Běhařov

Běhařov
Kostel sv. Prokopa
Kostel sv. Prokopa
Znak obce BěhařovVlajka obce Běhařov
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecKlatovy
Obec s rozšířenou působnostíKlatovy
(správní obvod)
OkresKlatovy
KrajPlzeňský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice49°20′42″ s. š., 13°9′37″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel185 (2025)[1]
Rozloha4,37 km²[2]
Nadmořská výška485 m n. m.
PSČ340 21
Počet domů80 (2021)[3]
Počet částí obce2
Počet k. ú.2
Počet ZSJ2
Kontakt
Adresa obecního úřaduBěhařov 68
340 21 Janovice nad Úhlavou
beharov@seznam.cz
StarostaJindřich Kellner
Oficiální web: www.beharov.cz
Běhařov
Běhařov
Další údaje
Kód obce541842
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Běhařov (německy Wihorschau, dříve i Wiharzau/Wihorau) je obec v okrese Klatovy v Plzeňském kraji. Žije zde 185[1] obyvatel. Leží jedenáct kilometrů jihozápadně od Klatov, 48 kilometrů jižně od Plzně a 123 kilometrů jihozápadně od Prahy.

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1352, kdy již existovaly tvrz v držení vladyků z Běhařova a farní kostel svatého Prokopa. Roku 1379 bylo panství rozděleno mezi tři syny, Buška, Lvíka a Sezemu z Běhařova. V osmdesátých letech čtrnáctého století tvrz držel Jindřich z Běhařova, Který roku 1382 získal další statek v Pňovanech na Stříbrsku od krále Václava IV. a byl posledním členem toho rodu.[4]

Roku 1510 panství vlastnil Jindřich z Malovic a roku 1527 Johanka z Hognestu. Ta roku 1533 dala svou dceru Markétu ze Žihobce za Bernarda Barchance z Baršov. Roku 1543 Běhařov koupil Jan Sádlo z Kladrubec. Od roku 1546 vlastnili sídlo Fremutové ze Stropčic, za nichž tvrz zpustla. Od nich ji vyženil Bořivoj Měsíček z Výškova a roku 1631 ji postoupil Ludmile Kateřině Gerštorfové.[5] Během třicetileté války získal toto sídlo hrabě Karel Heřman Koc z Dobrše, který jej připojil k bystřickému panství. Roku 1738 se připomínají Hubatiové z Kotnova, kteří starou tvrz přestavěli na jednopatrový zámek.[4]

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[6][7]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 514 533 468 475 459 479 417 306 262 217 179 149 152 221 166
Počet domů 91 91 89 82 81 80 83 78 75 69 61 63 69 71 80

Obecní správa

Mezi lety 1850–1880 patřil Běhařov jako osada obce k Pocinovicím v okrese Domažlice. V letech 1880–1979 byl obcí v okrese Domažlice (1880–1950) a později v okrese Klatovy. Od 1. ledna 1980 do 23. listopadu 1990 patřil jako část města k Janovicím nad Úhlavou a od 24. listopadu 1990 je opět samostatnou obcí, ale Dubová Lhota již zůstala součástí Janovic nad Úhlavou.[8]

Části obce

Od 1. července 1975 do 31. prosince 1979 k obci patřila i Dubová Lhota.[8]

Obecní symboly

Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 31. května 2005.[9]

Pamětihodnosti

Osobnosti

  • Alois Kalvoda (1865–1934), malíř
  • Josef Buršík, senior (1893–1942), brigádní generál československé armády, umučený nacisty
  • Karel Kupka (1905–1971), malíř, majitel zámečku, často maloval krajinu kolem Běhařova

Galerie

  • Pomník generála Buršíka
    Pomník generála Buršíka
  • Cesta
    Cesta
  • Zahrady
    Zahrady

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1. 1. 2025. Praha: Český statistický úřad. 16. května 2025. Dostupné online. [cit. 2025-05-18].
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
  4. ↑ a b Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Západní Čechy. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Běhařov – zámek, s. 29. 
  5. ↑ KOCOURKOVÁ, Eva. Pamětní kniha neboli Erbovník aneb Wappenbuch úředníků zemského soudu jako prostředek sebeprezentace šlechty v raném novověku [online]. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, Ústav českých dějin, 2014 [cit. 2024-03-12]. S. 56. Dostupné online. 
  6. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  7. ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 10, 112. 
  9. ↑ Udělené symboly – Běhařov [online]. 2005-05-31 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online. 

Literatura

  • Umělecké památky Čech. A/J. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek I. Praha: Academia, 1977. 644 s. Heslo Běhařov, s. 41. 
  • Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Západní Čechy. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Běhařov – zámek, s. 29. 

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedie. The text is available under Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0 unless otherwise noted. Additional terms may apply for the media files.