Bechgaardovy soli

Tetrathiafulvalen, molekula tvořící základ struktury organických supravodičů

Bechgaardovy soli jsou organické komplexy, které vykazují za nízkých teplot supravodivost.[1] Jsou pojmenované po chemikovi Klausi Bechgaardovi, který byl jedním z prvních, kdo tyto soli připravil a předvedl jejich supravodivost (s fyzikem Denisem Jéromem).[2]

Většina Bechgaardových solí je supravodivých jen za velmi nízkých teplot do 1–2 K, i když jsou známy i takové, které zůstávají supravodivé do 12 K.

Bechgaardovy soli se připravují z malých rovinných organických molekul, sloužících jako donory elektronů, a akceptorů elektronů, například chloristanů nebo tetrakyanoethenu. Organické donory obsahují několik konjugovaných heterocyklů splňujících určité vlastnosti, jako jsou rovinný tvar molekul, nízký ionizační potenciál, a dobrý překryv orbitalů heteroatomů se sousedními atomy; tyto vlastnost u vzniklé soli usnadňují vedení elektronů skrz nezaplněná místa v orbitalech donoru.

Bechgaardovy soli obsahují obdobu základní tetrathiafulvalenové struktury - jednotlivé supravodiče se mohou lišit skupinami napojenými na tuto jednotku, případně jako základ používat analogickou sloučeninu tetraselenafulvalen.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bechgaard salt na anglické Wikipedii.

  1. ↑ The Physics of Organic Superconductors and Conductors, A.G. Lebed (Ed.), (Springer Series in Materials Science, Vol. 110, 2008), ISBN 978-3-540-76667-4
  2. ↑ D. Jérome; A. Mazaud; M. Ribault; K. Bechgaard. Superconductivity in a synthetic organic conductor (TMTSF)2PF6. Journal de Physique Lettres. 1980, s. 95–98. Dostupné online. ISSN 0302-072X. doi:10.1051/jphyslet:0198000410409500. 

Související články

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.