Antonio Visconti
| Jeho Eminence Antonio Eugenio Visconti | |
|---|---|
| Kardinál-kněz | |
 | |
| Církev | římskokatolická |
| Titulární kostel | Santa Croce in Gerusalemme |
| Znak |  |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 22. prosince 1759 |
| Biskupské svěcení | 16. února 1760 světitel Klement XIII. 1. spolusvětitel Filippo Josiah Caucci 2. spolusvětitel Giuseppe Locatelli |
| Kardinálská kreace | 17. června 1771 kreoval Klement XIV. |
| Titul | kardinál-kněz |
| Vykonávané úřady a funkce | |
| Zastávané úřady |
|
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 13. června 1713 |
| Místo narození | Milán |
| Datum úmrtí | 4. března 1788 (ve věku 74 let) |
| Místo úmrtí | Řím |
| Místo pohřbení | bazilika Svatého Kříže v Jeruzalémě, Řím, Itálie |
| Národnost | italská |
| Rodiče | Annibale Visconti a Claudia Erba-Odescalchi |
| Povolání | katolický kněz |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Antonio Eugenio Visconti (13. června 1713, Milán – 4. března 1788, Řím) byl italský šlechtic z rodu Viscontiů, kardinál a diplomat. Původně byl právníkem, později zastával funkce ve správě Vatikánu. Po vysvěcení na kněze působil dlouhodobě jako diplomat, byl velvyslancem Papežského státu ve Varšavě (1760–1766) a Vídni (1766–1774). V roce 1771 byl jmenován kardinálem.
Životopis
Pocházel ze starého šlechtického rodu z Milánska,[1][2] narodil se jako nejmladší syn císařského polního maršála Annibala Viscontiho (1660–1747) a jeho manželky Claudie Odescalchi (1681–1747),[3] kmotrem byl princ Evžen Savojský, po matce byl mimo jiné příbuzným papeže Inocence XI. Studoval na univerzitě v Pavii, kde v roce 1737 získal doktorát z církevního a civilního práva. Působil jako právník v Miláně a mimo jiné proslul jako vynikající řečník. V roce 1740 přesídlil do Říma, kde díky vlivným příbuzným z rodů Visconti a Odescalchi začal zastávat nižší úřady v administrativě Papežského státu.
Kněžské svěcení obdržel až v roce 1759 a o rok později byl jmenován titulárním biskupem v Efezu. Následně strávil řadu let v diplomatických službách, nadále získával další prebendy v katolické církvi. Od února 1760 byl papežským nunciem ve Varšavě, kam byl vyslán během sedmileté války po předchozím přerušení diplomatických styků. V listopadu 1766 byl jmenován papežským nunciem ve Vídni, musel ale setrvat ve Varšavě do příjezdu svého nástupce a do Vídně se vypravil až v srpnu 1767. Jako diplomatický zástupce Vatikánu strávil u vídeňského dvora Marie Terezie sedm let (1767–1774).
V roce 1771 byl jmenován kardinálem[4] a v letech 1774–1775 se zúčastnil konkláve, v níž byl zvolen papežem Pius VI. Teprve v roce 1775 obdržel formálně kardinálský klobouk a nadále žil v Římě, kde znovu zastával vysoké úřady v administrativě Papežského státu. Jako kardinálovi mu byl přidělen titulární kostel bazilika Svatého Kříže v Jeruzalémě, kde byl také pohřben.
Odkazy
Reference
- ↑ Ottův slovník naučný, XXVI. díl; Praha, 1907; s. 754–755
- ↑ Rodokmen Viscontiů na webu euweb.cz dostupné online
- ↑ Rodina Annibala Viscontiho na webu geni.com dostupné online
- ↑ Antonio Visconti na webu catholic-hierarchy dostupné online
Literatura
- PAVIOLO, Maria Gemma: I testamenti dei cardinali: Antonio Eugenio Visconti (1713–1788); Řím, 2017; 66 s. ISBN 9780244343200
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonio Visconti na Wikimedia Commons
- Kardinál Antonio Visconti na webu The Cardinals of the Holy Roman Church
