BBÖ řada 113

Parní lokomotiva řady 113 ÖBB
Lokomotiva 33.132 ÖBB (původně 113.32 BBÖ, výr.číslo StEG 4741/25)
Lokomotiva 33.132 ÖBB
(původně 113.32 BBÖ, výr.číslo StEG 4741/25)

Výrobní číslaStEG: 4693/23–4710/24, 4735–4744/25, 4820–4824/27; Floridsdorf: 2866–2872/24
řadové ozn. ÖStB/BBÖ113.01–40 (1923–38)
řadové ozn. DRB33 101–140 (1938-1953)
řadové ozn. JŽ10-001 až 10-005 (1948–70)
řadové ozn. ÖBB33.101–139
(s mezerami, 1953–68)
Základní údaje
VýrobceLokomotivka StEG, WLF Floridsdorf
Výroba v letech1923–1928
Počet vyrobených kusů
40
ProvozovatelÖStB/BBÖ (1923–38), DRB (1838–45), sovětská okupační zpráva (1945–51), ÖBB (1945–68), JŽ (1945–70)
Období provozu1923–1970
Typ spřáhlašroubovka + košové nárazníky
Hmotnost a rozměry
Prázdná hmotnost77 000 kg
Hmotnost ve službě85 160 kg
Maximální přípustná hmotnost(s tendrem) 140 660 kg
Adhezní hmotnost59 440 kg
Délka přes nárazníkys tendrem 20 630 mm
Výška skříně od TK4 650 mm
Šířka3 150 mm
Rozchod1 435 mm
Celkový rozvor9 540 mm
Rozvor pevný3 700 mm; spřaž.kol 5 550 mm
Rozvor celkový s tendrem17 174 mm
Parametry pohonu
Uspořádání pojezdu2'D p2 (4-8-0)
Trvalý výkon1770 k/1300 kW
Maximální tažná síla17 t / 166 kN
Trvalá tažná síla15,6 t / 153 kN
Maximální povolená rychlost100/85 km/h
Přetlak páry15 bar
Počet kouřovek/žárnic32/153
Počet válců2
Průměry válců560 mm
Zdvih pístů720 mm
Typ rozvoduventilový Lentz
Průměr spřažených dvojkolí1 740 mm
Průměr běžných dvojkolí1 034 mm
Výhřevná plocha topeniště16,1 m²
Výhřevná plocha trubek kotle201,8 m²
Výhřevná plocha přehřívače75,2 m²
Výhřevná plocha celková293,1 m²
Plocha roštu4,46 m²
Vlečný tendr
Řada/označení85 BBÖ
Prázdná hmotnost21 500 kg
Plná hmotnostslužební 55 500 kg
Zásoba uhlí7,0 t / 7,4 m³
Zásoba vody27,0 m³
Počet náprav4
Odkazy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Vysvětlivky pojmů v infoboxu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Parní lokomotivy řady BBÖ 113 s vlečným tendrem byly dodány Rakouským spolkovým drahám v letech 1923–1927 pro obnovení rychlíkového provozu po 1. světové válce.

Vznik a výroba

Lokomotiva ÖStB 113.01 (StEG 4693/23, později ÖBB 33.101) na továrním snímku

Na počátku 20. let 20. století se v Rakousku zvýšila hmotnost přepravovaných osobních vlaků, jednak díky poválečnému oživení poptávky po osobní železniční dopravě, ale i nástupem nových osobních vozů celokovové stavby.[1] Výkonné parní lokomotivy pro ně v uspořádání 2'D p2 na základě prototypů pro Jižní dráhu řady 570 z roku 1915 vyprojektovala a vyráběla na objednávku Rakouských státních drah ÖStB[2] v letech 1923–1925 a 1927 lokomotivka Společnosti státních drah v počtu 33 kusů, dalšími sedmi kusy pak vypomohla v roce 1925 lokomotivka Floridsdorf.[3] Nové lokomotivy nebyly jako pokračování předchozí konstrukční koncepce proti původním předpokladům zařazeny ve smyslu zavedeného číslovacího systému pod řadu 570 (případně 670), ale označeny řadou 113.[2]

