Amvrosij (Hudko)

Svatý Amvrosij
Biskup sarapulský a jelabužský Vikář vjatské eparchie
Církev	Ruská pravoslavná církev
Diecéze	Vjatka
Jmenování	14. únoráa 1914
Emeritura	18. března 1917
Předchůdce	Mefodij (Velikanov)
Nástupce	Palladij (Dobronravov)
Zasvěcený život
Sliby	1891
Svěcení
Kněžské svěcení	30. května 1893
Biskupské svěcení	30. dubna 1904
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	Představený Ruské duchovní misie v Koreji (1897–1899) Biskup kremenecký a vikář volyňské eparchie (1904–1909) Biskup baltský a vikář podolské eparchie (1909–1914) Biskup sarapulský a vikář vjatské eparchie (1914–1916)
Osobní údaje
Rodné jméno	Vasyl Ivanovyč Hudko (Василь Іванович Гудко́)
Země	RSFSR RSFSR
Datum narození	28. prosince 1867jul./ 9. ledna 1868greg.
Místo narození	Tyszowce, Ruské impérium
Datum úmrtí	27. červencejul./ 9. srpna 1918greg.
Místo úmrtí	Svijažsk, Ruská sovětská federativní socialistická republika
Národnost	ukrajinská
Alma mater	Petrohradská duchovní akademie
Svatořečení
Kanonizace	20. srpna 2000 kanonizoval Ruská pravoslavná církev
Svátek	9. srpen
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Amvrosij (světským jménem: Vasyl Ivanovyč Hudko; 9. ledna 1868, Tyszowce – 9. srpna 1918, Svijažsk) byl ukrajinský duchovní Ruské pravoslavné církve, biskup sarapulský a jelabužský a mučedník.

Narodil se 9. ledna 1868 ve městě Tyszowce v Lublinské gubernii do rodiny řeckokatolíků. Roku 1875 se rodina přiklonila k pravoslaví.

Navštěvoval Chełmský duchovní seminář a roku 1889 nastoupil na Petrohradskou duchovní akademii, kde byl roku 1891 postřižen na monacha (přijal mnišské jméno Amvrosij) a 30. května 1893 rukopoložen ja jeromonacha. Dokončil akademii s titulem kandidáta bohosloví s právem získat magisterský titul bez nové ústní zkoušky. Stal se vedoucím misijního katechetického učiliště v Bijsku.

Roku 1897 bylo rozhodnuto o otevření Korejské duchovní misie. Ve dnech 2. až 4. července 1897 Svatý synod jmenoval do misie archimandritu Amvrosija (Hudka), jerodiákona Nikolaje (Alexejeva) a psalomščika A. Krasina. Začátkem dalšího roku odjeli na misii. Ruský stát vyčlenil 25 000 rublů na stavbu chrámu a domu misie. V předvečer svého odjezdu z Ruska se archimandrita Amvrosij obrátil prostřednictvím církevního tisku na ruské křesťany s žádostí o dary na dílo pravoslavné misie v Koreji. Korejské úřady nové misionáři odmítli vpustit do země. Dočasně se přestěhovali do Vladivostoku a poté do sídla Novokijevsk, kde začali studovat korejštinu. Amvrosij zde sloužil v jednom z vojenských chrámů a káral vojáky za jejich zhýralý život a pošpinění jména Ruska mezi cizinci. Vojáci podali stížnost a roku 1899 byl odvolán do Petrohradu. Byl jmenován superintendentem Donského duchovního učiliště v Moskvě a roku 1901 rektorem Volyňského duchovního semináře.

Dne 30. dubna 1904 byl v Žytomyru vysvěcen na biskupa kremeneckého a vikáře volyňské eparchie. Dne 27. února 1909 byl převeden do funkce biskupa baltského a vikáře podolské eparchie. Tuto funkci zastával do 14. února 1914, kdy se stal biskupem sarapulským a vikářem vjatské eparchie. Roku 1918 byla zřízena samostatná sarapulská eparchie. Jako biskup exkomunikoval sarapulské liberální aktivisty, byl aktivním kazatelem mezi Tatary a bojoval proti alkoholismu. Zastával extrémně pravicové politické názory a pronášel antisemitská prohlášení.

Dne 18. března 1917 byl jako monarchista Svatým synodem penzionován a stal se představeným Svijažského monastýru. Mezi obyvateli Svijažsku se těšil velké autoritě. Po převzetí správy monastýru zjistil, že hospodářské záležitosti byly zanedbávány, bohoslužby nebyly řádně vykonávány a někteří mniši vedli nevhodný způsob života. Touha obnovit pořádek vedla ke konfliktu mezi ním a částí bratří, což vedlo i k pokusu o jeho život ze strany jerodiákona Feodosia.

Na začátku března 1918 byl postaven před Svijažský revoluční tribunál a obviněn z kontrarevoluční činnosti. Hlavním svědkem obžaloby byl jerodiákon Feodosij, který se stal součástí milice. Na obranu biskupa promluvilo mnoho svědků a v důsledku toho byl zproštěn viny.

V červnu 1918 byl zatčen, ale o několik dní později propuštěn. Dne 8. srpna byl opět zatčen vojáky, kteří přišli zabavit zásoby obilí monastýru. Následující den byl zastřelen. Podle očitých svědků biskup klečel a modlil se zdviženýma rukama, zatímco pro něj byl vykopán hrob. Pak přišly výstřely. O několik hodin později bylo tělo nalezeno jeho kelejníkem. Pohřben byl na místě popravy. Podle jiné zprávy byl před popravou mučen.

Roku 1999 byl svatořečen jako místní světec kazaňské eparchie.

K celocírkevnímu svatořečení došlo 20. srpna 2000 na Archijerejském soboru Ruské pravoslavné církve, kde byl zařazen do Sboru všech novomučedníků a vyznavačů ruských.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Амвросий (Гудко) na ruské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Amvrosij (Hudko) na Wikimedia Commons