Kyselina azidovodíková

Kyselina azidovodíková
Vazebné úhly a délky azoimidu
3D struktura azoimidu
Obecné
Systematický název	Kyselina azidovodíková
Ostatní názvy	Azoimid Kyselina dusíkovodíková
Anglický název	Hydrazoic acid
Německý název	Stickstoffwasserstoffsäure
Sumární vzorec	HN3
Vzhled	Bezbarvá kapalina
Identifikace
Registrační číslo CAS	7782-79-8
SMILES	[N-]=[N+]=N
Vlastnosti
Molární hmotnost	43,029 g/mol
Teplota tání	−80 °C
Teplota varu	35,7 °C
Hustota	1,126 g/cm3 (20 °C)
Disociační konstanta pKa	4,59
Tlak páry	523 hPa (20 °C)
Struktura
Tvar molekuly	lineární
Dipólový moment	2,83 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	294 kJ/mol (plyn)
Entalpie varu ΔHv	697 J/g
Standardní molární entropie S°	238,8 JK−1mol−1 (plyn)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°	+328 kJ/mol (plyn)
Izobarické měrné teplo cp	1,015 JK−1g−1
Bezpečnost
GHS01 GHS07 GHS08 [1] Nebezpečí[1]
H-věty	H200, H319, H335, H370
P-věty	P201, P202, P260, P261, P264, P270, P271, P280, P281, P304+340, P305+351+338, P307+311, P312, P321, P337+313, P372, P373, P380, P401, P403+233, P405, P501
R-věty	R1, R2 R4
S-věty	?
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kyselina azidovodíková neboli azoimid (dle nového názvosloví) či kyselina dusíkovodíková je jednou ze tří základních sloučenin dusíku s vodíkem (amoniak, hydrazin, azoimid). Její vzorec je HN₃. V její molekule jsou na sebe vázány tři atomy dusíku. Vazby v molekule nejsou rovnocenné. Kyselina azidovodíková je bezbarvá kapalina ostrého zápachu, její bod varu je 35,7 °C, její páry jsou explozivní. Je smrtelným (i když nekumulativním) jedem; ve vzduchu může být nebezpečná i při koncentracích pod 1 ppm. Ve vodných roztocích je stálá. Je to slabá kyselina (zhruba stejně silná jako kyselina octová). Tvoří jeden typ solí – azidy. Koncentrovaná kyselina azidovodíková je velmi silnou a nebezpečnou výbušninou.

Existují dva způsoby přípravy kyseliny azidovodíkové:

1. reakcí azidu sodného s kyselinou sírovou (tímto způsobem HN₃ poprvé připravil v roce 1890 německý chemik Theodor Curtius):

2 NaN₃ + H₂SO₄ → 2 HN₃ + Na₂SO₄

2. reakcí soli hydrazinia s kyselinou dusitou:

N₂H₅⁺ + HNO₂ → HN₃ + H⁺ + 2 H₂O

Nejdůležitějším azidem je azid sodný NaN₃, ze kterého se připravují ostatní azidy. Tato sloučenina je poměrně stálá, dá se bez rozkladu tavit. Využívá se pro exploze airbagů v automobilech. Azidy alkalických kovů a kovů alkalických zemin se chovají podobně, naproti tomu azidy těžkých kovů velmi snadno vybuchují (např. azid olovnatý Pb(N₃)₂, který se používá jako náplň do rozbušek).

• VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu kyselina azidovodíková na Wikimedia Commons