Beatrix Bourbonská

Beatrix Bourbonská
Česká královna
Korunovace	18. května 1337, Praha
Narození	Desetiletí od 1320
Úmrtí	23. prosince 1383 Damvillers
Pohřbena	bazilika svatého Denise
Předchůdce	Eliška Přemyslovna
Nástupce	Blanka z Valois
Manželé	Jan Lucemburský Odo II. z Grancey
Manželkou panovníka	1334–1346
Potomci	Václav Lucemburský Bona
Dynastie	Bourboni
Otec	Ludvík I. Bourbonský
Matka	Marie z Avesnes
Příbuzní	Marie Bourbonská, Petr I. Bourbonský, Jakub I. Bourbonský a Margaret of Bourbon (sourozenci) Gilles bâtard de Luxembourg, Seigneur de la Tour-devant-Virton[1] (vnuk)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Beatrix Bourbonská (francouzsky Béatrice de Bourbon, 1318^?– 23. prosince 1383) byla českou královnou, druhou manželkou Jana Lucemburského. Jejími rodiči byli francouzský vévoda Ludvík I. Bourbonský a Marie z Avesnes.

Beatrix se narodila do velmi významné rodiny z boční linie kapetovského rodu. Její otec byl vládcem bourbonského vévodství, clermontského a marchského hrabství. Navíc patřil k nejbohatším francouzským šlechticům a mohl stále pobývat na pařížském královském dvoře. Beatrix tak měla postavení, které jí umožňovalo sňatek na nejvyšší úrovni.^[2]

Seznámení Beatrix s Janem Lucemburským proběhlo na královském dvoře v Paříži. Jan byl o dvacet pět let starší a byl čtyři roky vdovcem. Jeho první manželka Eliška Přemyslovna zemřela roku 1330, ale rozpad manželství Jana a Elišky nastal dávno před její smrtí. Francouzský král Filip VI. se snažil připoutat Jana k sobě a Francii a nejspíš on inicioval Janův druhý sňatek s Beatrix, dcerou bourbonského vévody Ludvíka I. a Marie z Avesnes.

Sňatek se uskutečnil roku 1334 na zámku ve Vincennes u Paříže. Nevěstin otec připsal dceři rentu z výnosů statků v Clermontu. Český král a jeho dědicové pak získali smlouvou některá léna v tchánových zemích. Král Jan připsal své druhé manželce výnosy ze statků v lucemburském panství. Mužští potomci z toho manželství měli zdědit hrabství lucemburské. Jan v této smlouvě zapomněl na své dva syny s Eliškou Přemyslovnou, Karla a Jana Jindřicha. Jan a Beatrix byli příbuzní ze strany nevěstiny matky, proto byl třeba k sňatku dispenz papeže Benedikta XII.

Do Českého království přijela Beatrix 2. ledna roku 1336, k českým hranicím jí přijel naproti průvod vedený markraběnkou Blankou z Valois, manželkou Karla IV. Král Jan uvedl svou druhou ženu do královského paláce čp. 647/I na Starém Městě proti minoritskému klášteru s kostelem sv. Jakuba.^[3] Mluvila jen francouzsky a společnost jí v době Janovy nepřítomnosti tak v cizí zemi dělala především Blanka z Valois, která ji jela přivítat hned při příjezdu až na hranice Českého království. Češi si Beatrix nijak neoblíbili, jako královnu už uznávali Blanku, manželku Janova prvorozence a následníka trůnu Karla.

Dne 25. února 1337 porodila Beatrix syna Václava Lucemburského. Jan k němu měl zcela jiný a mnohem vřelejší vztah než k potomkům z prvního manželství. Samotný porod budoucího vévody byl velmi těžký a nakonec musel být proveden císařským řezem,^[5] který přežila i jeho matka Beatrix. V té době to bylo velmi neobvyklé, neboť matky umíraly i u běžných porodů. V latinském dopise oznamujícím radostnou novinu městu Kolínu se o porodu hovoří "bez porušení našeho těla" a údiv nad zákrokem zmiňuje vlámská kronika Brabantsche Yeesten. Snad jako poděkování za tento zázrak dostal jméno Václav, jméno zemského patrona obvyklé v přemyslovské dynastii. Stejným jménem Václav byl pokřtěn již Janův prvorozený syn, pozdější král Karel IV. Sympatie pro královnu ani Jana toto gesto nezískalo. Korunovace Beatrix 18. května 1337 i s hostinou proběhla za okázalého nezájmu veřejnosti a kronikář Petr Žitavský si povšiml i nedbalosti Janova zevnějšku a chybějící koruny.

Beatrix zanechala syna kojné a chůvě v Praze, a čtrnáct dní po své korunovaci, 1. července 1337, odcestovala z Čech do Lucemburska a do země se již nikdy nevrátila.^[7] Jan Lucemburský v létě 1346 padl v bitvě u Kresčaku a Beatrix zaopatřená jeho závětí odešla na své vdovské statky. O rok později se znovu provdala za Oda z Grancey a i nadále užívala titulu české královny. Dojednala sňatek svého syna Václava s Johanou, o řadu let starší ovdovělou dcerou brabantského vévody Jana III. Žila bohatý společenský život, milovala umění a z jejího majetku se dochovala iluminovaná modlitební knížka.

Nakonec přežila nejen své nevlastní syny Karla a Jana Jindřicha, ale o dva týdny i vlastního syna Václava. Byla pohřbena v dnes již neexistujícím kostele jakobínského kláštera v Paříži. Její kamenná socha byla odtamtud po roce 1800 převezena do kostela a pohřebiště francouzských králů v St. Denis, kde stojí v křížení transeptu a jižní boční lodi.

• BOBKOVÁ Lenka, Jan Lucemburský. Otec slavného syna. Praha. Vyšehrad, 2018, 600 s. ISBN 978-80-7429-342-9
• ČECHURA, J. České země v letech 1310–1378. Lucemburkové na českém trůně. 1. vyd. Praha : Libri, 2005. 288 s.
• STEHLÍKOVÁ Dana, Neznámá a zapomenutá - česká královna Beatrix Bourbonská, in: Dějiny a současnost, č. 12, 2010, s. 17–20.
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 3. sešit : Bas–Bend. Praha: Libri, 2005. 264–375 s. ISBN 80-7277-287-2. S. 309. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Beatrix Bourbonská na Wikimedia Commons
• (německy) Genealogie