Technické provedení

Konstrukce navazovala na dva prototypy řady 570 postavené pro Jižní dráhu roku 1915. Lokomotiva měla výkonný dvojčitý parní stroj na přehřátou páru a k němu parametrově odpovídající kotel se Schmidtovým přehřívačem. Proti svým předchůdkyním byla řada 113 jen o něco delší a těžší (samotná lokomotiva prázdná vážila 77 t, ve službě 85,2 t a její rám měl délku 12 604 mm, proti 84,9 t a 12 308 mm u řady 570), nápravový tlak dosahoval 15 t. Lišila se zejména vyšším tlakem páry, prodlouženou budkou strojvedoucího a úpravami v provedení brzdy a pojezdu. Zcela nové bylo použití Lentzova ventilového rozvodu u parního stroje,[4] které spolu s prodlouženým zdvihem pístu umožnilo výrazně snížit tlak na píst ze 41 na 36 tun. Byly tak u prvních vyrobených lokomotiv použity jednopravítkové křižáky, později ale byly všem vráceny dvoupravítkové. Tendr zůstal v podstatě stejný. Lokomotivy byly vybavovány předehřívačem napájecí vody Dabeg, mazacím lisem Friedmann pro nápravová ložiska a elektrickým turbodynamem.[2]

Provoz

Lokomotiva 10-003 JŽ (Flor 2870/24, původně BBÖ 113.23) v roce 1965 v Záhřebu

Lokomotivy byl primárně nasazeny na Západní dráze do vozby těžkých expresních vlaků mezi Vídní, Lincem a Salzburkem. Osvědčily se i při vedení osobních vlaků na horských tratích.[4]

Typ byl u personálu oblíbený a měl velmi dobré trakční vlastnosti. Proti řadě 310, kterou postupně nahrazoval, vykazoval vyšší tažnou sílu, hladší a spolehlivější rozjezdy a nižší spotřebu uhlí i vody.[4] Lokomotivy běžně dopravovaly na táhlých stoupáních 10 ‰ vlaky 500–550 tun těžké, ve srovnání s 360–400 tunami u řady 310, a odstranily tak zcela potřebu přípřeží.[2] Při vyšších rychlostech měly ale stroje sklon k vrtivému chodu, proto jim později byla nejvyšší dovolená rychlost snížena na 85 km/h.[5] Určité potíže se objevovaly i se správným nastavením ventilového rozvodu.

Po anšlusu roku 1939 převzaly lokomotivy Deutsche Reichsbahn a přidělily jim řadu 33 ˡ a dále je využívaly v rychlíkové dopravě po území Rakouska a také v relacích na Mnichov, na Prahu přes Sumerau a na Lublaň.[1]

Po roce 1945 zůstalo 5 strojů v dnešním Slovinsku. JŽ je zařadily do provozu jako řadu 06ᴵ-1, od roku 1947 jako řadu 10. Vyřazeny byly do roku 1970.[6][7]

Dvě lokomotivy měly v roce 1945 zůstat na území Československa (čísla 25 a 40), pravděpodobně v dílnách v Českých Velenicích (RAW Gmünd).[pozn. 1] Do Rakouska se nevrátily, jejich další osud je nejasný.[3]

ÖBB po roce 1953 zbylo 33 lokomotiv, čísla DRG jim byla ponechána. V provozu byly průběžně modernizovány a svůj původní úkol plnily uspokojivě až do ukončení parního provozu na hlavních tratích, i když maximální rychlost 85 km/h již později nesplňovala zcela požadavky expresní dopravy. Dosloužily na osobních vlacích, vyřazeny byly v letech 1958 až 1968.[3]

Existující lokomotivy

Během provozu u ÖBB byly lokomotivy modernizovány, mj. dostávaly nový kotel, mazací lisy, či kouřové usměrňovací plechy. Muzejní stroj 33.102 (ex 113.02, StEG 4694/23) při převozu z WTM do Strasshofu, vídeňský Westbahnhof 1999.

