Andelfingen

Andelfingen
znak
Poloha
Souřadnice	47°35′41″ s. š., 8°40′44″ v. d.
Nadmořská výška	370 m n. m.
Stát	Švýcarsko Švýcarsko
Kanton	Curych
Okres	Andelfingen
Andelfingen Andelfingen, Švýcarsko
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	6,74 km²[1]
Počet obyvatel	2 201 (2017)[2]
Hustota zalidnění	326,6 obyv./km²
Správa
Oficiální web	www.andelfingen.ch
Telefonní předvolba	052
Označení vozidel	ZH
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Andelfingen je obec v kantonu Curych ve Švýcarsku. Je sídlem stejnojmenného okresu. Žije zde přibližně 2 200^[2] obyvatel.

Andelfingen leží jižně od řeky Thur mezi Schaffhausenem a Winterthurem v centru curyšské vinařské oblasti.

Sousedními obcemi jsou Kleinandelfingen, Ossingen, Thalheim an der Thur, Dägerlen, Henggart, Dorf, Volken a Flaach.

Nejstarší nálezy v Andelfingenu jsou neolitické kamenné sekery. Keramika z doby bronzové byla objevena na místě zvaném Bollen, kde se podařilo lokalizovat také sídliště z 12. století př. n. l.^[3]

Již v roce 1844 bylo z jedné štěrkovny vyzvednuto několik kosterních pozůstatků, pravděpodobně z halštatské doby. Dva bohatě vybavené hroby z doby laténské vzbudily v roce 1911 pozornost, protože při dalších výzkumech bylo objeveno celé pohřebiště s celkem 29 pohřby. Pohřební komplex byl datován do 4.–3. století př. n. l.^[3]

Zbytky zdí pod dnešním kostelem naznačují, že se tam v 8. století nacházelo sídliště. Ve vrcholném středověku měl andelfingenský kostel regionální význam a spravoval několik poboček. Zámek Andelfingen patřil synům císaře Albrechta, kteří jej roku 1377 zastavili pánům z Landenbergu. Roku 1434 prodali Hohen-Landenbergové Andelfingen městu Curych.^[3]

Jako místo, kde se nacházel most přes řeku Thur, který byl roku 1324 rozšířen, byl Andelfingen regionálním centrem pro clo a obchod. V roce 1799 byl most zničen ve válce a v roce 1814 postavil Hans Konrad Stadler nový dřevěný most. Andelfingen patřil k několika málo místům, kde bylo možné překonat přirozenou překážku řeky Thur. Během druhé světové války byla vybudována obranná linie u Andelfingenu pro posílení této přirozené překážky.^[3]

V roce 2024 se hlásilo 47,1 % populace k evangelické reformované církvi a 15,0 % k římskokatolické církvi. 37,9 % obyvatel mělo jinou nebo žádnou konfesní příslušnost.^[4]

Ačkoli Andelfingen vykonával funkce centrálního místa a od 16. století jsou doloženi mimo jiné kováři (řemesla zpracovávající kov), koželuzi (koželužství) a barvíři (barvířství), měla vesnice ještě v roce 1850 více zemědělců (71) než řemeslníků (45). Industrializace zde prakticky neproběhla, s výjimkou několika menších vyšívacích dílen. Kolem roku 1835 začal Johann Ulrich Mäder v Andelfingenu s výrobou věžních hodin. V roce 1864 převzal Johann Ulrich Akeret noviny Andelfinger Zeitung a zřídil v Andelfingenu tiskárnu. V roce 1930 byl Andelfingen obcí charakterizovanou řemesly a drobným průmyslem. I počátkem 21. století je regionálním centrem se službami a drobnými průmyslovými podniky.^[3]

Přes Andelfingen vedou tři linky curyšské sítě příměstských vlakových linek S-Bahn, což umožňuje 15minutový interval vlakových spojů během dne:

• S12 Brugg – Altstetten – Zürich HB – Stettbach – Winterthur – Schaffhausen/Wil
• S24 Thayngen – Schaffhausen/Weinfelden – Winterthur – letiště Curych – Zürich HB – Thalwil – Horgen Oberdorf – Zug
• S33 Winterthur – Schaffhausen

Vlakové nádraží Andelfingen je centrálně umístěné. Regionální autobusy jezdí také z Andelfingenu do Oberstammheimu, Seuzachu a Flaachu.

Andelfingen je dostupný autem po dálnici A4. V okolí Andelfingenu se nachází mnoho cyklistických a turistických stezek.

Milovníci vodních sportů si mohou užít jízdu na nafukovacích člunech na řece Thur. Oblíbené místo pro spouštění lodí se nachází jen pár metrů pod venkovním bazénem.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Andelfingen ZH na německé Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Andelfingen na Wikimedia Commons
• (německy) Oficiální stránky