň, RakouskoRakousko Rakousko
Souřadnice48°11′36,24″ s. š., 16°22′49,87″ v. d.
Další informace
Kód památky68612
WebOficiální web a Oficiální web
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Belveder je barokní komplex staveb dvou paláců (horního a dolního), koníren a oranžerie, spojených parkem, ve Vídni, na adresách Himmelpfortgasse, Prinz-Eugen-Straße 27 a Rennweg 6, od roku 1850 v městském okrese Landstraße, jihovýchodně od centra města, západní zdí sousedí se Schwarzenberským palácem, nedaleko od Hlavního nádraží. Výstavba paláců, zejména jejich interiér, byla budována jako letní sídlo prince Evžena Savojského a později sloužila jako památník jeho vojenské a politické slávy.[1]

Horní Belveder v noci

Historie

Zámek byl postaven ve dvou etapách, v letech 1714–1716 a do roku 1723 podle návrhu dvorního architekta Johanna Lukase von Hildebrandta pro prince Evžena Savojského, jednoho z nejvýznamnějších rakouských vojevůdců ve válce proti Turkům. Komplex sestává z Horního a Dolního Belvederu, oranžérie a palácových stájí. Jeho součástí je rozsáhlá zahrada. Dnes v budovách sídlí Rakouská galerie Belvedere.

Pozemky pro stavbu za hradbami tehdejší Vídně zakoupil princ Evžen již v roce 1697 a koncem 90. let 17. století[2] zde podle projektu zahradního architekta Dominika Girarda založil architektonicky řešenou zahradu s vodotrysky a labyrintem ze stříhaného buxusu.[3] Dolní Belveder byl postaven v letech 1714–1716.

Pro vybudování Horního Belvederu přenechal kníže Schwarzenberg roku 1720 část zahrady svého paláce, takže výstavba začala roku 1721 a skončila v roce 1723. Vnitřní výzdobu vedl Claude Le Fort du Plessy a podíleli se na ní malíři Carlo Carlone, Giacomo del Po, Francesco Solimena. Po smrti zakladatele zakoupila Dolní Belveder roku 1752 císařovna Marie Terezie, využívala jej jako sídlo své osobní stráže a od roku 1763 jako kasárna. Zámek v letech 1899–1914 užíval jako své druhé sídlo arcivévoda František Ferdinand d'Este.

Horní palác byl od 19. století využíván jako Rakouská umělecká galerie a také jako centrum zábavy, v jeho okolí se pořádala například cirkusová představení. 15. května 1955 v něm byla podepsána Rakouská státní smlouva.

Galerie

  • Hlavní brána Horního Belvederu
    Hlavní brána Horního Belvederu
  • Horní Belveder
    Horní Belveder
  • Apoteóza hrdiny, freska Giacomo del Po
    Apoteóza hrdiny, freska Giacomo del Po
  • Dolní Belveder
    Dolní Belveder
  • Zlatý sál dolního Belvederu
    Zlatý sál dolního Belvederu
  • Oranžerie
    Oranžerie
  • Kašna a oranžerie
    Kašna a oranžerie
  • Boční vchod dolního Belvederu
    Boční vchod dolního Belvederu

Odkazy

Reference

  1. ↑ VLNAS, Vít. Princ Evžen Savojský. Život a sláva barokního válečníka. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Národní galerie, 2001. 849 s. ISBN 80-7185-380-1. S. 618. [dále jen Vlnas]. 
  2. ↑ Vlnas, str. 616.
  3. ↑ Nemetschke–Kugler 1990, s. 46

Literatura

  • VLNAS, Vít. Princ Evžen Savojský. Život a sláva barokního válečníka. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Národní galerie, 2001. 849 s. ISBN 80-7185-380-1. 
  • Nina Nemetschke - George J. Kugler, ve spolupráci s Ulrike Müller-Kaspar: Lexikon der Wiener Kunst und Kultur. Carl Uberreuter : Wien 1990, s. 44-47.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.