Stroj 33.102 ÖBB (StEG 4694/1923) byl po vyřazení zachován pro rakouskou státní železniční sbírku a od roku 1999[8] je neprovozním exponátem železničního muzea ve Strasshofu.[9]

Stroj 113.32 BBÖ (StEG 4741/1925) po roce 1945 zůstal v Jugoslávii a provozován u JŽ jako 06ᴵ-105, od roku 1947 jako 10-005. Po odstavení byl v istrijském Kanfanaru vystaven jako lokomotivní pomník. V roce 1986 ho soukromý sběratel odkoupil, přivezl zpět do Rakouska a zprovoznil pro příležitostné jízdy s (fiktivním) označením 33.132. V roce 2004 ještě byla v ŽOS České Velenice provedena oprava kotle.[10] V roce 2025 byl - už jako neprovozní - odkoupen za podpory Pardubického kraje Muzeem starých strojů a technologií (MSS) pro připravovaný železniční park v Dolní Lipce.[11]

Od roku 1919 spolupracovala lokomotivka StEG na zavádění lokomotivní výroby v polském Chrzanówě. Budoucí Fablok[pozn. 2] tu v letech 1925–1927 v její licenci na bázi řady 570 vyrobil dalších 60 jen málo odlišných strojů pro PKP (řada Os 24). Stroj Os 24-07 (původně Os 24-39, za války 33 215 DRB, výr.č. 147/1927) je jako neprovozní uchováván ve sbírkách Varšavského železničního muzea.[5][12]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ RAW - Reichsbahnausbesserungswerk, železniční opravny - dílny u DRG/DR.
  2. ↑ Oficiální název Chrzanówské lokomotivky do roku 1941 byl Pierwsza Fabryka Lokomotyw w Polsce Sp. Akc., později se používalo zkratkové slovo Fablok.

Reference

  1. ↑ a b Hütter, Ingo. Die Dampflokomotiven der Baureihen 01 bis 45 der DRG, DRB, DB, und DR (in German). Werl: DGEG Medien 2009. s. 230–231. ISBN 978-3-937189-45-1.
  2. ↑ a b c d STEFFAN, Hans. Die Entwicklung der regelspurigen 2D-Schnellzugslokomotiven. Die Lokomotive. 1927-02, roč. 1927 (24), čís. 2, s. 24-29. 
  3. ↑ a b c BBÖ 113. Lokstatistik (www.pospichal.net) [online]. [cit. 2025-08-18]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c STEFFAN, Hans: Lokomotivleistungen im österr. Sommerfahrplan 1924. Die Lokomotive. 1924-12, roč. 1924 (21), čís. 12, s. 190-192.
  5. ↑ a b GALKA, Tomasz. Os24. Strona kolejowa (STANDARD-GAUGE LOCOMOTIVES IN POLAND) [online]. [cit. 2025-08-19]. Dostupné online. 
  6. ↑ JDZ 06. Lokstatistik (www.pospichal.net) [online]. [cit. 2025-08-18]. Dostupné online. 
  7. ↑ JDZ 10. Lokstatistik (www.pospichal.net) [online]. [cit. 2025-08-18]. Dostupné online. 
  8. ↑ Soubor:ÖBB 33-102 wien west 1999-03-14.jpg – Wikipedie. commons.wikimedia.org [online]. 1999-03-14 [cit. 2025-08-21]. Dostupné online. 
  9. ↑ ZOUBEK, Dieter. Erhaltene Dampflokomotiven in und aus Österreich/Austrian preserved steam locomotives. Eigenverlag, 2004. ISBN 3-200-00174-7. str.176 (něm.)
  10. ↑ ZOUBEK, str.179
  11. ↑ LATISLAV, Radek. Velký návrat. Do Dolní Lipky dorazily z Rakouska dva parní unikáty. iDNES.cz [online]. 2025-08-13 [cit. 2025-08-19]. Dostupné online. 
  12. ↑ ZOUBEK, str.180

Literatura

  • Hütter, Ingo. Die Dampflokomotiven der Baureihen 01 bis 45 der DRG, DRB, DB, und DR (in German). Werl: DGEG Medien 2009. ISBN 978-3-937189-45-1.
  • Zoubek, Dieter. Erhaltene Dampflokomotiven in und aus Österreich/Austrian preserved steam locomotives. Eigenverlag, 2004. ISBN 3-200-00174-7.

Související články

Externí odkazy

  • Obrázky, zvuky či videa k tématu BBÖ 113 na Wikimedia Commons
This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.