Animus nocendi
V jurisprudenci znamená animus nocendi (z latinského animus – „mysl“ a noceo – „škodit“) subjektivní stav mysli pachatele trestného činu, s ohledem na jeho přesné vědomí o protiprávnosti svého chování a o jeho možných důsledcích.[1][2]
Ve většině moderních právních systémů je animus nocendi požadován za základní podmínku pro uložení trestu.
Obvykle se animus nocendi prokazuje přítomností těchto prvků:
- vědomí zákona, který zakazuje danou činnost nebo jednání (pokud neexistuje systémová povinnost, která ukládá každému občanovi povinnost zákony znát – v takovém případě se znalost zákona předpokládá automaticky; viz také Ignorantia juris non excusat – neznalost zákona neomlouvá);
- vědomí nejpravděpodobnějších důsledků svého jednání;
- přesný úmysl porušit zákon nebo způsobit ověřené účinky svého jednání.
Pokud autor trestného činu neměl animus nocendi, obvykle se považuje, že trestný čin stále existuje, ale autor je nevinný, pokud se v jeho jednání nenajde odpovědnost z nedbalosti. Typickým příkladem je dopravní nehoda, při které nesprávný nebo riskantní manévr způsobí osobní újmu jinému řidiči. V takovém případě se řeší trestný čin kvůli přítomnosti újmy, ale autor nebude stíhán jako původce újmy (nechtěl druhému ublížit, tedy neměl animus nocendi), ale pouze jako osoba, jejíž nebezpečné jednání nepřímo způsobilo uvedené následky, a bude odpovědný na základě nedbalosti.
Animus nocendi často chybí u osob s duševními nemocemi, a u nich se obvykle vyžaduje psychiatrické posouzení k ověření případného animu. Podobně jsou v mnoha systémech považováni nezletilí za omezeně schopné správně chápat smysl nebo důsledky svého jednání, což je důvodem běžného snížení trestní odpovědnosti, kterou mohou nést.
Zvláštním případem animu nocendi je voluntas necandi (z latinského voluntas – „vůle“ a neco – „zabít“), která popisuje animus nocendi osoby, jež úmyslně zabije jiného člověka. Stanovení voluntas necandi je nezbytné pro prokázání vraždy nebo úmyslného zabití na rozdíl od neúmyslného zabití.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Animus nocendi na anglické Wikipedii.
- ↑ FELLMETH, Aaron Xavier; HORWITZ, Maurice. Guide to Latin in International Law. [s.l.]: Oxford University Press, 2009. 323 s. Dostupné online. ISBN 978-0-19-536938-0. S. 32. (anglicky) Google-Books-ID: Qt3nCwAAQBAJ.
- ↑ RUDICH, Vasily. Navigating the Uncertain: Literature and Censorship in the Early Roman Empire. Arion: A Journal of Humanities and the Classics. 2006, roč. 14, čís. 1, s. 7–28. Dostupné online [cit. 2025-08-28]. ISSN 0095-5809. (anglicky)